ročník 42/2001:
                   
014Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Nemějte starost
Máte nějaké zásady (vodítko), podle kterých se v životě řídíte?
Jak unést tu tíhu?
Jak se žije s lidmi na vozíku...
Ukrajina
Vévodkyně Alžběta
Třetí půlnoční čaj se podařil
Na nebi Hrdého Albionu
Trosečník
Program zvaný biblický
Biblický program
Reakce potrefené husy
Ústřední státní orgány
Ochrana údajů
Čechomor
Dvě alba
Izák
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Katechismus?
Jak
unést
tu
tíhu?
  Samuel Titěra
 
Zemská přitažlivost je dobrá věc. Ani letadla by bez ní nemohla létat. Ale je někdy taky důvodem naší nelibosti. Toužíme létat sami - nejde nám to. V letadle se zase bojíme pádu. Nejen v letadle. Zemská přitažlivost je také příčinou tíhy (možná bychom si i vzpomněli na dávný vzoreček). Ach jo, zase do čtvrtého patra, říkám si denně ve škole. Kéž bych měl  klíče  od  výtahu.
    Jak už jsme zvyklí, nerozlišujeme někdy dobře, co se děje uvnitř nás a co vně. A dáváme abstraktním pojmům přívlastky patřící věcem  - To je ale tvrdý postoj. Nebuď na ni tak hrubý. To je těžké...  a dokonce se místy objeví i citát: Život je jeden     z nejtěžších.
    První pokusy o překonání tíže hmotné jsou staré - vzpomeňme si na Daidala (nebo Leonarda da Vinci a jeho úžasné stroje). A taky na to, jak je to těžké, než se konečně povede vzlétnout. Zdá se mi, že všechna ta snaha má opačný původ než všechny ty přívlastky - pochází z naší touhy zbavit se tíhy duševní. Jak silný máme někdy pocit, že už dál nemůžeme, že je toho na nás naloženo moc, že to břímě je snad z olova. A zpíváme si I´m gonna lay down my heavy load..., i když asi ani netušíme, jak těžké bylo břemeno černých bratří,  kteří  tu  písničku  skládali.
    Je tak těžké psát do Bratrstva, aby to k něčemu bylo a zároveň se to dalo číst...
    Je někdy tak těžké být laskavý k lidem, kteří se k vám nechovají dvakrát hezky (ne-li přímo ošklivě)...
    Je čím dál tím těžší nepodlehnout svodům tělesných, peněžních a jiných pokušení...
    Je hrozně těžké nevzdávat se naděje, i když je kolem tma a člověk  je sám a neví,  jak dál...
    Je tak těžké milovat.
    Ale taky si často říkáme: naložil sis toho na sebe moc, to nemůžeš zvládnout. Doléhá na nás tíže zodpovědnosti za práci i za naše blízké. Tíží nás vina, svědomí nebo starosti. Vláčíme na zádech batohy plné důležitostí a potřebností, bez kterých nemůžeme být. Záda nás bolí už jen od sezení u počítače, a ještě na nich zkuste něco nosit.
    Tak jak z toho ven? Jak si to ulehčíme? Zkusíme se svědomí úplně zbavit - a budeme se bavit: nevaž se, odvaž se. Zkusíme dělat to, co dělají ostatní. Tak lehko se jim žije, zdá se. Ne sice zrovna lehké dívky a lehké drogy, ale co třeba lehká konverzace, a když je s vámi Go, tak jsou i kámoši. Nebo si přece jen zkusíme dát něco, po čem se nám bude zdát o létání? Slunce nám rozehřeje vosk na křídlech.
    Tak jinak. Budeme teď poslouchat svědomí, aby nás netížilo. Budeme slušní, milí, laskaví. Budeme chodit do kostela a na mládež, platit salár, poslouchat kázání i přikázání. Budeme poslouchat rodiče, pilně pracovat, pilně se učit. A najednou zjistíme, že nás zase něco tíží. Pochybnosti, vědomí nedokonalosti, neschopnosti řídit se Boží vůlí. Budeme-li to svědomí poslouchat dobře, už za chvilku zase uslyšíme jeho škytání. Nějak se nám to pořád nedaří.  Podklesávají  nám kolena.
    Otevřel jsem si 46. kapitolu proroka Izajáše. Otevřete si ji taky a přečtěte si první dva a pak druhé dva verše...
    Tak co, jak se to čte? Nezní to nádherně? Celé se to postavilo na hlavu. Už nemusíme vymýšlet, jak to všechno unést, jak to sami zvládnout. To, s čím jsme se tak namáhali, do-padlo úplně jinak.
    Je tu Někdo, kdo všechna ta naše závaží vzal a nese za nás. A nejen to, On nese i nás samotné. A co máme dělat my?
    Vzpomínám si na svého kocoura. Když byl ještě kotě, vylezl vždycky v podkroví po žebříku na trám a pak šíleně mňoukal, že chce dolů. Jenže když jsem ho sundával, vrtěl se mi, kousal a škrábal mě. Jednou jsem ho málem  upustil.
    Tak si říkám, jestli nejde prostě jen  o to, pevně se držet a nepustit. A moc se nevrtět, abychom nespadli a ne-zůstali po cestě pozadu. Ale i na to On pamatuje. Napadá mě, že například v postním období stojí a čeká, možná se i vrací pro ty zpozdilé. A když budou chtít, vezme je zase zpátky do náručí. Tak se ho držme a nepusťme.
 
HEIDELBERSKÝ KATECHISMUS:
 
Jsme-li Kristem z milosti vykoupeni ze své bídy bez jakékoli své zásluhy, proč máme konati dobré skutky?
    Dobré skutky máme konati proto, abychom celým svým životem dokazovali, že jsme Bohu vděčni za jeho dobrodiní a aby byl námi slaven za to, že nás Kristus svou krví vykoupil a poté obnovil svým Duchem svatým k svému obrazu.
    Dále proto, abychom sami u sebe byli jisti svou vírou z jejího ovoce a abychom Kristu získávali svým bohulibým  životem své  bližní.
 
Co vy na to? Myslíte si, že je tře-ba dělat dobré skutky? Proč?
  • Skvělá formulace.
  • (studentka  teologie; 18,91 roku)
     
  • Proč konat dobro? A o co jiného bychom se měli snažit? O zlo? O nic se nesnažit? To bychom se tedy Pánu Bohu pěkně odvděčili! Navíc lidé, kteří Boha znají jen od nás, o něm přemýšlejí podle toho, jak znají nás. S čím nesouhlasím (v H.k.), jsem vynechala, ale ještě tam podle mého patří to, že je to zkrátka pro nás dobré a že nám bude líp.
  • (studentka - potravinářský chemik; 22 let)
     
  • Protože Bůh nám skrze Ježíše Krista prokázal jedinečné a námi nevyrovnatelné dobrodiní, nám nezbývá nic jiného, než abychom i my konali dobro. Tím vyrovnáme Boží smlouvu s námi uzavřenou křtem. A budeme-li si konat dobré skutky navzájem, lépe se nám bude žít.
  • (student  učitelství; 22 let)
     
    ANKETA:
    Máte nějaké zásady, vodítka (třeba jen tušená), podle kterých se řídíte?
  • Ano  někdy opravdu spíš tušené než jasně formulované. Právě proto je těžké shrnout je do jedné věty. Asi
  • „... a jako sami sebe mějte rádi i ty okolo vás...“ ( to obrácené pořadí má svůj důvod) anebo „co nechcete aby druzí...“.
  • Ano (patrně každý něco takového má); snažím se jednat tak, aby to nebylo moc často v rozporu s mým svědomím.
  • Jistě, snažím se být nějak užitečný  a přitom se ještě vejít do chování a jednání, které by se líbilo Bohu, tak jak je to popsané v Bibli; je to ale obtížné.
  • Mám v životě jedinou zásadu, vodítko - nesoudit, nehodnotit ani lidi, ani věci. Nemít názor, nebo spíš ho neprosazovat jako správný. Je to hloupé, ale nutné, už jsem se mockrát seknul. Ach jo.
  •  
    Co vám v tom pomáhá?
  • Že to docela funguje.
  • Vidět radost či spokojenost u druhých, člověk pak má pocit, že svět je o něco lepší.
  • Pomáhá mi, když se na některé věci připravím, když o nich přemýšlím dřív, než se do nich dostanu, a když sama za těmi zásadami (a kyselinami) stojím a jsem zároveň vnitřně přesvědčená, že to má smysl a cenu.
  • Svědomí. Že udělám někomu radost. Sama jednám ráda správně, volím ráda správnou cestu.
  •  
    Co vás od toho odvádí, kazí vám to?
  • Slabá vůle a smyslné svody.
  • Moje vlastní pohodlnost, egocentrismus, neochota vzdát se konvence.
  • Nedostatek odhodlání, lenost.
  • Moje slabosti, nepokora a netrpělivost, ctižádost a nevnímavost.
  •  
    Myslíte si, že je vaše svědomí spolehlivým metrem pro to, co je dobré a zlé?
    A co svědomí jiných lidí?

  • Není. Jsemť individuum společensky podmíněné. Takže není. A ostatních už vůbec ne.
  • Ne, ale jiné vodítko často nemám (někdy ano -  názory jiných lidí, Bible, knihy,..), takže svědomí je pro mě asi rozhodující. I když vím, že se ho člověk často snaží umlčet, a přesto cítí, že je něco  v nepořádku, a tak to svědomí vlastně funguje.
  • Bývá, ale pomalu je svědomí životníma zkušenostma otupováno a tak nevím, jestli může být tou „autoritou“. Mě daleko víc pomáhá si popřemýšlet a se svědomím zapolemizovat.
  • Myslím si, že snad ano - mé svědomí je vychováno v duchu křesťanských tradic a je zodpovědné před Bohem,  má potřebu se zodpovídat Bohu za své činy.
  • Nevím.
  •  
     
     
    Diskusní fórum k článku Jak unést tu tíhu?:    | vložit příspěvek |