ročník 47/2006:
                   
056Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Férové příjmačky
Citát
Spor o Ježíšovu pravomoc
Práce architekta? Pokorná služba církvi.
Už neplníme formy
„...To je ale zima bratře faráři!“
Kdy se prostor mění v chrám?
Vox populi
Z Chmelíkova slovníku naučného
Pravoslavné sestry, pravoslavní bratři
Nové Město na Moravě
List Filipským 1,9-11
...sám si seju, sám si sklízím...
Milá Eliško!
Milý Šimone,
Příběh pátý
SMS recenze
Turek v Anglii
VI. – Jan Balabán
Černý beran
Martin Buber
Říkají nám architetky
Podlec/hrdina
Zoufalý kadiš (minirecenze)
Modlitba
Okamžik
Příští vlak
2046
Halgato
Bylo
Bude
Kreslený vtip
Chvála Bohu že dal vzrůst
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
VI. – JAN BALABÁN
Benjamín Skála

 
Jan Balabán se narodil v roce 1961 v Šumperku, od jednoho roku věku ale žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Pokud nepočítáme text k povedenému gotickému komixu Hany Puchové Srdce draka, vydal zatím tři povídkové soubory (Středověk 1995, Prázdniny 1998 a Možná že odcházíme 2004), dvě novely (Černý beran 2000 a Kudy šel anděl 2003) a svazek básnických próz Boží lano (1998).
Typickým hrdinou knih je člověk (muž či žena) středního věku, obyvatel ostravského sídliště, rozvedený, často v nezdravé míře užívající různé alkoholické nápoje a původem evangelík. Osamělý, neúspěšný hrdina unavený životem řešící nějaká životní traumata nebo bilancující svůj dosavadní život, je autorem často postaven do vypjatého okamžiku konkrétní životní situace. Tou může být zdánlivě obyčejná jízda vlakem, noční chození po bytě nebo třeba výlet se synem (který bydlí u druhého z rodičů). Samozřejmě, občas se vyskytují i méně typické příhody muže trpícího chorobným strachem z ptáků, alkoholika, který se stal členem Svědků Jehovových a podobně.
V novele Kudy šel anděl, jejíž děj se odehrává na Ostravsku od konce 70. let do současnosti, je nám postupně představována skupina lidí kolem hlavní postavy Martina Vrány a v každé z krátkých kapitol je zachyceno některé z každodenních dramat postav, a tak se zvolna skládá mozaika jejich životních osudů, které ale nejsou vypsány celé, čtenář si je musí domýšlet ze vzpomínek a drobných narážek v jejich řeči v tom konkrétním okamžiku. Skutečnost, že devatenáctá kapitola je v textu zařazena na úplný začátek, četbu ještě drobně komplikuje a ozvláštňuje. Nečte se to nejsnáze, ale je to zajímavé. Podobně Černý beran. Je to koláž různých minulých a současných událostí, jejichž vyprávění se točí kolem právě zemřelého strýce hlavní postavy, Bogomila. Jednotlivé kapitoly jsou také zde poměrně samostatnými vypointovanými celky, až skoro povídkami, jejich skládání v jednolitý příběh je skoro by se dalo říct dalším rozměrem.
Naproti tomu v knihách Prázdniny a Možná že odcházíme (kniha roku Lidových novin a Magnesia litera za rok 2004) najdeme krátké uzavřené povídky. Některé postavy ale vystupují ve více povídkách, někdy třeba v menších rolích (to je typické hlavně pro Prázdniny), což umožňuje je spatřit jakoby z více úhlů pohledu. Balabánovy povídky patří k tomu nejlepšímu v současné české literatuře.
V knihách Jana Balabána lze najít vícero autobiografických prvků. Boží lano vychází ze zkušenosti pobytu v USA. V ostatních knihách se zase setkáváme s životem v politicko-společensky pozoruhodné Ostravě. Velmi zajímavě se pak v knihách odráží autorův život v evangelickém prostředí. Setkáváme se s častými citáty biblických příběhů, přirovnáními („dům … vztyčený, s rameny úzkými a pevnými jako kalvínská víra v předurčenost k úspěchu“, „to by bylo večeří Páně z těch lahví, co jsem vypil“), dokonce i s prvním veršem oblíbené písně 200 z Evangelického zpěvníku. •
příště: PAVEL BRYCZ
 
MLADÁ ČESKÁ PRÓZA
 

 
 
Černý beran
 
Cesta životem se před Františkem Josefem rozdvojovala jako hadí jazyk. Oba konce jsou slepé, a on přesto ví, že hned tak neumře. Je to takový okamžik pro falešného hada, který se ti plazí po cestě, a ty nevíš, jestli ho máš zašlápnout nebo nechat být. Nechat být, nemyslet, říci si „ono to nějak dopadne”. Kéž by si František mohl v bezradnosti říci slova tolikrát útěšně opakovaná ústy dobré ženy, Bogomilovy matky a Františkovy babičky: „Uval na Hospodina cestu svou a slož v něm naději, on zajisté všechno spraví.” Tuto jistotu víry jsme někde potratili. Už Bogomil ji neměl, když odešel od Johany na druhý konec světa, a nemá ji ani František Josef, když tu suchýma očima hledí na slepýše svého života. Asi se stydíme na Hospodina tu svou bídu valit. Spíš jen tak čekáme, jak to dopadne, odhodláni zachovat se alespoň slušně. Stud je náš život. Studna, do níž zalézáme jako nahý Adam do křoví. Když se jednou člověk stydí před Bohem, tak už se může stát cokoli.
František Josef seděl na verandě domu v ulici Glenholm a uzavíral své poznámky. Bál se Evropy, vlasti, města, ženy, rodiny i dětí svých. Věděl, že to schytá, ať už udělá cokoliv. Myslel na Bogomila, který před lety letěl do Nového světa založit nový život, on teď poletí zpět do starého světa a bude se tam stydět před Bohem i před lidmi.

Černý beran, str. 47
 
UKÁZKA