ročník 44/2003:
                   
024Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Ono to už nějak dopadne?
Zastavení
Den za dnem
Co o tom čteme v bibli:
Spasení není jen vize
Cítíte potřebu spasení?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Co pro tebe zamená spasení
Toni Morrisonová Ráj
Já tam vlastně dotankuju
Noční optika
Nezávislost nezávislých kandidátů
S nevěřícím klukem?
Za nepřátelskými Liniemi
Zkouška Vztahu?
Klient v programu methadonové léčby
Potštejnský radiozočinec
Spěte ve třídách
Nemilovaná Arnošt Lustig
Ručni vazba (1. díl)
Soutěž
Špatně to nedopadne
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Mučedníci současnosti  
Potštejnský radiozočinec
Karel Reichel. ( 29.9.1895 - 27.10.1970 )
Ota Halama
 
Karel Reichel
Chápeme-li mučedníka jako toho, kdo prolil svou krev ve službách Božích, pak duchovní správce potštejnského sboru ochranovské Jednoty bratrské Karel Reichel mučedníkem není. Bereme-li v potaz původní řecký význam slova mučedník (martyr - svědek), je Reichel mučedníkem par excellence. O Kristu svědčil většinu svého života: jako bratrský kazatel, jako ''obyvatel'' nacistické věz-nice i jako 2. volený biskup obnovené Jednoty ve staré vlasti.
    Syn Karel se potštejnskému kazateli narodil 29. září 1895. Spolu s bratrem byl druhým Reichlem, který se německým potomkům pobělohorských exulantů narodil opět v zemi otců. Jako mnohý z předků byl i Karel předurčen dráze kazatele a byl tedy zapsán na bratrské gymnázium v německém Nízkém. Zde však setrval pouze do roku 1908, kdy se vrací do nového pražského působiště svého otce, opouští definitivně studia gymnaziální a stává se navzdory rodinné tradici knihkupcem. Kromě naplnění své lásky ke knihám, nachází v knihkupeckém krámě i svou druhou celoživotní lásku: Bedu Hušovou, od roku 1920 Reichlovou.
    Odchod z dráhy vedoucí ke kazatelskému úřadu však nebyl odchodem z bratrského sboru a ze služby své církvi, spíše naopak. Ustavuje spolu s dalšími spolek ''Český bratr'' , pořádá jubilejní husovskou výstavu k 6. červenci 1915, rediguje ''Bratrské listy'' , je členem staršovstva i ''úzké rady'' Jednoty, účastní se konferencí, vydává známá ''Hesla Jednoty bratrské'' i skvostné ''špalíčky'' . Jednota však chce po svém Reichlovi víc a téměř 14 let hloubání, výzev a odmítání vyvrcholí roku 1937 hned dvojím jeho návratem. Knihkupec Karel Reichel se stává bratrským kazatelem v rodném sboru v Potštejně nad Orlicí. Ne nadlouho!
    Počátkem srpna roku 1942 je Karel Reichel s manželkou Bedou zatčen gestapem. Obvinění je hned několik, počínaje vlastnictvím obrazu prezidenta Beneše, přes vydání pohlednice s Komenského podobiznou, až po naslouchání nepřátelskému rozhlasu. Pobyt v pankrácké věznici je střídán výslechy v Petschkově paláci. Zacházení s vězněm Reichlem je ucházející. Rychle konaný soud po pomalu se vlekoucí vazbě vynese očekávaný rozsudek jen na základě doloženého poslechu zahraničního rozhlasu: 3 roky káznice Karlovi, 1 rok Bedě. Věrná dvojice je rozloučena a vězni jsou předáni k transportu do Říše. Káznice v durynském Untermassfeldu se stane Reichlovým domovem až do samého konce války. Získává zde práci sobě nejpříjemnější, je tiskařem, avšak neoficiálně také spisovatelem, básníkem a hlavně křesťanem blízkým všem potřebným.
    Od 20. července 1945 je vězeň Reichel znovu potštejnským kazatelem a bratrem. V následujícím roce vydává knihu ''Zamřížované okno'' , jejíž první vydání spatřilo světlo světa v tiskařské dílně věznice. Téhož roku je Reichel vyznamenán úřadem presbytera. Roku 1947 se také nadobro loučí se svým potštejnským domovem a stává se kazatelem bratrského sboru v Ústí nad Orlicí, kde setrvá i po své volbě za biskupa Jednoty, do roku 1956. Poslední působiště je Reichlovi místem opět důvěrně známým, totiž pražský sbor. Setrvá zde až do roku 1968, kdy s manželkou Bedou odchází na odpočinek do domu Diakonie v Mladé Boleslavi. Zde, 27. října 1970 Karel Reichel umírá.
    Přečteme-li si dnes slova, která Reichel potajmu sázel do tiskařského stroje v nacistické věznici, pochopíme, proč je možné jejich autora postavit do stejné řady s dalšími ''martyry'' církve. Byl tím, kdo svým životem doslovně naplnil Kristovu výzvu: ''V žaláři jsem seděl a přicházeli jste ke mně.'' A dodejme také: ''Svědectví vydávaje o pokání k Bohu a o víře v Pána našeho, Ježíše Krista.''