Rozhovor  
Úplně nejradši poslouchám les
se Zuzanou navarovou d. T.
rozmlouvá Samuel Titěra
 
 
 
Nejdřív se chci zeptat, co pro vás vůbec muzika znamená.
     Muzika pro mně znamená asi hodně, protože já jsem teď zrovna nedávno přemýšlela nad svými životními činnostmi – a zjistila jsem, že jsou dvě věci, které má smysl, abych dělala. A to je vaření a hraní před lidma.
 
Čili obojí věci, které mají nějakou odezvu...
     No jasně.
 
Začínala jste v tom českém zázemí a teď se posouváte někam dál – co pro vás znamená ten posun, jestli to můžu zvulgarizovat, od českého folku až k world-music?
     Vy asi vzpomínáte na Nerez, že jo? Já jenom abych si ujasnila kam míříte. No jo. Tenkrát mi bylo dvacet a dneska je mi čtyřicet čtyři. To je dlouhá cesta, to se každý přirozeně dostane někam jinam. Až vám bude čtyřiačtyřicet, tak taky možná budete bohatší o spoustu zkušeností.
 
Vaše muzika jako by byla odevšad – jen jsem zkoušel počítat ty jazyky... Co vám dává to prolínání, přechody z jazyka do jazyka? Jako by žádný neměl před ostatními přednost.
     Pro mě to je především obrovská radost. Spousta cizích jazyků se mi líbí až tak že... že mně lahodně zněj. A my si z každého takového hezkého jazyka utrhneme kousek pro sebe, přestože tím jazykem ani nikdo z nás nemluví. Kousek si vypůjčíme, protože nám to dělá hrozně dobře. A ono to samozřejmě souvisí i s muzikou, toho místa, země, nebo toho národa – a to je právě to pěkný.
 
Co pro Vás je legrace v muzice? Jednak je vidět, že vás to strašně baví, což je každopádně krásné. Myslím ale slovní hříčky, vtípky a podobně.
     Ono je to taky proto, že když děláme exkurze do různých muzik a žánrů, tak si z toho trošku děláme srandu. Nemyslíme to úplně vážně – když hrajeme blues, tak to neznamená, že se v tom vyválíme. Ne, že bychom to mysleli úplně smrtelně, ale i si z toho děláme srandu a zároveň to máme rádi. Ta nadsázka je potřebná proto, abychom si udrželi nějaký nadhled.
 
Když jste hráli pod tím naším logem – jaký máte vztah k duchovní muzice? Co si představíte, když se řekne „duchovní muzika“?
     „Duchovních muzik“ je spousta. Ta, která mě nejčastěj oblažuje, co si třeba já doma pouštím, je buď gregoriánský chorál nebo Bach. To jsou moje nejoblíbenější typy muziky, ale ony jsou i další, které nevycházejí tak úplně a jednoznačně z nějaké církve nebo z jednoho náboženského proudu. Nahrávek, které mají k duchovnu blízko nebo jejichž programem vysloveně je duchovnost, myslím i přibývá. To mám taky ráda. Jako jsou třeba Irena a Vojta Havlovi, to je pro mě taky duchovní muzika. Další hudba, kterou občas poslouchám, jsou třeba nahrávky z buddhistických chrámů, nebo z taoistických – to jsou všecko věci, které člověku hodně pomáhaj.
 
Ještě jedna věc: vy máte ráda ptáky.
     No určitě!
 
To je kouzelné, kolik různých ptáčků se ve vašich písničkách objeví, snad v každý.
     Fakt? No, ptáci jsou nádherný. Mají obrovské možnosti, které my nemáme.
 
Předposlední otázka – co děláte, když máte unavené uši?
     Já se přiznám, že muziku moc doma neposlouchám. A pokud poslouchám, tak to, co jsem vám vyjmenovala. Taky občas poslouchám Vltavu, protože tam se hraje vážná muzika. Ale když mám unavené uši, tak neposlouchám nic. A vlastně úplně nejradši poslouchám les, ten se poslouchá nejlíp.
 
A úplně na závěr se musím zeptat: jak se vám líbí naše sjezdové logo?
     No hezký, hezký. A ty trička vám slušej.
 
Děkuju.
     Já taky děkuju.
 
 
 
 
Anketa
Účastníci:
1. Dá se s křesťanskou vírou žít i dnes, nebo jde jen o přežívání?
2. Čím se evangelík liší od svého okolí?
Filip Dušek
 
Student, 16:
1. Zcela jistě dá se žít.
2. Tím kroužkovým brněním. (viz Dobrý večer s P. G., pozn. redakce)
Student, 22:
1. Myslím, že se s vírou dá žít, stejně jako se dá žít třeba s ženami nebo se psem – není to úplně jednoduché, ale v posledku je to velké obohacení.
2. Evangelík se od svého okolí lišit nemusí. Ale když se zajde do hospody, kde se baví mládež neevangelická a pak někde, kde jsou nějací mladí evangelíci, tak člověka příjemně překvapí ten rozdíl.
Referentka, 52:
1. Samozřejmě, že se dá, a žije se s ní líp.
2. Liší se tím, že žije míň pasivně a míň nadává na svět, ale aktivně se zapojuje do řešení.
Speciální pedagožka, 26:
1. Dá se žít. Je to taková jistota v tom ostatním světě. Počítačový
expert, 25: 2. Určitě je to v pozitivním postoji ke světu a žití vůbec, k narození i ke smrti. Ten postoj se pozná tím, že evangelík se snaží rozdávat ze sebe lásku, nedávat podpásovky, tahat ze sebe to nejlepší, co umí, a to špatné nezakrývat, ale snažit se s tím něco dělat.
 
 
Žák, 15:
1. Myslím, že se s (evangelickou) vírou dá žít líp než bez ní. 2. Především tím, že věří v Boha, a tím, že by aspoň chtěl, aby to na něm bylo trochu poznat – ale většinou se snaží stejně tak podvědomě zapadat do kolektivu. Takže se zas tak moc neliší.
Studentka, 21:
1. Bez víry je to právě takové přežívání a čekání na smrt.
2. Evangelík se liší nejen dlouhými svetry a neustálým sezením v hospodě, ale přece jenom je poznat, že má trošku vyšší zájmy jak kulturní, tak duchovní.
Student, 16:
1. S křesťanskou vírou se dá žít určitě, protože nám s tím žitím pomáhá naše věřící okolí a společenství a Bůh nám pomáhá. Zase těm nevěřícím se to trošku nelíbí.
2. Liší se vírou v jednoho Boha, chodí na jiné akce než technaři a podobní, například na sjezdy, dále svými názory na život, které se snaží řídit Biblí.
Žák, 15:
1. Dá, i když spolužáci se na tebe třeba dívají jako na divného člověka, protože u nás je to nezvyklé – je tu málo věřících.
2. Jsou to hrozný slušňáci, jinak jsou prakticky normální..
 
 
Žák, 14:
1. S vírou se dá určitě přežívat dobře a ještě líp žít, protože už v téhle době je spíš plus, když je někdo věřící.
2. Je takový překvapující, protože si všichni myslí, že žije jako mnich v celibátu, a přitom jsme docela normální lidi.
Studentka, 18:
1. Určitě se s vírou dá žít.
2. Řekla bych v ideálním případě tím, že se chová trochu jinak, jaksi “líp” v okolí.
Správce klubu mladých, 27:
1. S evangeliem se dá žít, naopak se pouze přežívá bez něj.
2. Člověk by měl v něco pořádného věřit a co je pořádnějšího než evangelium.

Bratrstvo 9/2003