ročník 42/2001:
                   
019Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Láska, nebo zákon?
Myslíte, že je váš život naprogramován (určen) předem?
Budeš krásná a chytrá
Nemůžeme nic?
Diakonie a solidarita na Mostecku
Tábor „mladých“ historiků
Zpověď
Večeře Páně
Spolu u stolu
Ester John (Qamar Zia)
Všechny věci napomáhají k dobrému
Exorcista
Víra a světlo
Nelze vejít s prachem na střevících, ani odejít
Tož tvoř
Stařec, který četl...
Vydavatelství
Ber si z Boží krásy
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Katechismus?
Budeš
krásná
a
chytrá
  Kristýna Žárská
 
''Budeš krásná a chytrá'', řekla první sudička, hledíc na růžolící holčičku v kolíbce.
    ''Ale umřeš'', řekla druhá, vyschlá, halíc se v černý pléd.
    ''Neumřeš'', na to říká třetí: ''ale v osmnácti se píchneš o trn a usneš.
    Tak. A sudičky se rozplynuly. A kdopak stál u naší kolíbky? A jestlipak poslouchala maminka za dveřmi, aby poschovávala všechny nůžky a hroty, abychom se náhodou nepíchli? Jak je to teda s námi? Když Bůh všechno ví?
    ''To znamená, že ještě než jsem se narodil, věděl, že se ve čtyřiceti rozvedu. Ale to pak není žádná svoboda. Pak jsme jenom loutky, jimiž Pán Bůh hýbe.''
 
    Já si to představuju takhle: Myslete si, že sedíte na vysokém posedu, vidíte řeku s dravým proudem, o kousek níž jez. Najednou nasedají do lodičky dva lidé a klidně plují po proudu, vám je jasné, že na jezu spadnou, a přesto jste jim to neurčili. Ale bude to tak.
    ''Ale co třeba Jonáš? Nechtěl jet do Ninive, a Bůh ho k tomu vlastně donutil.''
    Co mě vždycky zaráželo, byly ve škole povinně-volitelné semináře. Chápete to sousloví povinně-volitelné? Nejdřív si je dobrovolně zvolíte, a pak je musíte povinně navštěvovat. Myslím, že v našem životě je to také tak. Dobrovolně jsme přijali Boha do našich životů a On na nás klade požadavky. Tak jako na Jonáše. A do jisté míry nás i do něčeho nutí. A někdy zas jen přihlíží, jak děláme věci špatně. Máme svobodu. Svobodu konat zlo, konat dobro, vdávat se a rozvádět, chválit Boha i proklínat.
 
Nemůžeme nic?
  Pavel Pokorný
 
Když katechismus mluví o zkaženosti člověka, vypadá to beznadějně. Věříme tedy na osud? Víra v osud by mohla být docela lákavá. Jejím poselstvím je: nic nezmůžeš (třeba proti totalitním režimům), za nic nemůžeš (třeba za rozpad svého manželství), všechno můžeš (jsi mimo dobro a zlo, neboť vše je ti stejně určeno). Správně tušíte, že vidím Hospodina a osud jako protiklady. A myslím, že je vůbec nesmyslné spojení věřit v osud. Věřit se dá jenom něčemu, co jde proti osudu; osudu se nedá věřit, tomu se dá snad jenom podlehnout. Osud nabízí pohodlnou, leč poněkud beznadějnou neodpovědnost.
    Bible ovšem na mnoha místech mluví o Hospodinových úmyslech, které se prosadí přes lidskou nechápavost nebo vzdor (třeba navzdory vůli egyptského faraona). Proroci ohlašují Boží soudy, kterým všechno podléhá. Jenomže zrovna přemožená zatvrzelost faraonova je součástí příběhu o Božím vysvobození těch, které si chtěl faraon zotročit (najdete to v 2. knize Mojžíšově). A není asi náhoda, že ti vysvobození jsou nazváni lidem Božím. Oni jsou vlastně vysvobození a zároveň ke svobodě putující. Jdou přes poušť do země zaslíbené, do země svobody. Hospodin je Bohem exodu (vyjití), je Bohem svobody. Vysvobozujícím a do svobody zvoucím. Na té poušti se jich totiž opakovaně ptá: kudy chcete jít? Jakou cestu si vyvolit - se mnou, nebo beze mne? (5.Moj 30,19; Joz 24,15) Soudy, které proroci později vyhlašují, nejsou scénářem budoucnosti, nýbrž varováním: budete-li pokračovat jako dosud, svobodu ztratíte, špatně skončíte. (Jeden příklad za všechny, kterak Hospodin proroctví nemusí naplnit, je zapsán v knize Jonášově.)
    A pak přichází (novozákonní) evangelium Ježíše Krista, které se od toho starozákonního (evangelia) moc neliší. Už ani nevím, kdo první řekl, že evangelium není MUSÍŠ, ale SMÍŠ. Kristus je zase pozváním do svobody (tentokrát nejen pro Izrael).
    Proč tedy naši reformační tatíci trvali na té naprosté zkaženosti člověka? Naše přirozenost byla tak otrávena, že všichni býváme počati a rodíme se v hříších. Říkejte to dítěti a vyroste z něj kriminálník! Ne, takhle s dětmi mluvit nemusíte. Katechismus byl jednak pro konfirmandy (větší děti) a jednak o zkaženosti mluví v nějaké souvislosti: Jsme tak velice zkaženi (neschopni čehokoli dobrého), leč bychom byli Duchem Božím znovu zrozeni. Zkaženost není naším osudovým určením. Ale není radno ji podceňovat. Kolik lidí dělá tu zkušenost, že navazování nových vztahů končí zase krachem? A hledají vinu u druhých či u osudu - co když jsem však společným jmenovatelem mých krachů já sám? (Třeba tím, že jsem se dost o druhého nezajímal.) Katechismus tedy učí pamatovat na to, že ''přirozeným'' vývojem nemusí věci dopadnout dobře. Chce nás dovést k tomu, abychom si uvědomili, že potřebujeme Ducha Božího, abychom se na něj začali doptávat. Abychom právě tomu osudu (nebo jen tak života běhu) nepodléhali.
    Už kdysi se jeden (a to byl skutečný učenec) Ježíše ptal, jak se může znovu zrodit. Vlastní zrození (ani to první) přece nemůžeme ovlivnit. A Ježíš na to: Vítr, kam chce, vane. (J 3,8) Nejuká tady na nás zase nějaký osud? Beznaděj - někomu je dáno, jiný má smůlu? Možná. Možná ale záleží na našem uchu, jak ta slova slyší. Můžeš zaslechnout: jsi bez šance, vítr nikdy nechytíš. Anebo můžeš zaslechnout: i ty, který víš, že na vítr nedosáhneš, můžeš doufat, že tě uchopí. Já se kloním k tomu druhému a mám pro to dobrou oporu v tom, jak celému evangeliu rozumím. Evangelium dává naději - a dává i prostor našemu činu. Když Ježíš mluví o Božím království, někdy se zdá, že to království přichází blízko nás nebo dokonce mezi nás, aniž bychom jeho příchod nějak vyvolali nebo připravili. Nevytváříme ho. Ale potom zas Ježíš mluví, jako bychom ho měli hledat, vstupovat do něj, rozmnožovat ho. Zatímco osud plodí (pohodlnou) beznadějnou neodpovědnost, víra volá k nadějné odpovědi (odpovědnosti). Jestli taky nepohodlné, zkuste promyslet sami.
    Ještě poznámku k anketě. V očích jednoho osmnáctiletého gymnazisty my křesťané jsme ti, kdo dostávají svobodu, ale jako bychom se jí zalekli a chtěli se vrátit k té pohodlné (bezpečné?) neodpovědnosti. Musí to tak vždycky dopadnout? Anebo si můžeme vybrat?
 
Z čeho je zkaženost člověka?
    Zkaženost člověka jest z pádu a neposlušenství Adama a Evy, prvních našich rodičů v ráji. Zde byla naše přirozenost tak otrávena, že všichni býváme počati a rodíme se v hříších.
Heidelberský katechizmus
 
    To bych také rád věděl. Nedokážu si o konkrétních lidech myslet, že jsou zkažení. Ale čím dál víc vidím, že v nás je něco, co nám brání v naplnění vztahu mezi mnou a tím druhým v malém i větším měřítku. A nezbývá mi, než se sklonit před biblickým svědectvím o hříchu.
Jiří Ort - jáhen
 
    Jsme však natolik zkažení, že veskrze nejsme schopni ničeho dobrého a nakloněni ke všemu zlému?
    Jsme tak velice zkaženi, leč bychom byli Duchem Božím znovu zrozeni.
Heidelberský katechismus
 
Nevím. Ani nějak nemám potřebu to zkoumat a mučit tím sebe i jiné. Myslím, že bychom pouze měli vědět, že bez Boží pomoci naše životy nenaplníme. Ani doma, ani ve sboru, ani ve společnosti. Tuto pokoru vidím jako nezbytně nutnou k odvaze pustit se do nové práce a do nových vztahů.
Jiří Ort - jáhen
 
 
Anketa          
 
Odpovídali lidé na ulicích. Takže lidé asi především nevěřící. Přesto je z některých odpovědí slyšet ke křesťanství úcta.
 
Myslíte si, že všechno, co člověk v životě udělá, se mu vrátí?
  • Ne (stání zaměstnanec, 40 let)
  • To špatné dvakrát, dobré skoro nikdy (pesimista, 46 let)
  • Ne, všechno určitě ne (studentka, 21 let)
  • Ano (prodavačka, středních let)
  • Jsem o tom přesvědčená (nezaměstnaná, 25 let)
  •  
    Myslíte, že křesťané jsou svobodnější než ostatní lidé? V čem?
  • Ježiš, to fakt nevim (nezaměstnaná,25 let)
  • Moje babička chodí do kostela, ale ta nevím, ona chodí o berlích (předškolák, 7 let)
  • Nejsou spoutáni hříchem, ale zase se můžou spoutat zákony a připadat si nesvobodní (gymnazista, 18 let)
  • Jsou, jejich existence není omezená - mají věčný život (starší sboru, 42 let)
  • Nejsou zatíženi majetkem, ví, že nežijí jenom pro teď (žena v domácnosti, 50 let)
  •  
    Věříte v osud, sledujete horoskopy? Myslíte si, že je váš život naprogramován předem?
  • Bůh s námi počítá, ale nemůže za nás všechno udělat (žena, 50 let)
  • Horoskopy si čtu, ale moc jim nevěřím (žákyně, 14 let)
  • Náš osud je Bůh (studentka ETF, 20 let)
  • Vůbec se tím nezabývám (muž, 36 let)
  • Znamením se zabývám, horoskopy se řídím, věřím tomu, vychází mi to (učitelka, 32 let)
  •  
     
     
    Diskusní fórum k článku Budeš krásná a chytrá:    | vložit příspěvek |
     
     
    Diskusní fórum k článku Nemůžeme nic?:    | vložit příspěvek |