ročník 46/2005:
                   
042Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Marťani, střezte se!
Zastavení
O osobním svědčení
Problémy nemáme, ale dětí hodně
Co k tomu Bible?
Podle čeho se pozná věřící rodina?
Ohlášky
Na Točně
Globalizace
Pečovatel - sloužit, nejen pracovat
Něco jinýho než v kostele
Mutanti vs. modifikanti
Co bylo
Co bude
Naši vždycky upřednostňovali staršího bráchu
Nemoc jménem Island
Kukuška
Bylinková mýdla
Mluvit o Bohu
Školka: Boskovice 2003
Premiér a anděl
Scuk: Semonice 2003
Synod
Hejdumdá
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Vztahy Dana Rabiňáková
Naši vždycky upřednostňovali staršího bráchu
Naši vždycky upřednostňovali staršího bráchu přede mnou. Byl chytřejší, šikovnější, nedělal problémy. Jak mám na sebe upozornit, že jsem tu taky?
Dana Rabiňáková, psycholožka, ředitelka Partners Czech
 
Dokud znám jen roli dítěte, těžko si představuji dobu, kdy i já budu vychovávat vlastní děti. Jak s nimi budu mluvit? Co je budu chtít naučit? Jak je budu vychovávat? Když jsme děti, vidíme svět ze svého úhlu pohledu a svět rodičů je pro nás často nesrozumitelný.
     Každé srovnávání, poměřování, hodnocení má svoje úskalí. Vždycky nám dává stupnici od dobrého k horšímu nebo špatnému. Od toho je jen kousek k tomu, abychom druhé lidi „ocejchovali, oznámkovali, oškatulkovali“, prostě označili je jak lichotivými, tak méně lichotivými přívlastky. Žijeme v době, která je hodně zaměřená na výkon. Všude. V zaměstnání, ve škole, bohužel i ve vztazích hodnotíme. Do vztahů se nám pak již „nevejde“ láska. Je tam jen barometr (nebo metr).
     Umím si představit, jak těžký život je po boku někoho, kdo nám je neustále dáván za vzor. Jak těžké je každý den stát před mírou a i nechtěně se dovídat, že jsem v něčem horší, nevyhovuji, zaostávám. Tak trochu mi to připomíná třídění na I. či II. jakost zboží. A to je velmi traumatizující, pokud se jedná o rozdělování lidí, dětí. Každý jsme originál. Každý máme v něčem vlohy, talent, také máme svoje slabé stránky. Dospělý člověk si je vědom obojího, aniž by se děsil. Jak nudný by byl život, kdybychom byli všichni stejní! I kdybychom byli všichni dokonalí.
     Chci-li řešit svoji situaci, mohu se bránit. Mohu to udělat např. způsobem, který druhé naštve (znám-li někoho dobře, mohu ho snadno zranit na velmi citlivém místě). Je to řešení typu: „Na hrubý pytel hrubá záplata; nebo Oko za oko.“
     Zralé řešení umožní druhému, aby pochopil, co jeho chování se mnou dělá. Vyžaduje to přípravu na takový rozhovor i vhodné načasování, kdy nejsme zrovna v konfliktu. Domníváme-li se, že situace je již tak vyostřená, že rozhovor by se brzy zvrhl v hádku, bude možná lepší dát si práci a napsat rodiči dopis. Nejlepší je přímo popsat pocity, které mám, když se mnou ten druhý řeší: štve mě to, bolí mě to, je mi to líto, zraňuje mě to….apod. Každá konstruktivní kritika (tedy kritika, která něco řeší, nejen zahanbuje druhého) obsahuje 3 části:
     1) Sdělení: „Co se ve mně děje, když slyším…...“
     2) „Protože já…..“ (popis činnosti, nikoli nadávání)
     3) A pak ale říká druhému i to, co bych potřeboval/a, jak bych chtěl/a situaci řešit příště. Dává návrh, co by druhý mohl udělat, jak by mohl reagovat.
     Konstruktivní kritika nespílá druhému, neničí jeho lidskou důstojnost, ale popisuje chování, které by se mohlo (mělo) změnit. A nabízí varianty, jak to příště třeba udělat jinak.
     Abychom mohli vyjít ze začarovaného kruhu někdy pošramocených vztahů, je někdy potřeba velké osobní odvahy. A také ochoty odpustit druhému. Ochoty zkusit začít znovu a jinak. Smířit se, zkusit budovat nové vztahy. Nejraději bychom byli, kdyby se jako první změnili ti druzí (často si říkáme v duchu, že oni si začali první). Můžeme ale s podivem zjistit, že když my sami změníme svůj přístup, jednání vůči druhým, najednou oni sami se začnou měnit před očima.