ročník 39/1998:
                   
0210Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Není ta věčnost nuda?
Zastavení
Přestaňme rabovat rezervy vandalů
Co o tom čteme v bibli:
Život věčný?
Už tu máme život věčný?
Jsou pro vás svědectví těch, kdo přežili klinickou smrt, důkazem pro existenci věčného života?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Co si pod tím představujete?
Žít věrné manželství je možné
Nový dárek od Ebenů
Paulo Coelho Pátá hora
Naděje na změnu
O něco svobodnější
Čím víc uděláte, tím víc získáte
Úsilí o rovnocenná práva žen
Minority Report
Milá mami a sourozenci
O proradném Jákobovi, aneb jak by ten příběh pokračoval
Romantická školka
Putifarčino pokoušení
Vánoční šablona na tři a více způsobů
Veď mne dál
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Mučedníci současnosti  
Úsilí o rovnocenná práva žen
Františka Plamínková (1875 - 1942)
Ondřej Macek
 
Františka Plamínková
Jméno ''Františka Plamínková'' najdeme těžko i v jinak dobrém encyklopedickém slovníku, jen na Staroměstském náměstí ještě připomíná tuto statečnou ženu pamětní deska... Od její mučednické smrti letos uplynulo šedesát let.
    Narodila se 5. února 1875 v rodině ševce. Vystudovala učitelský ústav. Jako mladá učitelka matematiky, fyziky a kreslení s copy prý až ke kolenům působila na dívčí měšťanské škole v Praze na Letné a o prázdninách zcestovala skoro celou Evropu. Během roku 1912 pracovala jako korespondentka v Balkánské válce.
    V roce 1903 spoluzaložila Ženský klubu český a také Výbor pro volební právo žen. Toho bylo dosaženo se vznikem nové československé republiky, která také formálně - ústavou - zaručila rovnost mezi muži a ženami, ale úsilí Františky Plamínkové neskončilo. V Československu okamžitě rozpoutala jednání o zrušení zákona, který zakazoval učitelkám manželství.
    Největším jejím počinek bylo zřejmě založení Ženské národní rady roku 1923. V jejím čele se pustila do složitého zápasu. Na počátku 20. století nebyly ženám volně přístupny střední školy, studium práv, techniky, akademie umění; nesměly být členkami politických spolků a ani praxe a pracovní úspěchy jim nezaručovaly vedoucí místa. V manželství podléhaly ustanovením jen o málo pokrokovějším než jaké obsahoval Napoleonův zákoník. To vše často přetrvávalo i v novém státě. Františka se snažila prosadit, aby vystudované ženy zaměstnavatelé neodmítali, aby mohly nastoupit do státních služeb a po svatbě jim nehrozilo propuštění. Aby to, co zatím bylo jen na papíře, začalo platit i ve skutečnosti. Sama sice zůstala svobodná, ale zasazovala se za to, aby volba mezi manželstvím a povoláním nebyla ženám napříště vnucována.
    Z jejího podnětu a za jejího přispění vznikly v Praze na Smíchově Ženské domovy určené pro neprovdané ženy i svobodné matky a v ulici Ve Smečkách Ženský klub. Tam se poprvé za účasti řady odbornic z domova i ze zahraničí začalo mluvit o mateřské dovolené, přídavcích na děti apod. Boj za práva žen ji přivedl i do Senátu Republiky Československé, ve kterém pracovala v letech 1925 - 39. Jako první Češka vystoupila v letech 1931 a 1932 ve Společnosti národů a dokonce se stala místopředsedkyní první Mezinárodní rady žen.
    Mezi její přední spolupracovnice patřila například Dr. Milada Králová (provdaná Horáková). Ta spolu s ní připravovala materiály pro sněmovnu, odborné přednášky, články i pro zahraniční cesty po Evropě.
    Františka Plamínková se, myslím, nikdy nestala typem kariéristické političky, která touží jen po znovuzvolení a vyšší moci, zápasnicí pro zápas. Pomáhala obyčejným ženám, sociálně slabým rodinám, ale i německým antifašistům a Čechům vyhnaným z pohraničí po německém záboru na podzim 1938.
    14. září 1938 zaslala Adolfu Hitlerovi, kterého označila za diktátora, otevřený dopis, který uzavřela slovy: ''...s pevnou vírou, že i proti vojenské přesile Pravda zvítězí...''. Uvězněna byla ihned po okupaci v roce 1939, na zahraniční přímluvy byla ještě propuštěna, ale po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha byla znovu internována v Terezíně. Na počátku léta roku 1942 ji gestapo převezlo do pražské pankrácké věznice a 30. června tu byla popravena... Nemá hrob.
    Františka Plamínková byla svého času nejznámější českou ženou a dodnes snad zůstává svědkem touhy po spravedlnosti a velké odvahy.
    Do Ottova slovníku naučného zpracovala v roce 1908 heslo Ženská emancipace, píše zde: ''...ženská otázka je problém, v němž jde o oprávněnost nároků ženy na uznání celého lidství jejího a důsledků z toho plynoucích. Ženské hnutí je činorodé úsilí ženských mass o rovné hodnocení ženy s mužem po stránce individuální, sociální i mravní, s tendencí po vyrovnaném a krásném soužití obou pohlaví...''