ročník 42/2001:
                   
019Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Láska, nebo zákon?
Myslíte, že je váš život naprogramován (určen) předem?
Budeš krásná a chytrá
Nemůžeme nic?
Diakonie a solidarita na Mostecku
Tábor „mladých“ historiků
Zpověď
Večeře Páně
Spolu u stolu
Ester John (Qamar Zia)
Všechny věci napomáhají k dobrému
Exorcista
Víra a světlo
Nelze vejít s prachem na střevících, ani odejít
Tož tvoř
Stařec, který četl...
Vydavatelství
Ber si z Boží krásy
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Diakonie
logo diakonie Co to k čertu je
ta Diakonie
  Ivan Dohnal, Jiří Bureš
 
Diakonie a solidarita na Mostecku
 
 
Současné město Most vzniklo jako umělý útvar, který měl nahradit původní město zaniklé v důsledku činnosti tehdejších Severočeských hnědouhelných dolů. Ty nemilosrdně spolykaly nejenom historický Most, ale stačily zlikvidovat i dalších třicet jedna okolních obcí. Celkový počet zaniklých vesnic a měst přesahuje v Severočeském kraji stovku. Tehdejší vládě a hlavně stranickému vedení se podařilo s pomocí socialistických architektů vytvořit neživotnou ubytovnu pro 70 000 obyvatel. Město vzniklé na zelené pláni, s výjimkou několika málo částí původního Mostu začleněných do tohoto komplexu, propáslo příležitost vytvořit moderní sídliště evropského stylu. Halasně oslavovaný přesun děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie byl jen slabou náplastí na způsobené škody. Několik moderních staveb, například Městské divadlo nebo dnešní komerční budova KOMES či obchodní dům PRIOR, nedokázalo vnést život do tohoto pseudoměsta.
    Po listopadu 1989 v důsledku útlumu těžby v hlubinných dolech a racionalizace výroby v chemickém průmyslu a energetice došlo k prudkému nárůstu nezaměstnanosti v okrese (každý pátý člověk je v současné době bez práce) a tudíž i k doprovodným jevům, jako je nárůst kriminality, rozvodovosti, rozvratu klasické rodiny, morálnímu narušení mládeže včetně nárůstu počtu mladistvých narkomanů, gamblerů a podobně.
     K řešení vzniklých problému se snaží napomoci Středisko ekonomicko-sociálních aktivit (SESAM) Diakonie ČCE v Mostě, které pracuje od počátku roku 1998. Základním cílem SESAMu bylo pomáhat skupinám a lidem, kteří by chtěli něco dělat se svým okolím, kteří by rádi změnili své město v živoucí lidskou komunitu. Už od začátku tedy spolupracujeme se všemi, kteří jsou v tíživé životní situaci a hledají účinnou pomoc pro sebe i druhé a to bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení nebo světový názor.
    V tomto roce dokončujeme výstavbu Azylového domu pro ženy a matky v tísni. V rámci Azylového domu již delší dobu pracuje Centrum pomoci, které pomáhá svým klientům při řešení jejich tíživé situace. Poskytuje jim občanské, sociální a právní poradenství a to ve spolupráci s dobrovolnými spolupracovníky, jinými organizacemi a státními institucemi. Dále pokračuje práce Kooperačního fóra, které pořádá semináře, školení, jazykové kurzy a organizuje mezinárodní setkávání na nejrůznější aktuální témata.
    Lidé z mostecké Diakonie si však uvědomují, že přes všechny trable, se kterými se setkávají, jsou oblasti naší planety, kde se žije ještě mnohem hůře. Ve spolupráci s Ekumenickou akademií v Praze a pražskou Obcí křesťanů iniciovala v roce 2000 mostecká Diakonie českou část největší mezinárodní kampaně v dějinách - Milostivé léto 2000. Tato kampaň, na které spolupracovalo několik milionů křesťanů z celého světa, chtěla především pomoci nejzadluženějším zemím světa, v nichž podle údajů OSN umírá 19 000 dětí denně, protože jejich země v důsledku katastrofální zadluženosti nemají na zajištění těch nejzákladnějších životních potřeb.
    Během pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky jsme pořádali diskuse, mezináboženskou bohoslužbu a smuteční procesí na podporu oddlužení nejchudších zemí. Na setkáních s nejvyššími představiteli zemí G7 a prezidenty Mezinárodního měnového fondu a Světové banky se nakonec podařilo vyjednat oddlužení pro 41 nejchudších zemí do konce roku 2000.
    Mezi další aktivity SESAMu patří sociální a kulturní práce v uprchlickém táboře v Červeném Újezdě. Život v táboře pro uprchlíky se podobá životu ve vězení. Jste za plotem; den za dnem čekáte, zda vám udělí azyl, anebo vás vyhostí. Nesmíte se vzdálit z tábora, k běžné návštěvě vašich přátel potřebujete zvláštní povolení. Kino, divadlo, hospoda jsou za plotem. Uvnitř je jen čekání - a strašná nuda. ''Nechtěla bych tím vším znovu projít,'' říká Knarik Manukyan, sociální pracovnice SESAMu. Přesto se do tábora týden co týden vrací: organizuje sbírky ošacení, nebo hraček pro děti a dalších potřebných věcí. Nabízí vlastní zkušenosti a pomoc při vyřizování nezbytných formalit.
    Několik mladých lidí z nedalekého Mostu se nakonec rozhodlo jednat. Díky finanční pomoci německé Diakonie a díky vstřícnosti vedení tábora tu vybudovali hudební zkušebnu určenou obyvatelům tábora. Dobrovolní lektoři zde učí zájemce hrát na hudební nástroje. Zájem lidí z tábora je pochopitelně obrovský. K vrcholům činnosti Diakonie v táboře patřilo uspořádání koncertu mosteckého BB Bandu. Plot přestal existovat - alespoň na chvíli.
    Na první ''zkoušky'' v táboře vzpomínají Eda, člen populární litvínovské punkové kapely No Feeling, a všeuměl Ferry, kytarista ovládající také hrnčířský kruh a sochání: ''Po dobudování zkušebny jsme měli strach, zda vůbec někdo přijde. Naše jazykové vybavení není nijak oslňující, a tak jsme se museli dorozumívat směsicí angličtiny, ruštiny a češtiny, a hlavně ''ručním esperantem''. A doteď si nejsme nikdy úplně jistí, jestli nám kluci z tábora rozumí.'' Osazenstvo tábora totiž pochází z různých částí světa. Najdete tu utečence jak ze zemí bývalého Sovětského svazu, z Afriky, tak z dalších pro nás exotických zemí - z Pákistánu, Indie a Nepálu.
    Vybavení zkušebny hudebními nástroji příliš neodpovídalo nástrojům, na které byli uprchlíci zvyklí. Jedinou výjimku tvořily bicí nástroje, které patří snad ke každému národu - byl a je o ně největší zájem. Ihned po otevření se skupinka fousatých oturbanovaných Indů v teplácích zmocnila paliček, utvořila kroužek a začala muzicírovat. Přidali i sborový zpěv a nebyli k utišení. Bohužel ani po hodině jejich zaujetí nezesláblo a ostatní zvědavci pomalu začali odcházet. Eda s Ferrym museli Indům těžce vysvětlovat, že by si rádi zahráli i jiní.
    Přes počáteční obtíže se práce začala pomalu dařit. Eda a jeho kolega Šipus vyučovali hře na bicí, Ferry exceloval na kytaru. Přicházeli další zájemci, dokonce i s vlastními nástroji: Rumuni přinesli trubku, Iráčané tambur (irácký lidový strunný nástroj); Nepálec Ozi si velice oblíbil kytaru. Jednoho dne se objevil asi jedenáctiletý hnědovlasý modrooký Armén jménem Sergej. Po (tradiční) úvodní bubnové epizodě se k všeobecnému překvapení chopil mikrofonu a za Oziho kytarového doprovodu začal velmi efektně s ''anglickou'' výslovností rapovat. Muzikanti se dali dohromady a vytvořili kapelu. Když měl do tábora přijet koncertovat BB band, chtěli samozřejmě hrát a zpívat také. V cestě k vytouženému cíli je neodradilo nic - arménský rapper Sergej nakonec zpíval s nateklou polovinou obličeje...
    Jedním z největších problémů trvalé spolupráce s jeho obyvateli je velká migrace v táboře. Zanedlouho po koncertu zmizel Sergej i se svými rodiči kdesi v Německu. V zápětí opustil tábor i Ozi a ze zárodku táborového orchestru nebylo zase nic. Eda s Ferrym si nezoufají, přicházejí noví zájemci a jejich produkcím se naslouchá i pod okny.
   
 
 
 
Diskusní fórum k článku Diakonie a solidarita na Mostecku:    | vložit příspěvek |