ročník 42/2001:
                   
0110Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Je proč se stydět, není proč se bát
Co považujete za svůj životní úkol ?
Dva příběhy
Co pokládám za svůj životní úkol
Všude dobře, v azylu nejlépe
Evangelický life-style?
Všechny věci napomáhají k dobrému
Zase ta anketa
Nejdůležitější je se zastavit
Mše...
Sjezd-anketa
Čtrnáctero zastavení Bedřicha Fučíka
Čokoláda
Hry
Co ti zjeví moje oči
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Literatura
Čtrnáctero zastavení Bedřicha Fučíka
  Ondřej Lebeda
 
Tuto knihu lze stěží zařadit do nějaké přihrádky. Je to kniha vzpomínek, nebo esejů a literárních analýz? Nevím. Napadá mne jediná přiměřená charakteristika: zázračně živé svědectví, jistě subjektivní, ale poctivé, vzácně vyvažující pravdu rozumu a pravdu srdce. Ostatně sám Fučík píše několikrát o tom, jak ho na literárně-kritických rozborech děsila ona ledově racionální snaha rozpitvat dílo, při níž se vytrácí to, co je podstatné - sám život. Obvykle se pitvají mrtvoly a pitvat živého je zločin. Takže místo analýzy píše Fučík vyznání, kterému však nechybí ani vynikající postřeh ani nesouhlasné tóny.
     Ve čtrnácti miniaturních portrétech svých literárních a výtvarných lásek, s nimiž se v životě sám setkal - ať už jako s uznávanými osobnostmi (Šalda, Březina, Florian, Deml) nebo se svými začínajícími současníky (Vančura, Halas, Zahradníček, Čep, Závada, Nezval, Tichý, Holan, Kolář a Černý), z nichž mnozí byli jeho blízcí přátelé - se pokouší zachytit do křehké sítě slov podstatu jejich tvoření, jak jej sám vnímal. Nabírá přitom z pramene svých vzpomínek i z těch míst jejich díla, která k němu promlouvala jasnou a srozumitelnou řečí. A tak čtenář s úžasem postupně poznává, že výsledkem toho úsilí je celek, který nelze dělit na části.
     Na malé ploše odkrývá Fučík před čtenářovýma očima množství skrytých souvislostí a vztahů. Ti, jejichž jména mnohým znějí jen vzdálenou ozvěnou školy, ožívají jako důvěrně známí lidé, kteří nám jsou známí svou bolestí, pochybnostmi a hledáním i radostí a lidskými nedostatky, kteří však narozdíl od nás dovedou zřetelněji, přesněji a čistěji vyslovit své obavy o lidskou duši, pokorný úžas nad jejím tajemstvím a nad krásou světa i vzpurný protest proti zlu, které je rozrušuje a zabíjí, a naději vykoupenou zkušeností nejistot, a proto velikou a pravou.
     Všechny ostatní věci tu přirozeně a nepateticky vystupují na pozadí nenápadného toku vyprávění, vyplývají z několika lehce nahozených detailů, které čtenáři zpřítomňují mrtvé básníky tak intenzivně, že je cítí takřka na dosah. Jako by včera za sebou zavřeli dveře. Vždyť v autorově doprovodu smíme nahlédnout do společného pokoje komunisty Halase a katolíka Zahradníčka, vidět, jak si navzájem jako kluci schovávají symboly své víry - bronzový reliéf Lenina a obraz Panny Marie - jak se oba horečnatě a každý po svém pídí po smyslu a východisku lidského utrpení, zkoušeni osudem. A do jiného společného pokoje, o nějž se dělili dva melancholičtí přátelé, Jan Čep a Vilém Závada, hledači křehké rovnováhy lidského nitra, poutníci po zemi, kteří až do dna prožili tesknotu a smutek z neodvolatelné pomíjejícnosti i tajemný příslib budoucnosti, naznačené a nedopovězené. Můžeme zahlédnout niternou aristokracii komunisty Vančury i vichrnou mysl kněze Jakuba Demla, veliké osamění mystika Březiny i starodávný patriarchalismus Josefa Floriana, oba vytržené z reality všedního dne, a přece směřující ke skutečnosti jiné, neviditelné. Prodíráme se tak díky Fučíkovi zázračným propletencem nerozlučných protikladů, které on sám dokázal tak jasně vidět a popsat snad až moudrostí stáří.
     Čtrnáctero zastavení však „jen“ jedinečným způsobem dveře otevírá. Vstoupit musíte sami. Kdo už má k někomu z „portrétovaných“ vztah, vstupuje rád. A ten, kdo měl dosud pocit cizoty a nepochopitelnosti nebo odporu vůči jménům z učebnic, pocítí pak možná touhu zaklepat a sám navštívit jednoho z těch básníků tvořících z ducha a krve.
     Vydal Arkýř a Melantrich 1992.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Čtrnáctero zastavení Bedřicha Fučíka:    | vložit příspěvek |