ročník 38/1997:
                   
972Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Papaláš holčička a Bůh
O politice
Zajímáte se o politiku? Jak a proč?
Je to nutné a je to pragmatické
Bob Dylan
Henri J.M. Nouwen - Cesta čekání-Cesta pokoje-Cesta moci
Islám
Štětec, Bible a prut na ryby
Reakce (Jan Keller - Bohatí, imigranti a legitimita)
Pánu patří chvála
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
REAKCE
 
Dovolte mi, abych reagoval na článek „Bohatí, imigranti a legitimita“ z Bratrstva č. 10. Jeho autor Jan Keller se v něm dopouští hrubého zkreslování skutečnosti, a protože „dělá mlhu“ právě v otázkách politických, které jsou tématem tohoto čísla, bude myslím dobré se k tomu vyslovit.
     Předně autor tvrdí, že za minulého režimu neexistoval problém soužití různě bohatých vrstev. Ponechme stranou, že se tu nadměrně idealizuje minulý stav, ale podívejme se na věcnou stránku problému. Tehdejší mocní sice možná užívali svých výsad méně okázale, ale o to nemravněji. Tehdejší režim se tvářil, že je pro společnost, kde jsou si všichni rovni, přitom ale každý věděl, že někteří jsou si rovnější. Dnes je společnost rozrůzněna sociálně. Tloušťka vaší peněženky je tím dělítkem. Je to často tvrdé a nelíbí se nám to, jenže je to pořád lepší než být rozškatulkován podle své přízně ke komunistické straně. Dnes může člověk onu pomyslnou hranici mezi jednotlivými vrstvami překračovat vpodstatě na kterémkoliv místě, záleží jen na osobních zájmech a ambicích. Mám přátele, kteří své peníze investují do exotické dovolené, protože je baví cestování, jiní vše utratí za hudební nástroje a aparaturu, jiný si koupí pořádný počítač, další neváhá a investuje do knih, obrazů a dalšího umění. Každý člověk má šanci v určité oblasti předstihnout toho „prachatého továrníka“ z vily odnaproti, protože ten cestovat třeba nechce a tráví raději volný čas s rodinou na chalupě. Toto je realita současného rozdělení. Překročit hranici mezi třídami v minulém režimu znamenalo ohnout páteř, prásknout kamaráda, podepsat spolupráci se státní bezpečností, vstoupit do KSČ. O morálních důsledcích tohoto rozrůznění raději nemluvím.
     Autor dále píše, že zde nastává problém identity člověka, protože stavět na vlastní neúspěšnosti není snadné. To je sice pravda, jenže proč Jan Keller předpokládá, že chudý = neúspěšný? Copak bohatý = úspěšný? Každý soudný člověk ví, že kvalita života není dána jen tím, co si můžu koupit. Krizi identity může mít jen ten, kdo závidí svému bohatšímu sousedovi, kdo závidí poslanci jeho plat a jeho jedinou touhou je mít víc. Kdo na takové věci kašle, ten je v pohodě, ten může v klidu rozvíjet svou osobnost.
     Autor také tvrdí, že se chudí a bohatí spolu vlastně ani nesejdou, protože se nepotkávají ani ve škole, ani v zaměstnání ani v bydlišti ani ve veřejné dopravě. Tady se ovšem autor článku inspiroval především v cizině (např. ve Spojených státech amerických). Pro naše poměry stále platí, že leckterý restituent bydlí stále tam, kde dřív, platí, že státní školy jsou lepší než mnohé soukromé, atd.
     Autorova snaha zdůraznit levicový postoj se pak naplno projevila v jeho úvaze o imigrantech, kdy na čtenáře Bratrstva, mnohdy politicky nezkušeného, vytáhne pojem „pravicově orientovaná městská chudina“, která se přece často obrací proti přistěhovalcům. A poněkud s podivem konstatuje podobný jev u lidí levicově orientovaných (kteří přece vždy byli pravými internacionály, slyším v podtextu). Je „dobrým zvykem“ v určitých kruzích dělat si legraci z pravice, neměla by se ale zatemňovat podstata věci. Politické spektrum si můžeme představit jako kruhové schéma. Kruhové schéma předpokládá, že pravice a levice nabízejí skutečně odlišné alternativy. Pohybujeme-li se po kruhu po oné demokratické části, mezi pravicí a levicí stojí politický střed, v nedemokratické části je to extrémní levice a extrémní pravice, které tu prakticky splývají. Zatímco osa spojující pravici a levici se vyznačuje především jasností politických programů a stanovisek, osa spojující politický střed s oběma extrémy se vyznačuje politickou nevyjasněností. Domnívám se, že autorovi vypadlo z jeho povídání o pravicové chudině slovo extrémní. Nedomnívám se totiž, že by jak standardní pravice tak standardní levice byly nepřátelské vůči přistěhovalcům. To je typické pro extrémistické strany.
     Závěrečným odstavcem se „pan sociolog“ poněkud shodil. Nevím, kdo chce budovat kapitalismus během dvou pětiletek? A jeho děs před bohatstvím, které jakoby vždy vzniká nějakým podvodem a ne poctivou prací také nesdílím. Je to populistické plácání pro hlupáky, kteří si myslí, že kdo peníze vydělal hlavou je podvodník a lehkoživka. Mnoho lidí se tak ostatně dívá i na sociology, ostatní hlavou pracující profese prominou.
Michal Vogl
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Reakce (Jan Keller - Bohatí, imigranti a legitimita):    | vložit příspěvek |