ročník 42/2001:
                   
0110Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Je proč se stydět, není proč se bát
Co považujete za svůj životní úkol ?
Dva příběhy
Co pokládám za svůj životní úkol
Všude dobře, v azylu nejlépe
Evangelický life-style?
Všechny věci napomáhají k dobrému
Zase ta anketa
Nejdůležitější je se zastavit
Mše...
Sjezd-anketa
Čtrnáctero zastavení Bedřicha Fučíka
Čokoláda
Hry
Co ti zjeví moje oči
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Markéta Klímová
  Katechismus?
Co pokládám
za svůj životní úkol
  Mgr. MARKÉTA KLÍMOVÁ sociální pracovnice v Poradně pro ženy a dívky v Praze
 
Mám tři děti. Příští rok mi bude padesát. Moje děti byly hodně nemocné, a když jsem chtěla znovu nastoupit do práce, nevěděla jsem vůbec kam. Vystudovala jsem češtinu a francouzštinu, ale měla jsem pocit, že mé místo je někde jinde.
     V duchu jsem si opakovala: „Bože, kam mám jít? Vůbec nevím. Ukaž mi to nějak!“
 
Pak se mi stalo, že jsem byla náhodou na bohoslužbě v kostele, kam normálně nechodím. Po skončení bohoslužby vystoupili manželé a vyprávěli o sdružení, které před několika lety založili. Toto sdružení mělo za úkol pomáhat ženám, které neplánovaně otěhotněly a nenašly patřičnou pomocnou ruku, zůstaly v tom úplně samy, takže se často rozhodly pro potrat. Proto založili tuto poradnu v Praze. Nyní urgentně hledají někoho, kdo by tam pracoval. Když jsem to poslouchala, zaslechla jsem v sobě velmi jemný, ale zřetelný hlas: „To je pro tebe. To je pro tebe.“ Požádala jsem je tedy, aby mi dali adresu, a tak jsem se dostala na toto místo. Moje bývalá šéfová na naše první setkání často vzpomíná. Prý jsem tehdy řekla: “Víte, i když mě nebudete chtít, já tady budu pracovat, i kdybych měla pracovat třeba zadarmo.“
 
Začala jsem zde pracovat v r. 1992 a myslím si, že svým způsobem vracím to, co jsem dostala od jiných lidí.
     Moná je to hanba, ale dvakrát jsem se ocitla v situaci neplánovaného těhotenství, dvakrát jsem se ocitla pod nátlakem, abych podstoupila potrat. Pomohla mi víra a pomohli mi cizí lidi.
     Když člověk pracuje v této oblasti, musí si být vědom, že není tím posledním spravedlivým. Já jsem si vědoma své nedostatečnosti a slabosti (té současné i té minulé).
     Lidé vždycky nejvíce toužili po obejmutí a po lásce. A o to v té práci jde. Jde o schopnost obejmout jiného člověka, i když ho vidíš na chvíli, povzbudit ho a dát mu naději. Nakonec jde hodně i o to, že věci se nutně nemusí formulovat církevním jazykem a že člověk k Bohu může dospět třeba i skrze pocit, že mu někdo chce pomoci jaksi pro nic za nic, že přitom nelže a nepřetvařuje se. To může být semínko, které pak toho člověka dovede dál.
     Tato práce je o naději, kterou skrze Krista já mohu dávat někomu, kdo se potácí v totální temnotě a momentálně vidí svou situaci jako katastrofální, nicméně za devět měsíců může být všechno jinak. A když se do světa vyklube člověk, jehož život visel na vlásku, a já mám možnost vidět jakou radost to způsobilo, tak je to i pro mě velikej dar.
     Dělám práci, o které jsem si nikdy nemyslela, že ji budu dělat, ale myslím... že má smysl...
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Co pokládám za svůj životní úkol:    | vložit příspěvek |