ročník 38/1997:
                   
978Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Další rundu?
Rozčiluje vás nějaká hudba?
Bach a Mozart jsou bombeři
Zpěvníček mládeže k vážné hudbě nepřivede
Otevřeno Jimramov 97
Rastafariánské hnutí III - Teologie i styl života
Tak trochu o povodních...
Možná za deset, možná za padesát let
Bál v Pržně
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
ZNÁME SE?
RASTAFARIÁNSKÉ HNUTÍ - TEOLOGIE I STYL ŽIVOTA
 
Theologie:
     Haile Selassie je Ježíš Kristus ve své inkarnaci; on je spasitelem zejména černého národa a uvede svůj lid domů, do Afriky - to je základ jak rastafariánské theologie, tak i rastafariánského životního stylu. Je samozřejmé, že učení tohoto hnutí je obsáhlejší a propracovanější, ale vše ostatní závisí na svobodné vůli přívržence hnutí.
     Jah nebo Jah Rastafari je bohem Stvořitelem, který si vyvolil svůj lid - Afričany. V Kristu přišel svět spasit a ve svém druhém příchodu v Kristu - v Haile Selassiem - přišel, aby ustavil svůj spravedlivý řád, se kterým souvisí vysvobození zejména černého, ale vůbec každého porobeného národa utlačováného zlem Babylónu. Označení „Jah“ (čti džach) je zkratkou z přepisu tetragramu Božího jména a tímto označením dosáhli Rastafariáni toho, že svého boha odlišili od ostatních bohů.
     Jah je bohem zvláště pro černé, ale sám je také bohem černým. Toto tvrzení se opírá o jeden nepřesný anglický překlad Bible (King James Version): „For the hurt of the daughter of my people I'm hurt, I'm black.“ Český ekumenický překlad toto místo překládá již lépe: „Těžkou ranou dcery svého lidu jsem těžce raněn, tíží mě chmury.“ (Jr 8,21). Chybným překladem se tedy Hospodin stal, viděno fundamentálně a anthropomorficky, černým Hospodinem.
     Jah je, tak jako v křesťanství, bohem trojjediným. Jah je Stvořitelem, inkarnovaným Jahem Rastafari i duchem, který sídlí v člověku a udržuje svou přítomností člověka trvale v oblasti posvátna. S tímto „svatým“ duchem je možno vstoupit do obecenství a jen díky němu je možno vyznat Haile Selassieho jako Jaha Rastafari.
     27. srpna 1975 císař Haile Selassie zemřel a zdálo se, že hnutí musí zaniknout. To se však neuskutečnilo, hlavně díky popřevratové vládě v Etiopii, která se zbavila nepohodlného těla císaře tak, že jej ukryla pod dlažbu toalety v císařském paláci v Addis Abebě. Otázka Rastafariánů: „Kde je tělo?“ tak nemohla být zodpovězena a tak mnozí císařovu skonu nikdy neuvěřili (přestože v roce 1992 bylo tělo nalezeno při stavebních úpravách paláce). Jiní tvrdí, že Selassie sice zemřel, ale že tím skončila jen jeho pozemská existence, zatímco duch žije na zemi i nadále. Další věří, že císař vstoupil dočasně na nebesa, avšak brzy opět přijde.
     Jah stvořil člověka k obrazu svému, tedy pravý boží člověk je černoch. Mluví-li Bible o Izraeli jako o vyvoleném národě, má tím na mysli pochopitelně Afričany, protože bílá společnost pozměnila text Bible tak, aby to nebylo zřejmé. Přesto přívrženci hnutí nalezli pozůstatky původního znění na několika místech Bible. Důkazem je například Píseň písní (1,5): „Černá jsem a přesto půvabná“, či „Jeho kadeře jsou trsy palmových plodů, černé jako havran“ (5,11). Z toho vyvozují, že byl-li černý Šalomoun i jeho milá, musel být černý i jeho otec David a i všichni patriarchové před nimi.
     Člověk sám má tři úrovně osobnosti: zvířecí - tu ovládají vášně, lidskou - tu ovládají city skrze vůli a třetí - boží, kterou je schopen komunikovat s duchem Jaha v hlubinách svého bytí. Tím, že Rastafarián žije, naplňuje smlouvu s Jahem (život je naprosto positivní dění) a pravý positivní život je možný jen tehdy, uvědomuje-li si člověk, že bůh se tělesně zjevil v Haile Selassiem. Ví-li Rastafarián toto, pak ho neznepokojuje sklon člověka hřešit, neboť žije neustále očišťován řekou spásy, která pramení právě v tomto vědomí. Život je, jak bylo řečeno, positivní a je zároveň i tím největším, co Rastafarián dostal od boha, proto není nutné přemýšlet o posmrtné existenci. Boží spása se člověka týká tady a teď, ne v jakémsi životě po životě.
     Domovem černých je Afrika a jenom pro hříchy lidu došlo k tomu, že Afričané byli vyrváni ze své domoviny a uvrženi do sítí bílé společnosti, Babylónu. Babylón je v rastafariánském slovníku zosobněním všeho zla, v podstatě Satan, kterého v jiné podobě hnutí nezná. Jde o svět bílých, zkorumpovaný kapitalistický systém, který zotročuje všechny ostatní nebílé národy a jehož centrem je Řím v čele s papežem. Z Říma papež káže překroucené evangelium, protože to skutečné hovoří o lásce a vysvobození z jakéhokoliv útlaku a ne o Jahově vítězství nad zlem. K tomu, aby byl Řím nazván centrem Babylónu, posloužily Rastafariánům i historické události: Římané ukřižovali Krista, Římané bojovali proti Afričanovi Hannibalovi a Mussoliniho Řím se postavil i samotnému Haile Selassiemu, ten ho však v předobraze konečného vítězství nad zlem porazil.
     Tak jako Selassie porazil Mussoliniho, porazí jednou celý Babylón ve třetí světové válce - Armagedonu. Po pádu Babylónu začne repatriace Afričanů celého světa do vlasti a na celém světě bude ustaven Jahův spravedlivý řád. Exodem Afričanů bude vyvoláno i nové uspořádání světa - Evropa bude bílých, Amerika Indiánů, Asie Asiatů a Afrika jen a jen Afričanů.
 
Styl života:
     Rastafarián je většinou živým obrazem rastafariánského náboženství a na první pohled je možné jej více méně identifikovat. Přesto i zde platí: žádné pravidlo pro život není směrodatné, žádná autorita hnutí není autoritou absolutní. Rastafarián má naprostou svobodu volby.
     Přesto bych rád zdůraznil jednu věc. Rastafariánský styl bývá v celém světě i u nás napodobován (ať už úpravou hlavy, barvami oděvu etc.), proto je důležité zopakovat, že Rastafariánem se člověk stává vyznáním Haile Selassieho jako Boha - Vysvoboditele černého národa, a ne vnější podobou, zvyky, stravou apod.
     Nejvýznamnějším rysem Rastafariánova zevnějšku jsou „Dred Locks“. Jde o zvláštním způsobem spletené vlasy do mnoha šňůr, které vytvářejí mohutnou hřívu kolem Rastafariánovy hlavy. Jde sice o stejnou úpravu vlasů, s jakou se setkáváme u indických svatých mužů, ale Rastafariány k této úpravě přivedly fotografie masajských a somálských bojovníků „Back to Africa“. Později byl tento účes i zdůvodněn. Haile Selassie obdržel titul „Vítězící lev z kmene Judova“, lev je národním zvířetem Etiopie a lev sám je i králem zvířat. Co víc připomíná hřívu lva než právě dread-locks? Biblické zdůvodnění nalezli přívrženci hnutí v knize Numeri (6,5), v řádu někdejších nazírů: „Po celou dobu platnosti slibu svého nazírství si nedá břitvou oholit hlavu. Dokud neskončí doba, po kterou se zasvětil Hospodinu, bude svatý a nechá si na hlavě volně růst vlasy.“
     Dalšími prvky, které se často podepisují na Rastafariánově zevnějšku, jsou tři barvy - zelená, žlutá a červená. Barvy Etiopie i celé Afriky. Barvy bohaté vegetace, pálícího slunce i prolité krve. Tyto barvy se uplatňují především při barevných kombinacích na oděvech a ozdobách, ale i při výzdobě obydlí, při malbě obrazů a jinde.
     „Když se muž nebo žena rozhodne složit mimořádný slib nazírský a zasvětí se Hospodinu, ať se vystříhá vína a opojného nápoje. Nebude pít nic kvašeného, víno ani opojný nápoj...“ (Nu 5,2-3). Zatímco v celé Karibské oblasti jsou potíže s alkoholismem obyvatel, jako zasvěcenci Jahovi alkohol naprosto odmítají.
     Stejně jako Starý zákon určuje Rastafariánův postoj k alkoholu, určuje i jeho postoj k veškeré stravě. Předními pravidly pro stravování jsou košer-předpisy, které jsou obohaceny o nepřijímání chemických a konzervačních přísad v jídla. A navíc, naprostá většina Rastafariánů se zříká jakéhokoli masa, protože v pojídání masa vidí projev lidské krutosti vůči živým tvorům. Shrneme-li tedy jídelníček „pravověrného“ Rastafariána, nalezneme ovoce, zeleninu, pečivo z vlastního zrní, šťávu z plodů a vodu.
     Marihuana neboli ganja (čti gandža), jak jí říkají Rastafariáni, je pro příslušníky hnutí totéž, co chléb a víno pro křesťana při Večeři Páně. Díky kouření ganjy je totiž nejen navázán, ale i stále znovu a znovu obnovován styk Rastafariána s duchem Jaha, který sídlí v jeho těle. Je proto pochopitelné, že nelegalita ganjy je pro příslušníky hnutí svazující, zvláště, když se Rastafarián setkává s ganjou již při narození, žije s ní celý život a s ní i umírá. Sama etymologie názvu Ganja nám odhaluje i její původ. Na Jamajku ji totiž přivezli indičtí přistěhovalci, kde se brzo stala oblíbenou mezi otroky a název není ničím jiným než odvozeninou od názvu řeky Gangy. Samozřejmě, že se i ona stala biblicky a legendárně zdůvodněnou součástí Rastafariánova života. První zprávu o ní lze najít již v knize Genesis (1,11): „Bůh také řekl: Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny...“, ale tehdy, dle hnutí, nebyla ještě člověku zjevena. První, kdo jí spatřil, byl až Mojžíš, který se s ní setkal jako s hořícím keřem (Ex 3,2). Dána však byla lidem až potom, kdy na hrobu krále Šalomouna měla vykvést rostlina-ganja, ve které lidé rozpoznali Jahův dar. Sám Jah je také kuřákem ganjy, vždyť se v Žalmu 18 (9) píše: „Z chřípí se mu valil dým...“ A univerzálnost ganjy je podpořena i poslední knihou Bible, knihou Zjevení (22,2),: „Uprostřed města... bylo stromoví života... jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.“
 
Končí se krátké vyprávění o hnutí Rastafari, které zrodily údy křesťanské církve, když zaměnily evangelijní zvěst za bič a člověka za mluvící nástroj.
Ota Halama - student bohosloví
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Rastafariánské hnutí III - Teologie i styl života:    | vložit příspěvek |