ročník 42/2001:
                   
012Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
V dobrém předbíhat dobu
Čeho se v životě nejvíc bojíte?
Bůh je sice milosrdný, ale...
Boží soud
Sociální práce se seniory
Děláme to všichni, děláme to rádi
Jezdi na černo, ale zůstaň člověkem
Poctivost a pravdivost
Encyklopedie
vojna & civilka
Manche Masemola
Dadore Ilustratosphere
Zpět za barikády?
Sdružení mládeže
Století zázraků, Všem sráčům navzdory
Co nepotřebují potřební
Kytice
Kontaktník
Sedmý den
Tož tvoř
Propast
Senátor Bárta zatčen
Adam
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Co nepotřebují potřební
Co nepotřebují potřební
  Tereza Kellerová
 
V minulých ročnících jsme se věnovali tématu naší rubriky v článcích o konkrétních činnostech institucí, které se nějak věnují práci s lidmi potřebnými, či přímo rozhovory s lidmi, kteří tuto práci vykonávají. Tak o tom chceme psát i nadále. Dnes však z psaní o konkrétních aktivitách vybočím a dovolím si jednu teoretickou vsuvku, která ovšem s naším tématem úzce souvisí.
    Chci psát ne o tom, co „potřební“ (jak nazývám ty, jejichž život je nějak výrazněji ovlivněn a ztížen určitými vnějšími podmínkami a kteří díky tomu mohou mít některé základní lidské potřeby silnější) potřebují, ale o tom, co - domnívám se - naopak nepotřebují. K mé úvaze mě vede nedávný rozhovor s našimi přáteli o tom, co je to „normální“ a co „odlišné“, s jakými mnohými očekáváními se člověk ve svém životě setkává a potýká i trápí, nevyhovuje-li jim. Je v nás nějak zakořeněno, že se má dítě vyvíjet určitým způsobem, pokud možno dobře se učit, něčemu se vyučit nebo něco vystudovat, v dospělosti si najít slušnou práci, založit rodinu, stát se rodičem, prarodičem, slušně se oblékat, slušně bydlet... Nechci to shazovat, sama jdu zatím obdobnou cestou. Když se tomu ale někdo vymyká, divíme se, ptáme se, považujeme ho za chudáka, litujeme ho, případně jím pohrdáme. Proč? Proč ten surový přístup k jinakosti? Už se pomalu budeme muset přestat omlouvat tím, že tady nebylo možné za 40 let komunismu potkat na ulici vozíčkáře, a proto na něj hloupě koukáme, s lítostí, se znechucením, se zadostiučiněním, že mě to nepotkalo. Vím, že teď až příliš zobecňuji, ale provokuji trochu záměrně.
    Domnívám se, že potřební nepotřebují soucit, který by z nich činil nesvéprávné osoby, že mají právo jako každý jiný mít rovnocenné možnosti, rovnocenné partnery. Mnohé bariéry jsou u nás ještě čistě prakticky nevyřešené, ale mnoho je v každém z nás. Když nepozdravím slepého, protože se tak nějak domnívám, že mě vlastně neslyší, když budu na tělesně postiženého automaticky pohlížet také jako na mentálně postiženého a budu mluvit o něm a ne s ním, když se vyhnu bezdomovci, protože předpokládám, že smrdí a to já cítit nechci, pak je problém ve mně a myslím, že toho druhého hluboce urážím. A s tím souvisí i druhá věc, o které se domnívám, že ji potřební nepotřebují: nálepkování. Řekneme-li o druhém informaci, která se nějak dotýká jeho výrazné „odlišnosti“, jako bychom tím dopředu nějak popisovali i jeho charakter, jako by to bylo to nejdůležitější na jeho osobnosti, což může být velmi scestné. V tom mě velmi oslovil jeden farář docházející do věznice, který říkal, že nikdy před setkáním s určitým vězněm nestuduje jeho materiály. Nechce mít o něm předem utvořenou představu pouze ze strohých faktů jeho spisu.
    Sama vím, že ani lítost, ani to označování nemusí být myšleno nijak špatně. Důležité však je, jak to pociťuje ten druhý. Netýká se to pouze lidí „potřebných“, ale může se to týkat všech. Přes všechna očekávání, která mohou být společností kladena, je každý svá a jiná bytost. Cítím, že je nám třeba více respektu a tajemství a méně svázanosti a schématického nazírání lidí a věcí.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Co nepotřebují potřební:    | vložit příspěvek |