ročník 38/1997:
                   
978Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Další rundu?
Rozčiluje vás nějaká hudba?
Bach a Mozart jsou bombeři
Zpěvníček mládeže k vážné hudbě nepřivede
Otevřeno Jimramov 97
Rastafariánské hnutí III - Teologie i styl života
Tak trochu o povodních...
Možná za deset, možná za padesát let
Bál v Pržně
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
BACH A MOZART JSOU BOMBEŘI
MICHAL PLZÁK
 
Když v létě před dvaceti lety umřel Elvis Presley, končil jsem zrovna základní (tehdy) osmiletku. Napomádovaný třpytivec Elvis mě nijak nezajímal, rokenrol čili bigbít jsem ale rád měl. Nejen pro jeho strhující rytmus, ale i pro tu příchuť zakázaného ovoce. Fašistům nechutnal jazz, bolševikům zase bigboš. Puberťák v šakalích 70.letech se zhlédl v Kiss, Sladech, Párplech a Zeppelínech, ti šťastnější okusili i pár soust Plastic People a DG 307. Režimu nestravitelným se ale stával i folk a pomalu všechno, co neprošlo státní kontrolou. Proto jsme celí užaslí poslouchali i cimbálovku, varhanní koncerty v kostelích a Sex Pistols. Přesně půl roku před mou maturitou zastřelil jeden pitomec Lennona. A další jemu podobní ničili Lennonův pomníček na Kampě, protože nebyl posvěcen rudou hvězdou. Před maturitou jsem se musel nechat ostříhat. To už je naštěstí dávno.
     Pokud mě ale paměť neklame, nedá se vůbec říct, že by tehdy rocková hudba strhla celou třídu a všechny kamarády. Žádný průzkum z té doby sice nemám, ale troufám si říct, že zdaleka ne všechny spolužáky tehdy hudba nějak zajímala či provázela. Dneska je to docela jinak.
     Podle ankety, na kterou mi odpovědělo 35 holek a 15 kluků, kteří se v Praze účastnili srpnového kursu pro mladší mládež (14-17 let) je jasné, že hudbu posloucháte všichni. Na otázku „Umíte si představit svůj život bez hudby?“ odpověděli všichni jednoznačně Ne. Jen jednou zaznělo „Jak kdy“.
     Poměrně velká shoda byla i v poslouchaném žánru. Naprosté prvenství má rocková muzika: z českých kapel vedou Buty, pak není dlouho nic a potom zase Oboroh, Mňága, Dunaj, Psí vojáci; z cizích Beatles, Nirvana, Queen, U2, Doors, Oasis, Nick Cave. Country a folk uvedlo 7 lidí (Nohavica, Spirituál 5, Ebeni), dva mají v oblibě i muzikály, dva poslouchají pop, další dva výslovně preferují 60.léta, pouze jeden se hlásí k technu a jedna slečna má odvahu se přiznat ke Kelly family. Tímto seskupením zase výslovně pohrdají tři jiní hudby milci. Hudbu vážnou či klasickou poslouchá k bigbítu devět lidí, většinou jde o superhvězdy typu Mozarta, Bacha, Vivaldiho, Verdiho či Beethovena. Ani Rusalka s Vltavou nepřijdou zkrátka. Překvapením pro mne byli tři milovníci jazzu, přičemž dvě dámy (15 a 16) si vychutnávají opravdové lahůdky (Frisell, Naima, Jarrett, Hancock, Corea, Růžička, Milan Svoboda). Ředitele Českého rozhlasu by potěšil věrný fanoušek rádia, který poslouchá Vltavu, Prahu i Radiožurnál.
     Naprosto zajedno jste v tom, bez jakého hudebního žánru se rádi obejdete. Slízla to oblíbená hudba dědečků a babiček, totiž dechovka (36 odpovědí). Akcie Pepíčka Zímy jsou tedy silně ohrožené. Menšinovými neoblíbenci jsou tvrdý rock či metal (12) a house music (9) s technem (17) a rapem (6). Diskotékovou hudbu by klidně postrádali 4 lidé, rovněž tolik by se obešlo bez country a popu. Nejméně zbytečnými se zdají být folklór, vážná hudba, jazz a „písně fanatických křesťanů“ (všechny po jednom hlasu).
     Jak posloucháte nejraději hudbu? 12 odpovědělo, že všude a pořád, 24 nejraději na koncertě či na zábavě, 26 vyhledává při poslechu hudby klid a samotu. Hudba slouží i jako doplněk k učení (10), práci (7), žehlení (2), pověstnému mytí nádobí (9) či jízdě v autě (7). Pouze 6 lidí si pouští muziku do walkmana. Rozumím tomu, že dvě dívky poslouchají nejraději hudbu buď se svým klukem, nebo s lidmi, se kterými si rozumí. To se pak opravdu dají zaslechnout i věci nečekané. Těm, co si váží ticha a nelíbí se jim využívání hudby jako hlukové clony, která nás bombarduje a obestírá na každém kroku, bych chtěl doporučit, aby zkusili bránit svůj nárok na ticho nebo alespoň své uši a nervy. Několikrát jsem to vyzkoušel v hospodě a zatím to vždycky zabralo: buď jsem televizi vypnul nebo požádal číšníka, aby to provedl sám. Nenechte se stále splachovat, nenechte si vnucovat, že to přece musíte chtít poslouchat (nebo na to koukat) - ani v obchodech.
     Co vás z poslouchané muziky nejvíc zaujme? Naprosto vede melodie (35), potom texty (25 - to mě překvapilo) a rytmus (23), následují zpěv (14), sóla (7) a musí to bejt nářez (6 - ale co tím rozumíš ty, kdos uvedl, že posloucháš techno???). Důležitá je ale i sladkost (2), opravdovost (2), vnitřní kouzlo (duch hudby - 2), propracovanost, nápaditost, pestrost, napětí, schopnost navodit atmosféru (pouze 1). Možná je evangelická mládež po hudební stránce výjimečná: zajímají ji slova a melodičnost. Ta jinakost se projevuje i v tom, že celých 38 odpovídajících mláďat je samo nějak hudebně aktivních! To je skoro 80%! Proto ani nepřekvapí, že na otázku „Zkoušeli jste se soustředit na poslech tzv. vážné hudby?“ odpovědělo kladně 47. Pokud ano, s jakým výsledkem - to byla další otázka, na kterou odpovědělo 38 v tom smyslu, že se jim líbí (případně Bach a Mozart jsou bombeři; celkem se my líbila; něco není tak hrozné). Že to není nic moc, napsali 4 a jeden dokonce, že na něj vážná hudba působí depresivně. Docela příznačná je odpověď: Když se zaposlouchám, tak si připadám lehčí, oproštěný od konzumace. Hezky se mi usíná. Sám vím, že když jsem absolvoval několik povinných výchovných koncertů na základce, představoval jsem si při tónech Brahmse a Dvořáka většinou něco romantického, jako je rande s holkou, západ slunce nad rybníkem nebo meruňkové knedlíky. Když jsem v pubertě slyšel poprvé Stravinského, šel jsem do kolen. Pak jsem zjistil, že jsem celé Svěcení jara poslouchal na vyšší otáčky (to bylo ještě za časů černé desky vinylové...). Pak jsem zjistil, že o jakousi vážnou hudbu se pokoušeli i mí milovaní Deep Purple a E,L&P natočili po svém Musorgského Obrázky z výstavy, a otáčky jsem snížil.
     Je to legrační, ale k pubertě to asi patří, že na otázku „Kdo má vliv na váš hudební vkus?“ odpovědělo 18 dotázaných hrdě: NIKDO a také NENECHÁM SE OVLIVŇOVAT. Těmto nezávislým znalcům bych chtěl doporučit, aby se vzpamatovali a prozřeli, kdo všechno a jak je ovlivňuje. Jinak by si mohli až do smrti kupovat lentilky a nové Peugeoty s tím, že to sami chtějí a nepoznali by, že jim to nějaké cosi plíživě vnucuje. Že nás svým vkusem ovlivňují přátelé uvedlo bez nějakého studu 20 lidí, že to je či byla rodina (rodiče a sourozenci) uvedlo 10. Učitelka v hudebce ovlivnila tři posluchače. Ve čtyřech případech je to rozhlas (a pak že je mezi mládeží na vymření) a jen ve dvou sbor. Není hanbou být ovlivňován, důležité je být ovlivňován dobře.
     V otázce po důležitosti hudby, toho, co poslouchat nechtějí (dechovka) a chtějí (rock) panovala obrovská shoda. Společný byl i důraz na melodičnost a poměrně značný respekt k vážné hudbě, tedy i chuť soustředěně poslouchat, nemít hudbu jen za kulisu či prostředek k tanci a usnutí. Poslední otázka však dotázané rozdělila celkem rovnoměrně do dvou skupin. Ptal jsem se takto: „Myslíte si, že by se při bohoslužbách měly zpívat `moderní písně'? Měly by se tu využívat i jiné než obvyklé hudební nástroje?“ Na obě otázky odpovědělo NE 13 lidí, záporně jen na první otázku dalších 5 (starší by nesouhlasili, ale některé nástroje by se mohly změnit). Dva nevědí, jednomu je to jedno, patnáctiletá dívenka soudí, že by to „rozhodně bylo lepší, ale rakváči by se zbláznili“. Jasné Ano napsalo 19 lidí, 5 by do bohoslužeb zařadilo písničky ze Svítáku. Tři dotázaní byli moudře umírnění: Střídat s tradičními - přilákalo by to mladé lidi a neodešli by ti starší. Zdá se, že i leckterý rocker ctí tradici a hudební jinakost neděle. Třeba i proto, aby ten bigbít po bohoslužbách měl tu správnou šťávu. Nebo tu zazněla obava, že se „moderní písní“ rozumí nasládlý popík? Kdo víš, řekni to dál. Zn.: Dopis napoví.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Bach a Mozart jsou bombeři:    | vložit příspěvek |