ročník 42/2001:
                   
013Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Nepořádná máti
Čemu přikládáte v životě největší váhu?
Do nebíčka, do peklíčka...
Do ústavu, do klece, nebo zdrogovat - jak je libo
Domácí pobožnosti
Proč je dobré uklidit nádobí a otevřít Bibli
Farář v mládeži
Janani Luwum
Je důležité vytrvat
Básně z ledové hory
Pornografický vztah
Jízdní řády?
Tož Tvoř
Malá lesní Jablkoň pro velké
Není to jen v Genech
Jiný svět aneb život v zeleném
Abraham
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Rozhovor s Janem a Helenou Davidovými
Je důležité vytrvat
  Kristýna Žárská
 
 
 
 
Domov odpočinku ve stáří
MYSLIBOŘICE
675 60

 
Tolikrát napsaná adresa - babičce Kuřimské, Musilové, Honzovi, Davidům, Šutkáčům.
DOVS - Myslibořice je jedním ze středisek Diakonie, takový zámeček s docela velkým parkem a rozsáhlým hospodářstvím. Bydlí tu asi 150 dědečků a babiček. Jezdíme sem každé prázdniny - někteří dovnitř dělat pečovatele, jiní pracovat na zahradu a takhle v průběhu roku na víkendy. Posledně jsme tam byli s perníčky, ty vozíme před Vánocemi. A taky jsme byli popřát babičce Musilové k devadesátce. Babička Musilová sedí na vozíku, přivlastnili jsme si ji asi před šesti lety, je moc milá a hlavně naše.
    A teď k Davidovým. Vedou domov už deset let a teď v létě by tu měli končit. Tak trochu k nim patřím. Fůra návštěv, velká rodina, bydlení přímo v domově.
    Seznámili se v roce 1970 ve vesničce SOS Doubí, blízko Karlových Varů. Hledali se do svých necelých třiceti let (kluci a děvčata času je dost - poznámka Heleny).
V druhém roce manželství měli už sedm dětí.

 
Jak k vám přišly všechny vaše děti?
Jenda: První tři jsme si vyzvedli v dětských domovech sami, Pavla a Petra pak přivezla sanitka. Jízda sanitkou byla pro Petra životním zážitkem. Za představou, že bude saniťákem, šel cílevědomě celý život. Teď pracuje jako „zdravotní sestra“ v rehabilitačním středisku a má čerstvá dvojčata. Ale otázka možná mířila spíš, jak se to stalo, že po roce a půl manželství jsme měli už šest dětí. V Krnově jsme se stali pěstounskou rodinou a k již zmíněným pěti se nám narodil Jakub. Narodil se nám, ale Helena ho odnosila. Pak už jsme se o nošení dětí trochu dělili.
 
    Nejdřív bydleli Davidovi v Krnově - velký otevřený dům, spousta návštěv a akcí, dobré sborové zázemí. Pak Jenda dostává místo vedoucího domova v Myslibořicích, a tak se stěhují. Do docela malé od světa odříznuté vesničky.
 
Jaký byl přechod z Krnova?
J:
Pro mě nádherný, já jsem to měl vymodlené, tedy jako odpověď na modlitby. Přitom to bylo asi poslední místo, kam jsem chtěl jít.
H: Pro mě těžký, ani jsem si nemyslela, že to tak bude, netušila jsem, jak hluboko jsem v Krnově zapustila kořeny.
 
S čím byli asi největší potíže ve vaší práci tady v Myslibořicích?
J: Rozhodovat o lidech - toho přijmeme, tamten musí počkat. Nebo: ten má nesnášenlivého spolubydlícího, a my nemáme jinde místo. Pak taky vidět, jak kolektiv ostrakizuje ty obětavé křesťany, kteří sem přišli pečovat.
H: Nebylo nejtěžší ani největší. Těžké bylo bydlet uprostřed nahromaděné bolesti, křivd, hořkosti, nemocí, čekání a smutku.
 
Co byste si přáli od nového vedení?
J:
Aby doplnilo mé chyby či doplnilo to, co plynulo z mých handicapů. Ale ze všeho nejvíc, aby to byli lidé citliví k slabým. Aby věděli, že jsou za ně odpovědní Bohu a že jemu jsou právě tito nejblíž. Aby v nich viděli samotného Ježíše.
H: Aby byli lepší, než jsme byli my.
 
Čeho si nejvíc ceníš na Heleně/ Jendovi?
J:
Života z víry, z dobré rodinné tradice rozvíjené osobními zkušenostmi. Síly její osobnosti, unese podpírat mnoho lidí. Toho, že je stále krásná.
H: Že to se mnou vydržel téměř 30 let. Vážně „?
 
Vaše nejhezčí dovolená?
J: Ta, co bude, ale i ty co byly v posledních letech, už jen sami ve dvou nebo s většími dětmi.
H: Tři týdny v Locarnu ve Švýcarsku.
 
Můžete doporučit něco ke čtení?
J:
Johnsnovy Dějiny křesťanství. Objevujeme, že svět není jen česká kotlina. Například o husitství tam není ani slovo.
H: Každý den Bibli.
 
Když jsme u té Bible, máte nějaké oblíbené místo?
J:
1. Janova, čtvrtá kapitola, chtěl jsem se ji naučit zpaměti, máme odsud svatební verš, ale učení zpaměti nepatří k mým silným stránkám.
H: „Nenechám tebe, aniž tě opustím.“
 
Co byste chtěli ještě říct?
J:
Kristýna mi napovídá diakonát. Ano, kdo touží dělat sociální práci - nebo jinou bohulibou činnost s církevním pověřením, ten se může ucházet o Diakonát ČCE. ČCE má tento úřad zřízený vedle úřadu kazatelského, jako i řada nejrůznějších církví. Informace visí na každé faře a církevní škole. Než si jich všimnou faráři a budou o nich kázat, uplyne dost vody. Ale Duch svatý může být rychlejší.
H: Cítím, že je důležité vytrvat - v přátelství, ve škole, ve víře, v manželství, v dobré práci.
 
Helena to tak dobře ukončila, že nevím, co bych ještě měla dodat. Přála bych vám, kteří to čtete, abyste každý mohl ve svém životě potkat takovou prima bandu a takové manžele, jako jsou Davidovi. Čímž jim děkuju za to, čím jsou pro mě. A za tenhle rozhovor. Hodně síly a radosti vyprošuje Krista.
   
 
 
 
Diskusní fórum k článku Je důležité vytrvat:    | vložit příspěvek |