ročník 38/1997:
                   
972Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Papaláš holčička a Bůh
O politice
Zajímáte se o politiku? Jak a proč?
Je to nutné a je to pragmatické
Bob Dylan
Henri J.M. Nouwen - Cesta čekání-Cesta pokoje-Cesta moci
Islám
Štětec, Bible a prut na ryby
Reakce (Jan Keller - Bohatí, imigranti a legitimita)
Pánu patří chvála
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
JE TO NUTNÉ
A JE TO PRAGMATICKÉ
ROZHOVOR
Rozhovor s Ing. Josefem Kosteleckým, presbyterem boskovického sboru a místopředsedou místního sdružení ODS
 
 
Politika vždy ovlivňovala váš život. Mohl byste nám k tomu něco říct?
    
Bylo to dáno situací, jaká byla. Od druhé světové války jsem poslouchal zahraniční rozhlas, byl jsem nasazen do dolů ve čtyřiapadesátém jako voják. To mě ovlivňovalo dál. Je otázkou, co mě postihlo nepřízní komunistického režimu víc, jestli to byly mé křesťanské postoje, které se vytvářely už za války v nedělní škole a potom po válce v období konfirmačním, nebo politické formování, často rozporuplné. Byl jsem například ovlivněn jedním čestným lékařem, komunistou, který neváhal jít ve dvě hodiny v noci v závějích, aby mohl dát injekci mému bratrovi. Byl to doktor Slavíček, který ovšem, když viděl, co se děje pod hlavičkou komunismu, tak jako člověk čestný ukončil svůj život sebevraždou, a to byl tehdy na ministerstvu. Další formující situace vznikla, když jsem nosil potraviny jednomu ruskému utečenci. Neznal jsem ho ani příjmením. S odstupem času si také uvědomuji, že v čele partyzánských oddílů nedělal jen dobré věci, ale když ho pak vítězná Rudá armáda dva měsíce po skončení války zastřelila, svého vojáka, za to že se dostal do německého zajetí, to bylo nesmírně alarmující. Musel jsem přemýšlet, zda na tom, co se hlásá v Rusku, je něco zdravého, nebo jestli je to podobná ideologie jako v nacistickém Německu. A vždy mi to bylo dokreslováno z té druhé strany, z toho, co jsem se dozvídal ze zahraničního rozhlasu. Mohu říci, že v tomto smyslu jsem odchovancem Přemysla Pittera, ale i otce Křišťana z katolické strany. Rozdíly se ovšem stíraly a já si této ekumény dodnes vážím.
 
Další věcí, která vás jistě ovlivnila, bylo, že jste jako mladý chtěl studovat, ale to nebylo tehdy pro vás možné...
    
Byl jsem předurčen režimem, že mohu dělat jen v těžkém průmyslu. Sám jsem se chtěl učit u firmy Vaněk v Chrudimi zahradníkem.
 
Bylo to kvůli vaší víře a politickým postojům?
    
V té době asi ještě ne. To gradovalo později. Okresní národní výbory měly směrná čísla, kolik lidí má jít do těžkého průmyslu. Tak jsem se ocitl v Hradci Králové ve Škodových závodech. Přistoupil jsem na to, že bych tam šel jako strojní zámečník, ale úředník na okrese v Poličce mě napsal jako mostaře, s čímž jsem nesouhlasil. Po třech týdnech mě přesunuli na slévače, ale to už jsem jim řekl, že se musím jet poradit domů. Odjel jsem a už jsem nenastoupil. Nastoupil jsem do skladů začínající Jednoty s tím, že se od nového roku budu učit v obchodě. Zase to byl podvod. Jako patnáctiletý jsem musel nahazovat žoky, které měly snad metrák. To bylo v roce 1949. Je otázka, co víc poškodilo mé zdraví. Jestli nadlidská práce v dolech nebo už tato dřina ve skladišti.
 
Jak jste se vlastně dostal do dolů?
    
Jako voják. To už jistě bylo proto, že jsem byl nepolepšitelný, neformovatelný. Když jsem se totiž nakonec po vyučení v Brně zahradníkem dostal do Mikulova, měl jsem asi 600 stromů v hraničním pásmu, ze kterých byly dodávky. Já tam přístup neměl, sklízelo to vojsko, které se staralo o neprostupnost naší hranice a já se musel chodit zodpovídat za nesplněné dodávky. Bouřil jsem se proti tomu. Navíc se vědělo, že poslouchám cizí rozhlas, chodím do kostela. Také jsem prostředkoval mezi skupinami různých zklamaných repatriantů. Byl jsem tedy často s lidmi, kteří byli na okraji společnosti.
     Měl jsem jít k letectvu, alespoň podle přípravy, jako radista. Večer nás dali do vlaku a ráno jsme byli na nádraží v Karviné. Tak jsem se dostal do dolů.
 
Bylo to PTP, byli to „černí baroni“?
    
To je ten paradox. Jistě to bylo pokračování PTP a nikdo nám jinak neřekl. Také velení jsme měli z bývalé 311. perutě britského královského letectva. Ubrali nám ale to „P“ na začátku. Když jsem se dostal druhý rok do Kladna, bylo tam 60% aspirantů německého werhmachtu, ale na druhé straně takoví lidé, jako Vasil Demčík, Rusín, který šel se Svobodovou armádou. Setkal jsem se tam ovšem i s lidmi, s kterými bych se jinak nesešel. Mnozí tam zahynuli. Měl jsem sám úraz páteře. Na rozdíl od PTP od nás chtěli i nějaký výcvik. Byl ovšem směrován na odstraňování minových polí, zátarasů. To znamená, že by to byla první linie. Pokoušeli se také získat lidi pro spolupráci. Mně ji rovněž nabízeli, že bych mohl okamžitě studovat. To jsem ale rezolutně odmítl.
 
Vy jste se ovšem nakonec přece stal učitelem.
    
Kvůli onemocnění maminky jsem se vrátil na Vysočinu. Tamější ředitel mě doporučil, abych studoval ekonomickou školu. Později se začínalo se zemědělskými učilišti, a tak jsem se dostal jako učitel do Boskovic. Pak nastala trochu příznivější šedesátá léta. Oženil jsem se, ale ukázalo se, že s dalším studiem stejně nic nebude. Potřeboval jsem souhlas zaměstnavatele, což tehdy znamenalo souhlas stranické organizace. A je jasné, že také vysílali zvědy ke kostelu, jestli tam ještě chodím. Šedesátý osmý rok mi umožnil pedagogické studium. Musel jsem se vyučit ještě opravářem, protože se mě stejně chtěli zbavit. Vydržel jsem jedině díky tomu, že jsem vedl různé kroužky do noci a dělal věci, které nikdo jiný dělat nechtěl. Jeden den jsem byl mistrem, druhý den vychovatelem mládeže, pak správcem budov. Protože se mě chtěli z ideologických důvodů na učilišti zbavit, dostal jsem se na zemědělskou střední školu jako dílenský učitel. Ředitel na této škole byl sice komunista, ale měl z padesátých let také nedobré zkušenosti, takže se mi snažil pomoci. Nakonec jsem vystudoval vysokou školu, kterou jsem končil ve svých padesáti letech.
 
Jak jste přijal rok 1989?
    
Byl jsem přesvědčen, že musí dojít ke změně. Bylo to jasné z dění politického i ekonomického. Mnoho znamenala Charta 77.
 
Stal jste se členem KDS...
    
Byl jsem téměř zakládajícím členem. Kontaktoval jsem se s různými lidmi v Praze a pomáhal založit tady v Boskovicích křesťanskodemokratickou stranu nebo zkrátka něco, co by sdružilo podobně smýšlející křesťany a bylo odlišné od lidové strany, která přece jen za bývalého režimu kolaborovala s komunisty. I tam jsou ovšem slušní lidé.
 
Vy jste se stal předsedou KDS v Boskovicích...
    
Viděl jsem, že náš předseda, se jako poslanec v parlamentu spojoval s různými silami, které byly blízko někdy i Sládkovi nebo jiným extrémům. Když byl pak vyloučen, dostala se místní organizace do těžké situace. Začínali jsme vlastně ve dvou znovu. Dostali jsme se ovšem i do obecní politiky, takže naše postavení bylo lepší než předtím.
 
Jaké hodnoty považujete pro politiku za důležité?
    
Politik se nemůže zpronevěřit tomu, co deklaruje. Musí být ukázněný ve všelijakých předvolebních slibech a rozletech. Řada posluchačů ovšem chce takový výkon, který strhne, chtějí vizáž a šarm. V každém případě to tedy chce střízlivost, být opřený o reálnou situaci. Další hodnota je zakotvena v určité politické orientaci. Já sám jako křesťan vyznávám konzervativní hodnoty, to na jedné straně, ale vidím také, že člověk musí být otevřen pro nové věci. Pravicovost znamená, že hospodářství má přednost před tím, kdo je článkem systému. Tak jako na Vysočině měli lidé často stáje orientované k jihu a obytné místnosti k nepříznivým polohám, k severu. Kdyby byl na prvním místě hospodář, tak by měl místo na sluníčku. Ne, pravicové je to, že z čeho jsem živ, to musí mít prioritu.
 
To se ovšem současné vládě vyčítá, že klade takový důraz na hospodářství.
    
Nesmí se zapomínat, že levice má tendenci sklouznout k tomu rozdělit vše teď a po nás potopa. Pravicové je, že se myslí na vzdálenější budoucnost, že se myslí na generace po nás. Teď se uskrovním, abych později mohl říci „dobře jsem dělal, už jsme zajištěni“. Nesmí se to ovšem dělat bezohledně. Pravicová politika musí být dělána zodpovědně a ovšem i ohleduplně. Hospodářství na prvním místě, ale vidět i člověka, i Boží stvoření.
 
Je pro křesťanství podle vás typičtější postoj pravicový, nebo levicový?
    
Pravicový. Je to nutné a je to pragmatické. Pravicovost zajišťuje to, aby bylo z čeho rozdávat. To je potřeba zdůraznit i mnoha pravicovým politikům. Práce, kterou dělám, by neměla obohatit jenom mě, ale i ostatní společnost. V tom je právě ten křesťanský náboj. Je ovšem potřeba také vyhmátnout to, na co poukazují různí kritikové, že jsou lidé falešní, zneužívající svého postavení. A musí tu být ovšem i vědomí Boží vůle na této zemi. Někdy je též potřeba říci „zmýlili jsme se, odpusťte nám“. To politikům chybívá, ale má to budoucnost.
     Cítím jako velkou bolest to, že zelenou mají v soudnictví, ve školství a na řadě ministerstev ne ti, kteří měli nějakou páteř, ať byli na jedné či druhé straně, ale ti, kteří byli vždy ochotni kolaborovat. Viděl jsem lidi, kteří páchali zlo při odsunu Němců. To byli kolaboranti, kteří se potřebovali zviditelnit před ostatním národem jací jsou antifašisté a Němcebijci. A to je pořád s námi.
 
KDS se integrovala s ODS. Jak vnímáte tuto integraci?
    
Byl jsem na čtyřech sjezdech KDS. Vždy jsem to probojovával - je to správné, je to pragmatické? S těžkým srdcem, ale hlasoval jsem pro spojení, protože tam jsou také křesťanské proudy, třeba Tomáš Ježek a mnoho dalších. Snad tak probojujeme názory, které pak mohou být přijaty a realizovány. Pravda totiž může být často všelijakými převlečenci přehlasována. To by bylo velice jednoduché říct prohráváme, jsme v menšině, utečeme z boje, je to pohodlnější, ale my tu asi nevlečeme ten kříž kvůli pohodlí.
 
Jak vidíte vývoj nyní po dvojích volbách?
    
Mám vážné obavy. Politická scéna je, jaká je. Je to na hraně. Chtěl bych, aby naše vláda uměla unést i to, že člověk bude urážen a ponižován. Jestliže je premiér často drásán neustále se opakujícími otázkami, je to k obdivu, že nevybuchne.
 
Domníváte se, že by levicová vláda znamenala návrat ke starým pořádkům?
    
Minulá levicová vláda, tak jak ji známe, to by možné nebylo. Současná levicová vláda by byla zase dočasností, byl by to však určitý krok zpět, nebo stranou. Obešly by se určité zásadní problémy, kterým se ale nevyhneme.
 
Děkuji za rozhovor.
Pro Bratrstvo rozmlouval Michal Vogl
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Je to nutné a je to pragmatické:    | vložit příspěvek |