ročník 42/2001:
                   
019Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Láska, nebo zákon?
Myslíte, že je váš život naprogramován (určen) předem?
Budeš krásná a chytrá
Nemůžeme nic?
Diakonie a solidarita na Mostecku
Tábor „mladých“ historiků
Zpověď
Večeře Páně
Spolu u stolu
Ester John (Qamar Zia)
Všechny věci napomáhají k dobrému
Exorcista
Víra a světlo
Nelze vejít s prachem na střevících, ani odejít
Tož tvoř
Stařec, který četl...
Vydavatelství
Ber si z Boží krásy
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Film
Exorcista
  Petr Siska
 
Některé filmy předchází natolik skandální pověst, že když se nakonec objeví v kinech, není divák schopen posoudit, je-li povedený, hodnotný a přináší-li do ''filmového výraziva'' nějaká dosud ''neslyšená slova.'' Povrchní divák se soustředí spíše na skandál, který film vyvolal, než na dílo samotné. Příkladem nám může být vynikající Scorseseho adaptace kontroverzního románu Nicose Kazantzakise Poslední pokušení Ježíše Krista, který většina církevních představitelů odsoudila, aniž by film (ke své škodě) viděla. Jedním z nejlepších takto ''problematických'' filmů je téměř třicet let starý Exorcista (Vymítač ďábla), který v těchto dnech přichází do našich kin v obnovené premiéře. Verze, která je nyní k vidění, je tzv. director´s cut, tedy něco jako režisérský sestřih. Režisér William Friedkin, laureát pěti Oscarů za svou předchozí Francouzskou spojku, vyčistil zvukovou stopu a k dosud uváděné verzi přidal dle něj klíčových 11 minut, na kterých se v roce 1973 nedohodl s producentem.
    Zápletka se zdá být banální - a opravdu, na ní samotné není nic, co by svou sofistikovaností zaráželo, podobně stukturované příběhy zde byly již předtím. Tím zarážejícím je neustálá neurčitost... Je za posedlostí ''ten zlý'' či jen vybuzená psyché? Neodeznělo by samo? Bylo nutné povolat exorcisty? Kde je hranice vědy? Je nějaká? Zajímavý je také střet bezstarostného světa, který se dá vysvětlit vědecky, a světa církve (samozřejmě ve Friedkinově vidění), jakožto posledního experta na záhadno.
    Co k filmu vůbec říci, když skandální pověst je natolik sugestivní? Kromě ''církevně problematického'' tématu, které již před tím otevřel Roman Polanski svým Rosemary má děťátko, se mluvilo o nenadálých úmrtích ve štábu, četných zraněních, samovzníceních a jiných nečekaných komplikacích. Jakoby temné síly pronikly ze světa filmové fikce i do toho našeho. Těžko říci, kolik na těchto zvěstech bylo pravdy. Sám režisér dnes natáčení komentuje poměrně s humorem. Vše se dá (jistě?) vysvětlit i přirozeným způsobem - neopatrností, horečnou snahou o dokonalost, totální odevzdaností výsledku - stejně jako se dá posedlost hlavní filmové hrdinky vysvětlit extrémně rychle probíhající pubertou. Tato možnost zde neustále zůstává. Ať tomu bylo jakkoliv, nelze dílu dodnes upřít sugestivitu. Přece jen žánr hororu tehdy ještě nezabředl do bažiny laciných triků, kdy na plátně zběsile pobíhají vlkodlaci, upadávají končetiny zombií, neustále se něco samo otevírá či zavírá, temně rachotí, skučí, sípe a divák až ve třetí řadě je zkrápěn cisternami krve, jak tomu bylo v osmdesátých letech. Tehdejší diváci byli šokováni, podobné stavy všeobjímající plíživé hrůzy jim byl schopen navodit dosud jen Hitchcok. Mnohá představení byla předčasně ukončena pro absenci diváků. Bude tomu tak i nyní? Pochybuji...
    Dnešní divák je již poměrně otrlý a máloco jej rozhází. Násilí, bolest a smrt je již natolik ''denním chlebem'' večerního zpravodajství a následného programu, že si možná bude klást otázku, čím film kdysi tak šokoval. A zde je, dle mého vidění, klíč, který nepřehlédne jen onen vnímavý divák, který neulpívá na vnějšku. Exorcista nabízí kromě bravurně zvládnuté formy i obsah - otázku. Nakolik se známe? Nakolik je člověk ''zmapován'', že už k němu není možno nic dodat? Nakolik je člověk v hrsti vědeckých teorií? Není zde něco, co našemu popisu bude neustále unikat? Na tuto otázku je dnešní člověk neschopen odpovědět, stejně jako před třiceti lety...
   
 
 
 
Diskusní fórum k článku Exorcista:    | vložit příspěvek |