MY EVANGELÍCI JSME TROCHU AUTISTI
Šárka Schmarczová

 
Ve Wikipedii stojí, že jsi český básník a hudebník. Čím si víc?
Básníkem, protože hudebníkem už nejsem, skoro nehraju. Muzika mě nicméně živí, pracuju v hudebním nakladatelství.

Čím si chtěl být jako malý kluk?
Večerníčkem a potom detektivem.

Kdy jsi napsal první báseň?
Asi v deseti.

V roce 2007 si získal Ortenovu cenu. Co pro Tebe znamená tohle ocenění?
Významná událost v mém životě u které jsem dlouho hledal způsob, jakým si jí vážit.

Přeje dnešní doba básníkům víc nebo míň než třeba osmnácté či devatenácté století? Nebo to je stejné?
Jak v čem. V devadesátých letech se mluvilo úpadku prestiže literatury a v posledních letech se zase mluvilo o tom,že čeští básníci žijí v ghettu.

Prózu jsi nezkoušel?
Zkoušel, zatím to nepřineslo ovoce, ale mám námět.

Čteš své básně svým blízkým?
Na gymplu jsem tím otravoval své spolužáky. Ukazoval jsem jim je a chtěl jsem, aby je hodnotili. Často jsem v nich popisoval třeba jejich charaktery. Dodnes mám potřebu, aby si novou báseň někdo přečetl, ale už se tak nevnucuji.

Psal jsi někdy texty k písničkám? Nebo zhudebnil si někdy svou báseň?
Ne, ale jeden hudební skladatel mi řekl, že moje básně jsou tak hudební, že se zhudebnění brání. Pro mě je ta auditivní složka důležitá - a neskromně řeknu, že to vlastně zhudebňuji tím, že to píšu.

Tvůj tatínek je matematik. Máš matematiku rád?
Neměl jsem k ní špatný vztah, ale nikdy jsem z ní neviděl tolik, abych z ní mohl mít opravdový požitek.

Nezdědil jsi matematické nadání po tatínkovi?
Možná jo, to by se vidělo.

Jsi evangelík z ČCE, jak si k tomu přišel?
Narozením. Když někdo, třeba jako ty, přijde k víře jinou cestou než narozením, tak to bývá cenné a krásné. Ti, co se v tom narodí, jsou někdy ve víře mdlí, protože dětská víra je pro dospělý život nedostatečná. V mém případě to trvalo hrozně dlouho, než jsem našel tu svou cestu, vlastně až do nedávné doby. Ti, co se narodí do věřících rodin to mají svým způsobem těžší.

Mně přijde, že to mají jednodušší, mají za kým jít s dotazy…
Vidíš, tak si možná závidíme ty svoje příběhy. Já jsem tu možnost měl, ale nevyužíval jsem ji. Byl jsem vždy trochu pasivní, nechodil jsem do mládeže a hledal jsem po svém, trochu na zapřenou.

Hledal jsi i někde jinde?
Ano, byl jsem zvědavý na jiné duchovních možnosti. Pro mě byla zajímavá konfrontace s Eliadem. Jeho myšlenka, že starozákonní náboženství do sebe absorbovalo různé mytologie. Nebo brožurka, kterou jsem dostal při návštěvě pražské mešity. Na jednu stranu poukazuje na islámské prvky v Bibli a na druhou se pokouší ukázat, že křesťanství je omyl. Neschopnost oddělit islám od islámského extremismu je největší ostuda dnešní Evropy. Nejvíc věřící si ale připadám, když mluvím s nevěřícím člověkem, to mám najednou v těch věcech jasno.

Čteš Bibli? Jak často a jaký překlad?
Málo, ale učím v nedělce a kvůli ní Bibli otvírám. Mám rád třeba příběh o Balámovi a Balákovi. U nás v rodině se četla vždycky Kralická, protože je to oblíbený překlad mého otce. Mně na tom tolik nesejde.

Jak si k tomu přišel, že učíš v nedělce?
Nebyli lidi. Já proto asi nejsem nejvhodnější kandidát, ale dělám to rád a myslím, že je to pro mě prospěšné. Nevím, jestli koncepce nedělní školy je úplně ideální, čteme starozákonní příběhy plné složitých jmen. Pokaždé je tam nějaký Achašveróš, u kterého říkám dětem, ať si ho proboha nepamatují.

Co pro tebe znamená víra?
Většinou podvědomý korektiv. Já jsem zkusil takový půst naruby – být bez Boha. A přišel jsem na to, že ateisti jsou hrozně odvážní lidé. Ta víra, do které mě to zpátky vymrštilo, je mnohem silnější.

Měl jsi problém mluvit o víře?
Ano, ale už je to lepší. Křesťanství je trochu náboženství výčitek a kromě toho, že se o víře ostýcháme mluvit, je pro nás evangelíky dalším tabu umět si dopřát. Lidé, u nichž převládá Kalvínská tradice, mají někdy potíž si udělat radost. Mám dvě výzvy: že ty naše víry by nám neměly hlavně vyčítat a že by nám neměly znemožňovat, abychom se těšili z pobytu na tomhle světě. Tato má osobní kritika mě stejně jako konfrontace s něčím odlišným vrací nazpátek do naší víry. Ano, říkám si, to je ten tvůj grunt, na kterém rosteš.

Chodil jsi do kostela, protože jsi musel, nebo jsi chtěl sám?
Nepřemýšlelo se o tom. Ano, každou neděli se chodilo do kostela. Do nedávna se moje religiozita omezovala na zívání na kruchtě , ale teď to vnímám trochu jinak. Vzhledem k tomu, jaký důraz klademe na slovo a na kázání, které tvoří těžiště naší liturgie, je u nás mnohem důležitější ,než u katolíků, zda ten farář nebo farářka je osobnost a jestli dovede přesvědčit. Na druhou stranu my evangelíci jsme takoví, že až příliš rádi hodnotíme a nimráme se v tom, jestli to bylo dobrý. Já jsem si vědom tohohle protivného momentu. Myslím, že bychom v tomhle měli být pokornější, ale i pro mě je hodně důležitý, zda má kazatel dar řeči.

Je nějaký farář, který tě ovlivnil?
Vyrostl jsem na kázáních Blahouše Hájka, teď máme u Klimenta Evu Halamovou, občas káže bratr Kohák. Někdy zatahuju do Kobylis (M. Rejchrt, Erdinger. Pozornostní impotencí jsem nikdy netrpěl ve Strašnicích (Klinecký). Radost mi udělala návštěva z Brna (Kašpar).Asi to mám rád trochu od podlahy. Někdy mi u některých kázání vadí násilná, okatá aktualizace, říkám si, proč by ten příběh nemohl zůstat tak, jak je, proč se v tom stůj co stůj musíme hledat jako v zrcadle? V některých případech je to hrozně naivní.

Jak vnímáš naši církev?
My evangelíci máme být na co hrdí, ale jsme trochu autisti. Někdy je potřebné se vypravit ven a trochu to pustit. Ne proto, abychom honili nové členy do chybějících generací, ale abychom lépe viděli, že nemáme patent na to „být fajn“.

Když píšeš, nebo hraješ, vnímáš nějak Boží blízkost?
Ne, ale dlouho jsem řešil, že u nás je tradice mystického pojetí poezie. Sám jsem měl sklon si poezii trochu zbožšťovat. Octnul jsem se v situaci, kdy jsem víc věřil poezii, než Bohu. Dnes jsem se tohoto mystického pohledu částečně zbavil a myslím si, že i dnes může umělecky uspět báseň- modlitba nebo báseň o Bohu.

Napsal jsi už nějakou takovou?
To přijde.

Autor fotky: Ondřej Lipár
 
 
ROZHOVOR
 

Bratrstvo 7/2011