ročník 38/1997:
                   
972Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Papaláš holčička a Bůh
O politice
Zajímáte se o politiku? Jak a proč?
Je to nutné a je to pragmatické
Bob Dylan
Henri J.M. Nouwen - Cesta čekání-Cesta pokoje-Cesta moci
Islám
Štětec, Bible a prut na ryby
Reakce (Jan Keller - Bohatí, imigranti a legitimita)
Pánu patří chvála
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
BIGBEATOVÍ
hledači pravdy
BOB DYLAN
muž, který naučil rock`n`roll myslet   
 
Co na pár řádcích napsat o člověku, o němž už i u nás vycházejí knihy a jehož písně jsou tématem disertačních prací? Takže strašlivě stručně a fofrem, neboť courák (tedy uzávěrka Bratrstva) je už za zatáčkou.
 
Bob Dylan se narodil 24. května 1941 jako Rober Allen Zimmerman v rodině drobného židovského obchodníka v Dulluth v Minnesotě. Od svých 6 let vyrůstal v nedalekém Hibbingu, hornickém městečku, kde chcíp pes a které samo pozvolna vyhasínalo. Únikem z maloměstského dusna i uzavřené židovské komunity se mu v pubertě jevilo hraní s rock´n´rollovou kapelou. Vedle Little Richarda se jeho idolem tehdy stává „rebel bez příčiny“ James Dean. Na univerzitě v Minneapolis objevuje blues a folkové nahrávky a sám začíná zpívat tradicionály a vystupovat s nimi pod pseudonymem, inspirovaným básníkem Dylanem Thomasem. Studium ho příliš neuchvátilo a tak v lednu 1961 odjíždí do New Yorku, aby v nemocnici navštívil svůj nový velký idol, pradědečka amerického folku Woody Guthrieho. V New Yorku už zůstává a zapojuje se do umělecké komunity v bohémské čtvrti Greenwich Village. Obráží kluby a začíná skládat vlastní písně, zatím hodně poplatné těm přebíraným. Rostoucí věhlas osobitého písničkáře se donesou k Johnu Hammondovi, lovci talentů společnosti CBS, výsledkem setkání je podpis smlouvy. První desku natáčí Dylan během dvou dnů v listopadu 1961, kromě blues a lidovek jsou na ní tři autorské kusy. LP „Bob Dylan“ vychází počátkem následujícího roku a díru do světa neudělá. Před vyhazovem od CBS ho zachraňuje důvěra Johna Hammonda v nové skladby, které Dylan ze sebe začíná chrlit. Vycházejí na druhé desce „The Freewheelin´ Bob Dylan“ v květnu 1963 a nejméně šest z nich patří do zlatého fondu, z nějž často čerpají i jiní umělci, tehdy např. Joan Baezová nebo Peter, Paul & Mary, v jejichž podání se „Blowin´ in the Wind“ stává celoamerickým hitem č.1. Dylanův věhlas roste a ten hledá, kudy uniknout ze škatulky zpěváka protestsongů. Jeho nové texty se od politických a sociálních témat přesouvají k osobním problémům. V červenci 1965 vystoupí na newportském festivalu poprvé s elektrickou kytarou za doprovodu Butterfield Blues Bandu a způsobí folkáčům šok a ujímání.
     Poprvé je Dylan hromadně zavržen těmi, jimž nechce být k obrazu jejich, a nikoliv naposled mnohé z nich i četné další přesvědčí kvalitou své nové tvorby. V srpnu 1965 vychází jeho šestá deska „Highway 61 Revisited“, plná kvílivé kytary Mika Bloomfielda a nezaměnitelných varhan Al Koopera, ale hlavně mnohovrstevnatých surrealistických písní. Spolu s následujícím dvojalbem „Blonde On Blonde“ je tato LP řazena ve většině anket k nejvýznamnějším počinům v dějinách rocku. Dylan se stává superhvězdou světového formátu, ovlivňuje kde koho včetně Beatles, ale platí za to ztrátou soukromí. A uprostřed strmé cesty vzhůru přichází rána. 30. července 1966 Dylan havaruje na motorce, přerazí si pár obratlů a delší čas stráví v nemocnici a na lůžku. Během rekonvalescence natáčí s přáteli ze skupiny Band řadu svých i jejich písní, ty ale slouží jenom jako nabídka pro jiné zpěváky. CBS je vydá až po 9 letech, kdy už je kdekdo zná z pirátských desek. V lednu 1968 vychází „John Wesley Harding“ (nejde o zakladatele metodismu, nýbrž o legendárního pistolníka), velmi úsporné dílko, značně kontrastující se zvukovým i výrazovým obžerstvím předchozích dvou počinů a psychedelie konce 60. let vůbec. Texty jsou plné biblických odkazů, doprovod byl zredukován na minimum. Dylan se hodně věnuje studiu Bible, mluvit o víře by však zatím bylo spekulací. Po sedmi letech tučných ale přichází kručení v břiše. Ani úkrok ke country („Nashville Skyline“), ani experimenty s písněmi jiných autorů („Self Portrait“) nejsou cestou dál. Než se Dylan stačí rehabilitovat velmi dobrými deskami „Planet Waves“ a „Blood On the Tracks“, skládá ještě mj. hudbu k filmu o dalším hrdinovi Divokého Západu „Pat Garrett & Billy The Kid“, kde si i zahraje epizodní roli, a od pricentonské univerzity dostává čestný doktorát hudby. Aby nezůstal jako kůl v plotě, obvolá v roce 1975 hromadu starých přátel, mj. Joan Baezovou a Allena Ginsberga, a s tímto kočovným cirkusem vyrazí na dvouleté turné Rolling Thunder Revue. Hrají v menších sálech, koncerty ohlašují na poslední chvíli a navštěvují místa, kde se málokdy něco podobného zjeví, např. indiánské rezervace. Atmosféru je možné okusit z živé desky „Hard Rain“ a z filmu „Renaldo & Clara“, který Dylan ve vlastní režii natáčí. Úspěch filmu se však dá označit slovem „propadák“ a aby toho nebylo málo, po letech napjatých vztahů jeho žena Sára zažádá o rozvod. Prohrává i soudní spor o výchovu dětí a zdá se, že je na dně. Ale jako u mnoha jiných umělců je pro něj čas zkoušek katalizátorem, léčí se vydáním výborné desky „Street Legal“ a rozsáhlým turné po Japonsku, Austrálii, Novém Zélandu a Evropě. Co bylo dál, si povíme příště a snad už to nebude tak suché.
Tomáš Lavický
 
Odpověď letí ve větru (Blown' In The Wind)
 
Kolika cestami musí člověk projít,
než mu začnete říkat člověk?
Kolik moří musí bílá holubice přeletět,
než spočine v písčinách ke spánku?
A kolikrát ještě poletí dělové koule,
než budou navždy zakázány?
Odpověď na to, můj milý příteli, letí někam ve větru.
Odpověď na to letí někam ve větru.
 
Kolikrát musí člověk vzlétnout,
než spatří oblohu?
A kolik uší musí člověk mít,
než uslyší lidi plakat?
A kolik mrtvých si ještě smrt vezme,
než pochopí, že už zemřelo příliš mnoho lidí?
Odpověď na to, můj milý příteli, letí někam ve větru.
Odpověď na to letí někam ve větru.
 
Kolik let může existovet hora,
než je odplavena do moře?
A kolik let může existovat nějaký národ,
než mu je dovoleno žít svobodně?
A kolikrát může člověk odvrátit hlavu,
A tvářit se, že nic nevidí?
Odpověď na to, můj milý příteli, letí někam ve větru.
Odpověď na to letí někam ve větru.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Bob Dylan:    | vložit příspěvek |