ročník 50/2009:
                   
084Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nestydatost pěti kruhy nepřikryješ
Bóaz podpoří Rút
Intimita – stud – nestydatost. Gen 4,19-24
Dřív než bude pozdě
Královská odměna
Lev a notes
Křesťanství a násilí II
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho
Metoda dialogu
Marcel Kříž
Biomaso? Ne! Biomasa! (2. díl)
Spotřebitelský úvěr na věčnou oplátku?
Místo kulometu krumpáč
Z Čech až na kraj Moravy ....
Neopouštěj mě
Ratatouille
Střípky cuatro
Auta vjíždějí do lodí
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
STŘÍPKY CUATRO
Klára Schneiderová

Začalo astronomické jaro a na Petříně se mezi rozkvetlými stromy se proháněly sněhové vločky. To Pražany tak dopálilo, že se jich pár stovek sešlo ve vestibulu metra Muzeum a na dvě minuty zmrzli. Celou tuhle vylomeninu pojmenovali Freezing Prague 2008 a hodlají v ní pokračovat. Lyžaři zajásali a vzali útokem tuzemské i zahraniční hory a stráně. Teplomilnější dali přednost třeba stříbrnému plátnu na 10. ročníku festivalu Jeden svět, který se rozutekl z hlavního města do celé republiky a ve více než stovce filmů o lidských právech se snažil přiblížit snahu umlčet tu (diktátorskou) písničku. Divák mohl zakusit, jak žijí Dámy v bílém, ženy kubánských politických vězňů, zjistit, jaké to je, když v Indii Děti jdou k volbám, zatančit si Běloruský valčík, přečíst Dopis Anně, zavražděné ruské novinářce, dohlédnout, jak to vypadá Na konci duhy, zakusit Lítost a soucit a třeba se zúčastnit třídenního semináře Film proti bezpráví a chudobě. Chráněná krajinná oblast Kokořínsko uspořádala Ekovýchovnou víkendovku – účastníci mimo jiné sázeli jedličky a povídali si o pokusech na zvířatech, vegetariánství nebo veganství. Chuť vzájemně poznávat českou a polskou kulturu přivedla mladé lidi na Studniční vrch v Lázních Jeseník, aby se mezi zpíváním lidových písní z obou stran hranic pustili do stavby stezky Vincence Preissnitze. Jak si ukuchtit výbornou biosnídani, biooběd, biosvačinu a nakonec biovečeři zjistili kulinářští nadšenci na semináři biovaření v Enviromentálním informačním centru v Domažlicích. V Klubu A. Trýba na lékařské fakultě v Brně zase dumali nad otázkou, zda je potřeba narovnat a zkrotit řeky a co dělat, když do toho přijdou záplavy. V Albrechtičkách v Novém Jičíně radši sázeli vysokokmenný ovocný sad. Není totiž nad vitamíny. Zvlášť, když venku tvrdohlavě sněží.
 
 
STŘÍPKY Z KULTURY
 

 
 
AUTA VJÍŽDĚJÍ DO LODÍ
Olcha Richterová
 
Z mnoha básní sbírky Auta vjíždějí do lodí mě dost mrazilo. Jako by ostravský básník Petr Hruška svlékl vcelku optimistický zelený svetr svých několika předchozích knih a nasadil tmavší brýle – anebo naopak nějaké jiné brýle sundal (v souladu s tímto celkovým tónem sbírky je i výtvarný doprovod Jakuba Špaňhela).
Autor obnažuje „otcovské“ obavy, tematizuje vyprovození dcery, nemocné dítě i cizího malého chlapce s mokrými kalhotami. Být rodičem, o někoho se starat a s obavou sledovat, do jakého světa ho uvádím – takovou zkušenost cítím za mnoha básněmi. Také si zejména my mladší čtenáři čtyřicátníka Hrušky můžeme uvědomit, jak rychle se člověk z toho, který ujíždí, stane tím, komu se ujíždí (Za Kamencem // Chlapcům plápolají košile / jak na kolech ujíždějí / konci srpna / Chlapcům plápolají košile / jak ujíždějí touze dospělých / nadělat z nich / smysl života).
Zejména úvodní oddíl V prudké blízkosti je znovu o tom nejbližším vztahu, se ženou. I ten je ale ve světě, kde Jsou vraždy a obchody, / ohromné těžařské společnosti, / bílý smích poslanců, / oddělený život při velkých dětech. Velmi „z tohoto světa“ jsou i ta auta, provokující už v nadpisu. A také konflikty, střety, náhodné i úmyslné srážky a nezdary. Obrazy čpícího auta a velké vznešené (v mých představách možná až příliš filmově dokonalé) nehybné lodi jako symboly pro profánní a posvátné.
Přes veškeré potemnění ale pokusy rozumět / alespoň autům nevyznívají nijak marně. Jenom číst poctivě a nespěchat - porozumění někdy vyžaduje opravdu hodně času.

(delší verze recenze je k nalezení na www.atemporevue.cz)
 
 
RECENZE