ročník 42/2001:
                   
012Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
V dobrém předbíhat dobu
Čeho se v životě nejvíc bojíte?
Bůh je sice milosrdný, ale...
Boží soud
Sociální práce se seniory
Děláme to všichni, děláme to rádi
Jezdi na černo, ale zůstaň člověkem
Poctivost a pravdivost
Encyklopedie
vojna & civilka
Manche Masemola
Dadore Ilustratosphere
Zpět za barikády?
Sdružení mládeže
Století zázraků, Všem sráčům navzdory
Co nepotřebují potřební
Kytice
Kontaktník
Sedmý den
Tož tvoř
Propast
Senátor Bárta zatčen
Adam
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Diakonie
logo diakonie Co to k čertu je
ta Diakonie
  Zdeněk Hojný, sociální pracovník střediska diakonie ČCE ve Dvoře Králové
 
Sociální práce se seniory    
 
 
    Chtěl bych se s Vámi, čtenáři Bratrstva, podělit o některé zkušenosti, které jsem získal při práci se seniory, tedy se starými lidmi. Bude to pohled sociálního pracovníka (29 let), který pracuje více než čtyři roky v jednom z řady středisek Diakoie ČCE, které se práci se seniory věnují.
 
    Už jste si někdy představili sami sebe v seniorském věku? Dejme tomu, že vám je třeba 80 let. Vaše děti mají ještě svá zaměstnání a dost možná, že jsou již prarodiči. Navíc bydlí ve vzdáleném městě. Své dospělé děti máte rádi a nechcete jim přidělávat starosti s vašimi problémy. Promiňte, chci jít ještě dál... Před časem jste ztratili životního partnera, trápí vás nejedna nemoc a obtíž. Mnoho vašich vrstevníků zemřelo, vašich známých ubývá.I když se ze všech sil snažíte být nezávislí a neobtěžovat své okolí, nedaří se vám to a zajištění základních potřeb se stává neskutečně obtížné, je to nad vaše síly. V takové situaci budete asi zvažovat, kdo by vám mohl pomoci. Jednoduše člověk ve vysokém věku hledá někoho, kdo by mu pomohl například přinést nákup, doprovodit na vyšetření k lékaři nebo zajistit léky. Snad by raději odešel dožít zbytek života do nějakého domova pro seniory. Když pomoc rodiny nebo přátel nebude možná či dostatečná, obrátí se třeba na nějakou organizaci, která se pomocí starým lidem zabývá. Takových organizací je dnes celá řada (netvrdím však, že je jich dostatek). Jednou z nich je i Diakonie ČCE, prostřednictvím svých středisek a domovů odpočinku ve stáří.
 
    Chtěl bych se s Vámi, čtenáři Bratrstva, podělit o některé zkušenosti, které jsem získal při práci se seniory, tedy se starými lidmi. Bude to pohled sociálního pracovníka (29 let), který pracuje více než čtyři roky v jednom z řady středisek Diakoie ČCE, které se práci se seniory věnují.
 
    Už jste si někdy představili sami sebe v seniorském věku? Dejme tomu, že vám je třeba 80 let. Vaše děti mají ještě svá zaměstnání a dost možná, že jsou již prarodiči. Navíc bydlí ve vzdáleném městě. Své dospělé děti máte rádi a nechcete jim přidělávat starosti s vašimi problémy. Promiňte, chci jít ještě dál... Před časem jste ztratili životního partnera, trápí vás nejedna nemoc a obtíž. Mnoho vašich vrstevníků zemřelo, vašich známých ubývá. I když se ze všech sil snažíte být nezávislí a neobtěžovat své okolí, nedaří se vám to a zajištění základních potřeb se stává neskutečně obtížné, je to nad vaše síly. V takové situaci budete asi zvažovat, kdo by vám mohl pomoci. Jednoduše člověk ve vysokém věku hledá někoho, kdo by mu pomohl například přinést nákup, doprovodit na vyšetření k lékaři nebo zajistit léky. Snad by raději odešel dožít zbytek života do nějakého domova pro seniory. Když pomoc rodiny nebo přátel nebude možná či dostatečná, obrátí se třeba na nějakou organizaci, která se pomocí starým lidem zabývá. Takových organizací je dnes celá řada (netvrdím však, že je jich dostatek). Jednou z nich je i Diakonie ČCE, prostřednictvím svých středisek a domovů odpočinku ve stáří.
 
To, co je podstatné pro člověka v každém věku, je kvalita života. Pro každý věk má však tato kvalita jiné hodnoty a důrazy. Navíc každý to, jak se mu žije, hodnotí po svém. Snad si ale mohu dovolit říci, že například mladý člověk chce najít uplatnění v životě, hledá životního partnera. Když je ve středním věku, má pravděpodobně svou rodinu, kterou chce zabezpečit. Pro člověka, který už je v poslední části svého života, často platí, že se musel vzdát mnoha věcí, na které měl dříve dostatek sil a byl na ně zvyklý. Nyní jde o to, aby zůstal aktivní (i když v omezené míře), aby nezůstal osamělý (i když mnoho blízkých už ztratil), a aby měl zájem o sebe a své okolí.
 
    Při naší práci v Diakonii se snažíme vycházet z některých principů, které mají přispívat k tomu, aby byla zajištěna a udržena již zmiňovaná kvalita života. V kontaktu se starým člověkem dbáme na individuální přístup zachovávající úctu ke stáří, respektujeme jeho osobitost a jde nám o udržení aktivity seniora. Do naší práce se promítá také to, že Diakonie je křesťanská charitativní organizace, která je však otevřená všem potřebným. V Diakonii pracuji již pátým rokem a za tu dobu jsem poznal, že v Diakonii se v práci se seniory klade důraz na různé aktivizační programy, rehabilitaci, zvláštní přístup k lidem postiženým demencí, rozmanité formy pracovní terapie.
 
    Vloni na podzim, tak jako i v předešlých letech, jsme se v našem Středisku Diakonie připravovali na vánoční svátky. Přípravy zahrnují výzdobu, pečení cukroví, připomenutí si událostí a zvyků, které k této době patří. Již předloni jsme (tedy dílem senioři a dílem zaměstnanci) vyráběli drobné dárky a ozdoby. Důležité bylo to, že jsme se je snažili nějak zhodnotit a že si je šly samy obyvatelky prodávat na adventní trh. Loni jsem je měl možnost při prodávání sledovat a přitom jsem si uvědomil některé věci, o které bych se rád podělil. Tři paní zastupovaly při prodeji ty ostatní, kteří se na výrobě podíleli a kteří se už kvůli svému zdraví neodvážili na celý den za prodejní stůl. Na výstavu přicházeli nejrůznější lidé. Dopoledne hodně dětí a studentů z místních škol, hodně bylo těch, co sháněli nějakou drobnost jako dárek pro své blízké, bylo dost i těch, co se přišli jen podívat. Všiml jsem si, že ženy, které prodávaly a zastupovaly tu starou generaci, chtěly prodat co nejvíc, a udělat tak radost nejen sobě, protože v tom bylo kus jejich práce a energie, ale i kupujícím - ať už dětem či dospělým. V tomto případě nešlo ani tak o cenu peněz, za které se prodávalo a kupovalo. Šlo o mnohem víc. O setkání lidí, světů, o dobročinnost, o smysl, který každý ve svém životě hledáme a potřebujeme.
 
    Co říci na závěr? Práce se starými lidmi je především služba druhým. Při této službě seniorům je třeba mít dostatek trpělivosti, pochopení, otevřené oči i uši. Staří lidé nejsou hromadou starého železa, které již k ničemu není. Jsou naopak zdrojem moudrosti. Moudrosti, ze které my mladší můžeme čerpat a která může obohatit každého, kdo seniorům pomáhá.
   
 
 
 
Diskusní fórum k článku Sociální práce se seniory:    | vložit příspěvek |