ročník 42/2001:
                   
013Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Nepořádná máti
Čemu přikládáte v životě největší váhu?
Do nebíčka, do peklíčka...
Do ústavu, do klece, nebo zdrogovat - jak je libo
Domácí pobožnosti
Proč je dobré uklidit nádobí a otevřít Bibli
Farář v mládeži
Janani Luwum
Je důležité vytrvat
Básně z ledové hory
Pornografický vztah
Jízdní řády?
Tož Tvoř
Malá lesní Jablkoň pro velké
Není to jen v Genech
Jiný svět aneb život v zeleném
Abraham
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Katechismus?
Do
nebíčka,
do
peklíčka...
  Jan Keřkovský
 
To je vám zvláštní, jak se dokážou různí kazatelé, misionáři a věrozvěsti rozparádit, když se chystají líčit zatracení a muka pekelná. Řetězy chrastí, v kotlech to bublá, všude pára a smrad, čeká se jen na vás a na jiné ničemy, jak se budete škvařit na věky věkův. Fantazii se meze nekladou, pro záchranu duší bývalo zvykem vymalovat říši pláče a skřípění zubů co nejodpudivěji - aby lidi pořádně odpudila a aby něco dělali pro svou zá-chranu. A když se vám titíž věrozvěsti pokoušejí něco říct o spasení, o záchraně, o nebeském ráji, je to jakási chladná a šedivá nuda. Taková nádhera je to tam, že ani vystihnout nejde - ale jaksi nelákavá. Co vás tady na zemi vábí, láká a dráždí, to je tam nejspíš všechno zakázáno.
 
Spasení, to pro mě není (?)
    Přišlo mně nějak nepatřičné, když jsem před lety v cizině viděl pána, který na pěší zóně jednoho města vykřikoval na kolemjdoucí cosi o spáse a o Ježíšovi. Asi chtěl kázat evangelium všemu stvoření, ale všechno stvoření bylo zabráno do nákupů a pohrouženo do jiných témat a nevěnovalo mu nejmenší pozornost. Ježíš se pro ně dostal do společnosti pracích prášků, netučných jogurtů, milionových výher a ledačeho jiného. Proč to říkám? Jako ilustraci toho, že kázání o pekle a o spasení na pěší zóně dneska nejspíš nezabere (výjimky buďte pozdraveny).
    Zeptal jsem se malého vzorku mladších lidí, na čem jim v životě vůbec nejvíc záleží. Asi jsem se ptal nešikovně. Nicméně vězte, že slovo spasení (záchrana) jsem neslyšel ani jednou. Spíš odpovědi jako „abych se za sebe nemusel stydět“. Nebo: „Abych se ze sebe nepozvracel, až se jednou ohlídnu na svůj život.“ Nebo: !Abych tu pro druhé lidi k něčemu byla.“ Nebo: „Na lásce.“ Anebo: „Abych se Pánu Bohu líbil/líbila.“
 
Spasení, to pro mě není (?) II
    Dobrá, na tomhle nám záleží. A co tomu brání, aby to tak bylo? Odpovědi si nejspíš dovedete představit: Vyjadřovaly obavu, že se nad svým životem jednou možná přece jen pozvracím. Že tu k ničemu nebudu dobrá. Že žiju tak, že se to Pánu Bohu líbit prostě nemůže. Láska že se nedostaví. A tak dál.
    Taková všeobecná depina. V kostele by se řeklo, že jsme všichni hříšní. Ti dotázaní to řekli jinak, ale asi by jim i ta kostelová věta mluvila z duše.
    Ty jejich odpovědi mají jedno veliké plus: Jsou osobní. Je znát, že ti lidé mluví za sebe a o svém životě. Těžko se to dá použít v bohoslužbách jako společné vyznání, ale to snad tolik nevadí. Mají o sebe, o svůj život a o vše, co činí, upřímnou starost.
    Ty odpovědi mají ovšem i veliké mínus: Tváří se, že se ti lidi jednou posoudí sami. Nebo už teď že se posuzují. Podle jakého měřítka? Těžko říct, to neuvedli.
 
Vždyť je mezi vámi
    Nadšencům, kteří - v jedné ruce kalendář, v druhé buzolu - vyhlíželi, kdy a kde to bouchne a začne Boží království, Ježíš sdělil, že už se přiblížilo. Dokonce už přišlo. Patří kupříkladu chudým v duchu. Taky těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost. Přináší nasycení těm, kdo po spravedlnosti hladovějí a žízní.
    To máte tak: Lidi se navzájem mordovali, do otroctví se dostávali, všelijakým panákům posluhovali a říkali jim
bože“, křivili si charaktery, kazili životy, až se na to kloudně nedalo dívat. Tak je Bůh vzal za ruku, vyvedl je z maléru a dal jim takovou základní pomůcku (zákon), jak se orientovat. Oni podle ní šli, ale dost se to podobalo tomu, co dělali předtím. Ale to ještě neznamená, že by nad nimi Bůh snad zlomil hůl a poslal je k čertu.
    Být na Božím místě my, už bychom své nebližní dávno osolili. Ale že na Božím místě nejsme, je to jinak. Boží království tu není jen pro ty, kdo se nikdy ničím neprovinili. Je pro ty, kdo po něm hladoví a žízní. Říkejte tomu, jak chcete, třeba víra. Důvěra v Boží jednání. Když do Božího království nedoklopýtáte vy, přijde ono za vámi. Pojďte, kdo jste obtíženi až nad hlavu.
 
Až se ohlédnu
    “Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu,“ říkává se v kostelích. Čím je člověk letitější, tím víc si asi uvědomuje důvodů a motivů, proč „není hoden“. Však to ty odpovědi trochu řekly: až se jednou ohlédnu... Ohlížet se člověk má, už proto, aby neopakoval pořád dokola stejné zhovadilosti. Ale byla jednou jedna, ta se ohlížela na ohavnou minulost tak důkladně, až ji to uhranulo. Vytuhla, normální solný sloup.
    Tak vy až se ohlídnete a spatříte svou privátní sodomu, vy vězte, že vás bude soudit sám Bůh, a sice podle toho, co se lze v bibli dočíst o Kristu. Že on byl dobrej, to ještě neznamená, že vy jste dobří taky (jen se ohlídněte). Ale že zas tak moc dobří nejste, to ještě neznamená, že vás Bůh osolí a nechá ztuhnout jak paní Lotovou. U Boha se dosahuje spravedlností amnestií. Vyhlášením milosti. Mažu vám rejstřík, tak pojďte, praví Bůh těm, kdo o to hodně stojí (kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti).
 
Jsem v nebi, nebo v pekle?
    Teď zrovna mám asi podanou „přihlášku“ tam i tam. Počítám, že vy taky. Spasení? To pro mě znamená tu zmíněnou amnestii. V nebi vyhlásili všeobecnou aminu a blahoslavený, kdo o ni stojí. Vůbec to neznamená nezajímavé šedivé živoření někoho, kdo má všechno zakázáno. Naopak, všechno je dovoleno (akorát že ne všechno je dobré pro vás a pro druhé). Tak s chutí do života, jděte a zpívejte Bohu halelu!
 
Všichni lidé byli v Adamovi zbědováni, ale teď jsou v Kristu opět blahoslavení. Avšak ne všichni, nýbrž jen ti, kteří jsou pravou vírou v něj vštípeni a přijímají všechna jeho dobrodiní.
 
Co jest pravá víra?
    “Pravá víra jest netoliko jistotné poznání, z něhož mám za pravdu vše, co nám Bůh zjevil ve svém slově, nýbrž i srdečná dověrnost, kterou Duch svatý vzbuzuje ve mně evangeliem, že nejen jiným, nýbrž i mně Bůh daroval odpuštění hříchů, věčnou spravedlnost a blaženost, vše to z pouhé milosti, jedině pro zásluhu Kristovu.
Heidelberský katechismus
 
Víra
    Víra je pro křesťanství jedním z nejdůležitějších pojmů. Popisuje, jak na tom před Bohem jsme. Chceme-li poznat Boha, nemůžeme se odvolat na žádné své znalosti a dovednosti, naopak můžeme jen očekávat, co on sám nám o sobě řekne. Víra je takovým postojem, kdy Bohu důvěřujeme, že sám jedná a mluví k člověku. Někdy je matoucí, co víra všechno znamená. Původně znamená důvěru v Boha. Pro staré Izraelce víra znamenala, že Bůh je se mnou, či spíše s námi (se svým lidem!), a že v ohrožení stojí na naší straně. Pro křesťany má víra svůj jasně definovaný obsah v první řadě Ježíše Krista, který umřel a vstal z mrtvých. Věříme, že v Ježíši Kristu Bůh sám o sobě promluvil. Víra může znamenat i celou věrouku, i s takovými výpověďmi, které nás momentálně třeba neoslovují. Nejdůležitější však na víře je, že je živým vztahem člověka k Bohu. Týká se nejen rozumu, ale i citu a vůle, zkrátka celého člověka.
Filip Susa
 
 
Někdy se říká, že prý se člověku v posledních chvílích vrátí celý život jako film. Nevím, jestli je to pravda. Ale jestli je, byl bych nerad, kdybych se v tu chvíli bál ohlédnout. Tak se snažím žít tak, abych se jednou nemusel stydět. Třeba za dnešek.
 
o
 
Nebe? To se ví, že bych tam chtěla. A byla bych ráda, kdybych si tam mohla vzít aspoň pletení.
 
o
 
Mně se nějak nedaří přemýšlet o tom, co bude po smrti. Když se řekne spasení nebo Boží království, já přemýšlím o tom, co to pro mě a pro nás všechny znamená teď.
 
o
 
Těším se, že se „tam“ jednou setkám s lidmi, které jsem měla ráda a kteří už tu nejsou. Na to se opravdu těším.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Do nebíčka, do peklíčka...:    | vložit příspěvek |