Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

Ano, o tomto filmu jsme psali už v minulém čísle pod hlavičkou Co mne zaujalo. Porovnejte! Každý z autorů vychází z jiných zkušeností a jiného úhlu...

Milí milovníci stříbrného plátna, dnes se pro změnu podíváme do našich luhů a hájů, jestli tam náhodou není něco, co by stálo za investici. „Pátrám dále, šerlokuji, holmesuji, vacátkuji, mulénuji, derrikuji, derivuji!a zjišťuji,“ * že vzniklo něco, nad čím by měl milovník pohyblivých obrázků zajásat. Co zajásat, zavýsknout a divoce křepčit by měl! Tak je to! Vznikla totiž filmová báseň na motivy Kytice, „skorohororů“ K.J. Erbena, jehož básně jsme před tabulí přednášeli skoro všichni. Tehdy to bylo učení - mučení, ale dnes, po letech, snad již emoce vůči nenáviděnému textu, který ne a nešel do hlavy, vyprchaly. Tak proč se na klasiku nepodívat odjinud?
Autorem sedmi filmových básní (Svatební košile, Vodník, Zlatý kolovrat, Polednice, Kytice, Dceřina kletba, Štědrý večer ) je režisér a kameraman F.A. Brabec, jemuž vděčíme za vizuální podobu takových filmů jako jsou Obecná škola a Jízda - to když stál za kamerou a režijně jej vedl Jan Svěrák - a nebo za Krále Ubu - když se na režisérskou stoličku posadil sám. Brabec se pokusil o již zmíněné filmové básně, což nejsou zfilmované básně, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale básně v obrazech. Film, jak víme, je hlavně nositelem obrazu, méně už zvuku. To, co má ozřejmovat hrdinovy / hrdinčiny emoce nejsou v prvé řadě slova, ale obraz. Tedy ne žádné „mluvící hlavy.“ A u filmové básně je vizuální stránka ještě více zdůrazněna. Jen si představte ony „mluvící hlavy,“ které zbytečně deklamují „Zemřela matka, do hrobu dána!,“ když to samé lze vyjádřit se stejným (ne-li větším) úspěchem jen obrazem. Někdy se samozřejmě obraz bez dialogů neobejde. Tady, zdá se mi, spočívá jedna ze dvou slabin filmu. Verše v ústech většiny herců prostě nefungují. Druhou slabinou je jistá roztříštěnost, která má svůj původ snad již v samotné předloze. Každé básni je totiž věnována jiná délka, a tak divák mnohdy čeká, kdy se to konečně rozjede! a hle, on už je konec!
Koho však výše zmíněné vady na kráse odradí, připravuje se o jeden z nejzajímavějších kulturních počinů poslední doby. Vizuální stránka filmu, podporovaná výkony našich předních herců, je totiž úchvatná. Mám za to, že režisér by si u divácké i odborné veřejnosti zasloužil mnohem vřelejšího přijetí, neboť vstoupil na dosud neprobádaný terén a musel si vytvořit svůj vlastní pohled, rytmus a styl. V dohledné době se žádný podobný projekt nechystá a tudíž by divákova neochota podívat se na „rodinné stříbro“ z jiného úhlu, byla celkem chybou.
Pro zájemce: http://www.czech-tv.cz/filmy/kytice

P.S.*Autor děkuje písničkáři Pepovi Nosovi za vypůjčenou větu, lepší by jej nenapadla.