ročník 42/2001:
                   
013Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Nepořádná máti
Čemu přikládáte v životě největší váhu?
Do nebíčka, do peklíčka...
Do ústavu, do klece, nebo zdrogovat - jak je libo
Domácí pobožnosti
Proč je dobré uklidit nádobí a otevřít Bibli
Farář v mládeži
Janani Luwum
Je důležité vytrvat
Básně z ledové hory
Pornografický vztah
Jízdní řády?
Tož Tvoř
Malá lesní Jablkoň pro velké
Není to jen v Genech
Jiný svět aneb život v zeleném
Abraham
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Křesťanští mučedníci 20. století
Mučedníci současnosti
  Dráža Havlíčková
 
Janani Luwum    
Ve věku diktátorů
 
„Jsem připraven zemřít v Kristově armádě“
 
„Jeden muž ve středních letech měl ženu a ta zemřela. Zanechala mu však malého chlapce. Ten muž se o něho velmi dobře staral a nikdy mu nezapomněl přinést jídlo ze zahrady. Jednoho dne se rozhodl, že chlapce podrobí zkoušce, aby zjistil, zda se o něho postará, až bude starý. Dal chlapci jako obvykle pár brambor, ale tentokrát ho poprosil, aby se s ním rozdělil. Chlapec se s ním však nerozdělil a brambory před otcem schoval. Přesto se ten starý muž o svého syna i nadále pečlivě staral dokud nevyrostl a neoženil se. Bohužel, takto je to i s námi a s naším vztahem k Bohu. Bůh - Otec nám dává mnoho darů, ale my se s ním o ně nechceme rozdělit. Přesto se o nás i nadále pečlivě stará a doufá, že se změníme, že mu vrátíme alespoň část z toho, co nám dává, aby to mohl použít k šíření svého království.“

    Tento příběh o Boží milosti a shovívavé lásce vyprávěl r. 1968 před velkým shromážděním ugandský kněz JANANI LU-WUM, muž, který se po celý svůj život snažil vydat a rozdat maximum z toho, co od Boha dostal. Snažil se všem důvěřovat a nikoho neodsuzovat, neboť jako ten starý muž z podobenství doufal, že se lidé změní.
    Ale lidé se nezměnili. Alespoň ne ti, kteří v Ugandě rozhodovali o politických záležitostech, takže se Janani Luwum nakonec připojil k dlouhému zástupu ugandských mučedníků.
Dalo by se tedy říci, že se mu ta jeho bezmezná důvěra nevyplatila. A nebo by se také dalo říci, že ta jeho bezmezná důvěra opravdu neměla meze - vždyť obětoval to nejvyšší, co měl delší život.     Janani Luwum žil v zemi, jejíž obyvatelstvo bylo značně různorodé. Uganda byla již od 19. století zemí protestantů, katolíků, muslimů i pohanů, přičemž mezi náboženstvím a politikou byl vždy velmi úzký vztah. Tak například v r. 1884 se k moci dostal muslimský vládce Mwanga, který nechal popravit stovky nevinných křesťanů a s pomocí domorodého obyvatelstva usiloval o vyhnání všech misionářů ze země.
    V r. 1894 se Uganda dostala pod britskou nadvládu a svou samostatnost získala teprve roku 1962, kdy byla pro-hlášena za federativní republiku, v jejímž rámci mělo privilegované postavení království Buganda. Situace v zemi se však změnila s nástupem prezidenta Miltona Obota, který prosadil násilné sjednocení jednotlivých království. A situace v zemi se znovu změnila v r. 1971, kdy došlo k vojenskému převratu. Prezident Obot byl svržen a vlády se ujal muslimský vůdce Idi Amin, který v zemi nastolil osobní diktaturu fašistického typu - za jeho vlády byly věznice plné nevinných lidí a 300 000 ugandských občanů zmizela takřka beze stopy a mezi nimi i Janani Luwum.
    Tento odvážný muž, který se nebál kritizovat Aminův režim, pocházel z obyčejné rodiny, kde vždy vládl pohostinný a přátelský duch - otec byl učitel a matka udržovala rodinný krb. Mladý Janani byl velmi nadaným studentem a od počátku se chtěl stát učitelem, jako jeho otec. Během studií, přesně 6. 1. 1948, však konvertoval ke křesťanství, stal se členem charismatického hnutí a začal veřejně vystupovat proti alkoholu a kouření a vybízel lidi k následování Krista.
    Jednoho lednového dne roku 1949 opustil svou ženu a dceru a odešel studovat teologii do Buwalasi. Již v r. 1953 byl ordinován jáhnem v ugandské anglikánské církvi a o rok později knězem. V r. 1958 odešel studovat do Anglie a po návratu se stal děkanem teologického semináře v Buwalasi.
    V r. 1966 byl jmenován tajemníkem v provinciích Uganda, Rwanda, Burundi a Boga-Zaire a poté biskupem Severní Ugandy. V obou funkcích usiloval o to, aby se ugandská církev stala samostatnou a na státu nezávislou. Janani Luwum též velmi aktivně vstupoval do politiky, zvláště po nástupu diktátora Idiho Amina - již v r. 1972 spolu se studentským hnutím a Světovou radou církví vystoupil proti Aminově snaze vyhostit 50 tisíc ugandských obyvatel asijského původu.
    V r. 1974 byl Luwum zvolen arcibiskupem a jako arcibiskup se potýkal s mnoha problémy, mezi něž patřily především spory mezi jednotlivými kmeny v rámci anglikánské církve, tradiční rivalita mezi anglikánskou a katolickou církví a navíc korupce, zastrašování a atmosféra strachu, které vládly v celém národě.
    Za jeho arcibiskupské heslo bychom mohli považovat větu,kterou pronesl na jednom setkání: „Nechci být arcibiskupem mrtvé církve, ale živé!“ Hlásal, že církev nesmí sloužit silám temnoty, ale musí být světlem, solí a kvasem společnosti.
    Luwum se v nejhorších dobách často scházel s Aminem a otevřeně s ním mluvil o věcech, které církev neschvalovala, neboť se řídil starým loveckým příslovím: Nejlepší způsob, jak dokázat, že hůl je křivá, je položit vedle ní hůl rovnou.
    V srpnu roku 1976 se sešli představitelé anglikánské a katolické církve s vůdcem muslimské komunity, aby společně našli nějaký způsob, jak odpovědět na nespravedlnost a brutalitu Aminova režimu. Arcibiskup Luwum tomuto setkání předsedal a výsledkem byl dopis adresovaný prezidentovi, ve kterém ho náboženští vůdci vyzvali k vzájemnému dialogu.
    Hned poté byl Luwum prezidentem obviněn ze spiknutí a jeho dům byl několikrát vyrabován a on sám zastrašován.
    V únoru 1977 byli představitelé anglikánské a katolické církve Aminem svoláni do Kongresového paláce v Kampale, kde byl Janani Luwum obviněn z pašování zbraní na hranice s Keňou. Když padlo toto obvinění, Luwum jen pošeptal biskupovi Kivengere, který seděl vedle: „Chtějí mě zabít. Já však nemám strach.“
    A opravdu, Janani Luwum se z tohoto zasedání nevrátil - byl zřejmě zastřelen Aminovými vojáky. Jeho tělo se však nikdy nenašlo...
 
    ...tak zemřel Janani Luwum, ugandský prorok Nátan, který vyzýval politiky k odpovědnosti a spravedlnosti, veliký bojovník za svobodu a důvěru ve vztazích! Tak zemřel muž, který se po celý svůj život snažil vydat a rozdat maximum z toho , co od Boha dostal.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Janani Luwum:    | vložit příspěvek |