ročník 42/2001:
                   
012Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
V dobrém předbíhat dobu
Čeho se v životě nejvíc bojíte?
Bůh je sice milosrdný, ale...
Boží soud
Sociální práce se seniory
Děláme to všichni, děláme to rádi
Jezdi na černo, ale zůstaň člověkem
Poctivost a pravdivost
Encyklopedie
vojna & civilka
Manche Masemola
Dadore Ilustratosphere
Zpět za barikády?
Sdružení mládeže
Století zázraků, Všem sráčům navzdory
Co nepotřebují potřební
Kytice
Kontaktník
Sedmý den
Tož tvoř
Propast
Senátor Bárta zatčen
Adam
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Literatura
Století zázraků, Všem sráčům navzdory
  Filip Čapek
 
Jaromír Štětina: Století zázraků (LN 2000) & Jan Urban: Všem sráčům navzdory (GG 1996)
 
    Dvacet pět povídek nás zavádí na různá místa planety. Děj větší části z nich se odehrává v některé ze zemí bývalého Sovětského svazu nebo v oblastech, kde bývalá a bohužel i současná rozpínavost Ruska naráží na odpor, nebo kde po odchodu moskevských mocipánů nastaly rozbroje mezi místními národy. Tak se spolu s autorem dostáváme na území Kavkazu, Altaje, Tádžichistánu nebo Náhorního Karabachu. Dalšími místy, kam nás kniha zavádí, jsou například Somálsko, Afganistán, Vietnam nebo Hongkong. Štětina při svých vyprávěních vychází ze zkušeností válečného zpravodaje. Povídky však nejsou jen věcným raportem o stavu v postižených oblastech, nýbrž jakousi vizí o obecném stavu lidstva. Ta nevypadá zrovna nejlépe. Štětinova kniha se čte rychle, ale bolí. Drsný je autor, drsný je svět, ve kterém žije. Co povídka, to úžas nad tím, že se takové věci můžou stávat. Při líčení událostí z Kurdistánu a Afganistánu si uvědomujeme, jak málo jde ve světě velké politiky o osudy lidí, pokud se z nich nemohou stát přes noc levní pracovníci nebo horliví nákupčí zmasírovaní přiblblými reklamami nebo pokud se rychle sjednaný mír nemůže stát plus bodem některého z politiků a jeho administrativy ve volební kampani.
    Největším národem bez domova (30 milionů!) jsou dnes Kurdové, píše autor v děsivé povídce Pětkrát pět prstů dcer mlynáře Javčika. To, co mi vyprávěl přítel z Gruzie, se v ní jen potvrzuje. Turecko, účelově přijatý člen NATO, pokračuje v tradici genocidy, kterou započalo vyhlazením Arménů počátkem století. Nyní jsou na řadě Kurdové, jež známe většinou jen jako fanatiky, kteří tu a tam nastrojí bombu. Že Turecku notně z druhé strany napomáhají Iráčané, je známé. Při čtení této povídky mě tak napadlo, že by bylo pěkné, kdyby se jednou objevil třeba právě americký prezident v Ankaře a začal mluvit o lidských právech Kurdů, kdyby začala platit jasná politická matematika „čím lidsky potřebnější, tím politicky naléhavější“, kdyby, kdyby!
    Čtenáři mohou také nahlédnout do válečného běsnění v zemích bývalé Jugoslávie v povídce Válka jako modus vivendi, při kterém jsem si vzpomněl na knihu Jana Urbana Všem sráčům navzdory - Válka, o které nechcete nic vědět, v níž ono „kdyby“ dostává teprv na frak. Výpovědi Štětiny a Urbana jsou co dojmů podobné: Zatímco jedni ve válečném dění trpí, druzí na utrpení prvních přímo či nepřímo vydělávají. Je jedno, zda to jsou vojáci té či oné strany, místní politici, kteří je podporují, nebo zbrojařské firmy jinak často mírumilovných zemí jako je Švédsko či Velká Británie. Jeden příklad za všechny z Urbanovy knihy: Nám známé televizní hvězdy a mírotvorci let nedávno prošlých lord Owen a Thorvald Stoltenberg, horcí kandidáti na Nobelovu cenu, nechávají napospas Srbům bezbrannou Srebrenici. Osm tisíc bezbranných lidí zahyne s vědomím politiků, kteří mají srebrenické bránit. Důvod? Rychlejší a hladší dokončení nové parcelace sporných území, rychlejší smír, rychlejší ukončení konfliktu, rychlejší politické zisky. Snad ještě zbabělejší byl přístup českých politiků, kteří motivováni udržením tradičně dobrých vztahů se Srbskem, o válce nechtěli nic vědět, a pokud se k ní vyjadřovali, pak padala vyjádření, že je to či ono vůči Miloševičovu režimu nefér apod. Je tu ale také zvláštní zmocněnec OSN pro lidská práva Tadeusz Mazowiecki, který v reakci na politické kejkle svých kolegů a velmocí poprvé za padesát let fungování OSN rezignoval na tak vysokou funkci, čímž dal jasně najevo, že ono „kdyby“ má stále své neúnavní zastánce. Jemu, Urbanovi, Štětinovi a řadě dalších patří dík. Je radost se dozvědět, že se Století zázraků stalo nejoblíbenější knihou roku mezi internetovými respondenty Lidových novin.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Století zázraků, Všem sráčům navzdory:    | vložit příspěvek |