TICHO
Marie Medková

 
Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství." Bible, Izajáš 30,15a

Jen tik tak, tik tak, tik tak...
Venku hlas holuba.
V dálce projelo auto.
Dům je veliký a tichý.
Jsem v něm sama.
Ležím na pohovce. Přemýšlím.


Žijeme v rachotu. Obklopují nás lidé a zvuky. Jako poklop. Poklop, kterým nás přiklápí okolí.Ještě častěji my sami. Až nám zalehnou uši a mysl. Pod poklopem se totiž všechno odráží zpátky a zase tam... Není tu nikdy ticho.
Ticho trochu děsí. Kolikrát si pouštíš empétrojku, aby bylo ticho přehlušeno? Škoda. Ticho znamená čas na svou duši a ducha. Prý musíš mluvit tiše, aby tě bylo slyšet, prý musíš mluvit tiše, abys uslyšel, praví jedna známá píseň. Jenže my nejsme zvyklí slýchavat své myšlenky. Natož jim naslouchat a rozmlouvat s nimi. Leccos nám o nás, o našem životě a světě kolem řeknou. A to se mi nemusí vůbec líbit. Nechci přece nic řešit. Ohluším se pro otázky, které nechci slyšet. Pak ale neslyším nic.
Čas na myšlení je důležitý, aby duch měl čas rozpoznávat jemné nuance života a skládat životní zkušenosti do puzzle svého světa a třeba i hledat ztracené dílky. Na procházce se psem nebo v tichém domě. Ticho. Když dokážeme snést ticho vnější, vytvoří se prostor pro ticho v nás. A to si pak můžeme odnést i do rušné tramvaje nebo do továrny.

 
 
DUCHOVNÍ POVZBUZENÍ
 

Bratrstvo 7/2011