ročník 38/1997:
                   
972Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Papaláš holčička a Bůh
O politice
Zajímáte se o politiku? Jak a proč?
Je to nutné a je to pragmatické
Bob Dylan
Henri J.M. Nouwen - Cesta čekání-Cesta pokoje-Cesta moci
Islám
Štětec, Bible a prut na ryby
Reakce (Jan Keller - Bohatí, imigranti a legitimita)
Pánu patří chvála
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
2Kr 5,1-19
 
Naamán, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě, protože skrze něho dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím. Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo Naamánově ženě. Řeklo své paní: „Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil.“ Naamán to šel oznámit svému pánu: „Tak a tak mluvilo to děvče z izraelské země.“ Aramejský král řekl: „Vyprav se tam a já pošlu izraelskému králi dopis.“ I šel. Vzal s sebou deset talentů stříbra a šest tisíc šekelů zlata a desatery sváteční šaty. Izraelskému králi přinesl dopis: „Jakmile ti dojde tento dopis, s nímž jsem ti poslal svého služebníka Naamána, zbav ho malomocenství. Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl své roucho a řekl: „Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství? Jen uvažte a pohleďte, že hledá proti mně záminku!“
     Když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: „Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“ Naamán tedy přijel se svými koni a s vozem a zastavil u vchodu do Elíšova domu. Elíša mu po poslovi vzkázal: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist.“ Ale Naamán se rozhněval a odešel. Řekl: „Hle, říkal jsem si: 'Zajisté ke mně vyjde, postaví se a bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, bude mávat směrem k posvátnému místu, a tak mně zbaví malomocenství.' Cožpak nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší než všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl omýt v nich, abych byl čist?“ Obrátil se a rozhořčeně odcházel. Ale jeho služebníci přistoupili a domlouvali mu: „Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc. Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: 'Omyj se, a budeš čist.'“ On tedy sestoupil a ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět jako tělo malého chlapce. Byl čist.
     Vrátil se k muži Božímu s celým svým průvodem. Přišel a postavil se před něho a řekl: „Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli. A nyní přijmi prosím od svého služebníka projev vděčnosti.“ Elíša odvětil: „Jakože živ je Hospodin, v jehož službách stojím, nevezmu nic.“ Třebaže ho nutil, aby si něco vzal, on odmítl. Potom Naamán řekl: „Tedy nic? Kéž je tvému služebníku dáno tolik prsti, kolik unese pár mezků, neboť tvůj služebník už nebude připravovat zápalné oběti ani obětní hody jiným bohům než Hospodinu. Toliko v této věci ať Hospodin tvému služebníku odpustí: Když můj Pán vstupuje do domu Rimónova, aby se tam klaněl, a opírá se o mou ruku, i já se v Rimónově domě skláním. Když se tedy v Rimónově domě budu sklánět, ať Hospodin tvému služebníku tuto věc odpustí!“ On mu řekl: „Jdi v pokoji.“
 
P A P A L Á Š
HOLČIČKA A BŮH
 
Kdo by si myslel, že už chápe logiku Božího přebývání ve světě, ať čte pozorně celý příběh. Je to všechno zase docela jinak. Třeba hned ten uzdravený. Pohanský papaláš, generál nepřátelské armády. Jestliže se tehdejší mocní nedivili, že se jim dostává zázračného uzdravení, bylo tomu proto, že u nich platila rovnice: čím výše postavený, tím důležitější v Božích očích. My zase jinak omezujeme Boží svobodu zasahovat: Hospodin je přeci Bohem svých chudých a nebude se vyčerpávat s nějakým lampasákem. A přece se s ním Hospodin zahazuje a své nemocné v Izraeli pomíjí. A navíc skrze něho dal Hospodin cizákům vítězství. Můžeme to pochopit? Sotva. Dějiny jsou nesrozumitelné, to jen my je zkoušíme obléci do nějakého přijatelného kabátce. Pokoušíme se je vysvětlit, ale jen za cenu zploštění a povrchnosti. Přítomnost Svatého ve světě je zastřeně nelogická. Jednou Hospodin jedná skrze mocnou armádu a podruhé zase skrze otrokyni, nedospělou ohroženou holčičku. O tom je náš Příběh: mocný generál, jehož všichni poslouchají, teď poslouchá svou otrokyni, cizího proroka a nakonec své sluhy. Oba mocní, Náman i syrský král, ztotožnili uzdravitele s králem. Neuměli si představit, že by moc života vedla jinudy než přes člověka s titulem a vysvědčením. Ozývá se tu motiv betlémského překvapení. Král běduje, protože v dopise Syřana tuší podraz. Je mnoho lidí, kteří neumějí slyšet a číst to, co je řečeno a psáno. Pořád čtou mezi řádky. Pořád ve všem vidí něco jiného: úskok, podvod, to není jen tak. Pak scéna u proroka. Náman znal syrské léčitelské a náboženské praktiky a očekával teď to samé od Elíšy. Že bude mávat rukou k posvátnému místu, působit na boha zdraví. Jenže tenhle chlap si to nějak ulehčuje. Žádné svíjení, žádné posvátné kadění, žádná roucha a koulení očí, on se ani neukáže venku. Jen přes posla přikazuje: marš do vody! No uznejte, mohl tohle Náman brát vážně? Tenhle obyčejný civilní pokyn, připomínající vojenský rozkaz? Taky že se uráží. Čekal jsem všechno, ale takovouhle pitomost ne! Doma máme stokrát lepší řeky, než je zdejší stoka Jordán, ještě bych v ní něco chytil. On se mi snad vysmívá! Můžeme tu najít souvislost s tím, jak svět přistupuje k církvi. Jedni od nás čekají veliká gesta, jiní naopak žádná gesta, jedni čekají tajemné obřady, jiní zase pouze občanskou slušnost, jedni záchranu zhovadilého světa, jiní zase ukojení zastydlých náboženských potřeb. Inspiruje tu Elíša: Jistě zná Námanovo očekávání, ale jedná po svém. Jak a co máme dělat nám nemohou předpisovat ani ty nejlépe míněné rady zvenčí. Sami musíme vědět, k čemu a jak tu máme ve svém provizóriu existovat. Nijak se nepředvádět a už vůbec ne se přizpůsobovat představám našich 'syrských' současníků. Hlavně mít vůbec jasno o svém úkolu. Pak už na tom ani nějaká případná gesta nemohou nic zkazit. Generál nakonec na jemný nátlak svých sluhů do té vody vleze a je uzdraven. Své uzdravení přičítá zcela Hospodinu. Obrátil se. Mohlo by to celé sladce zkončit happyendem. Ale drama narůstá. Náman zůstává ve službách Sýrie jako politik, jako generál, který povede válku s Izraelem. Můžeme být jako církev kdovíjak společensky angažovaní, ale válce nezabráníme. To není jenom skepse, to není výmluva k nicnedělání, ale pokorné přiznání svých omezených možností. Politika zůstane politikou, svět světem, Bůh Bohem. A Náman zůstává ve vysoké politice. Ví, že se bude jako člen kabinetu muset účastnit syrských boho-modlo-služeb a prosí dopředu o odpuštění toho, co bude muset dělat. Sám sice ví, že Rimón je nula, ale s ostatními se všeho zúčastní. Polovičaté pokání? Náman je poctivý, neboť neříká „moje politika je vlastně čistou službou Hospodinu“. Jasně od sebe odlišuje moc, která nepochází z tohoto světa a moc, která hýbe politickou arénou. Chce sloužit Hospodinu, ale také své zemi. Co dělat? Je to dříve nepoznané napětí, situace člověka, který bere vážně jinakost Boží a zároveň svou „špinavostí poznačenou“ odpovědnost za bližní, zde třeba formou politické činnosti. Prorok z něj břemeno jeho rozhodování nesnímá. Neříká ani odejdi ze státních služeb, ani Neber tu víru tak vážně. A přece ho nenechává v prázdnu. Posílá ho na cestu pozdravem „jdi v pokoji“. Tvou víru a službu státu spojuje pokoj Boží. Bůh vidí vše, co je zahaleno. Přes všechno vnitřní i vnější napětí, výčitky svědomí, žaloby a urážky ze strany pravověrných věřících i pravověrných pohanů - jdi v pokoji. Modlářství státu, které korumpuje hlubiny člověka, je rozptýleno Božím pokojem. Napětí tě neopustí, ale pokoj Boží ti neodejme.
 
M I C H A L
P L Z Á K
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Papaláš holčička a Bůh:    | vložit příspěvek |