ročník 38/1997:
                   
972Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Papaláš holčička a Bůh
O politice
Zajímáte se o politiku? Jak a proč?
Je to nutné a je to pragmatické
Bob Dylan
Henri J.M. Nouwen - Cesta čekání-Cesta pokoje-Cesta moci
Islám
Štětec, Bible a prut na ryby
Reakce (Jan Keller - Bohatí, imigranti a legitimita)
Pánu patří chvála
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
O POLITICE
DANIEL ŽENATÝ
 
Verba movent, exempla trahunt. Slova povzbuzují, příklady táhnou.
     Slova povzbuzují. Ano, chtěl bych povzbudit. Velmi naléhavě a jasně. Má to smysl starat se o politiku. Proto píši následující řádky.
     Příklady táhnou. Tu ovšem stojím s prázdnýma rukama. A se mnou, domnívám se, mnohý ze současné střední generace. V době do roku 1989 jsme nejednali tak, abychom nyní mohli být příkladem, který táhne. Nechali jsme si namluvit, že nám do politiky nic není. Takže: tady jsou slova, která povzbuzují, ovšem, příklad, který táhne, nedodám.
     Nenechte si namluvit, že vám do politiky nic není. Opět se objevují fráze, že křesťan a církve se nemají míchat do politiky. Říkají je lidé jinak docela rozumní. Slyšíme je i od ateistů. Co je k tomu vede? Možná strach z neprůhledné politiky lidovců. Představa, že takto jednají všichni, kdo věří v Boha. Možná obraz církve bez chuti a vůně, bez soli a světla. Obraz něčeho zastaralého a vlastně nepotřebného.
     Už samotný fakt neporozumění jinak rozumných může být jeden z mnoha důvodů, že nám do politiky něco je, protože něco podstatného chybí ve společnosti, v níž žijeme. Chybí slovo protestanta o pravdivosti života, o spravedlnosti, která je dána z Boží milosti a není vázána ani politickou ani církevní příslušností.
     Do politiky nám něco je proto, že ať chceme nebo ne, je z tohoto světa a je nástrojem tohoto světa, který Bůh tak miloval a miluje. A když se o věci tohoto světa nestaráme, začnou se o ně starat a zajímat druzí. Vřele doporučuji kazetu či CD Jaromíra Nohavici, Podivné století. Poslouchejte jeho druhou skladbu. Je to neustálá inspirace k těkavě neutříděnému přemýšlení o životě. Idyla Těšínska před sto lety. Vliv polský, český, ruský, židovský, německý. Na jedné straně, jak by bylo krásné žít před sto lety, mít před sebou celé krásné 20. století, na druhé straně povzdech, že je snad dobře, že člověk neví, co ho čeká.
     Může se to opakovat? Přijdou zase hrůzy válek, lágrů, Osvětim, komunismus, rasismus? Nesvědčí nápisy na zdech našich paneláků, které hlásají, kdo vše má jít do plynu, že to stále kdesi je? Že to nelze, žel, vyhubit a že je potřebí tomu nedovolit žít? A že to žije a roste právě tam, kde lidé dřímou v naivní představě, že se to někde samo nějak udělá, někdo nějak rozhodne? Kde se lidé nechají zpitomět závistí z platů poslanců a ohloupnout pivními řečmi o tom, že to beztak nemá cenu a že za komunistů bylo lépe? A nejdou k volbám, protože jim nikdo tolik peněz jako těm senátorům nedá.
     Obtíž je v tom, že věci nejsou černobílé. V naší zemi jsou skutečně velké problémy, jsou nafoukaní úředníci, dávají se zase úplatky na úřadech a některý policajt se nechá uplatit. A taky se hážou mrtvoly do Orlické přehrady. Ano, tak to je. A před každým z nás je vpodstatě dvojí cesta.
     Buď přijme odpovědnost za to, že je to jeho země, jeho stát, jeho Evropa a svět. A něco dělá. Slůvko něco v sobě skrývá bezpočet možností. Bůh nám dal rozum, abychom hledali a přicházeli na to, co a jak a kdy. Může to být hledání bez konce a dokonce bez úspěchu.
     Anebo naletí kecům o tom, že svět je zlý, nic se nevyplatí dělat, o všem rozhodují druzí a beztak to lepší nebude. Upadne do sebeklamu, sebelítosti, sevře ho závist, k volbám nepůjde, protože on je dobrý a ostatní jsou zlí.
     Verba movent, exempla trahunt. Slova povzbuzují, příklady táhnou. Generace, která zná život před rokem 1989 jen z vyprávění, nenarazí na příklady na každém rohu. Avšak, hledá-li, najde je! Narazí na spoustu slov, musí mezi nimi pečlivě vybírat. Tato chtějí povzbudit.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku O politice:    | vložit příspěvek |