ročník 42/2001:
                   
0110Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Je proč se stydět, není proč se bát
Co považujete za svůj životní úkol ?
Dva příběhy
Co pokládám za svůj životní úkol
Všude dobře, v azylu nejlépe
Evangelický life-style?
Všechny věci napomáhají k dobrému
Zase ta anketa
Nejdůležitější je se zastavit
Mše...
Sjezd-anketa
Čtrnáctero zastavení Bedřicha Fučíka
Čokoláda
Hry
Co ti zjeví moje oči
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Jiří Pavlica
  Rozhovor s Jiřím Pavlicou, skladatelem a primášem Hradišťanu
Nejdůležitější
je se zastavit
  Samuel Titěra
 
Na sjezdu nám Hradišťan připravil opravdu pěkný hudební zážitek a také projev cudné zbožnosti a úcty ke Stvořiteli. Nemohli jsme nevyužít příležitosti si s Jiřím Pavlicou popovídat.
 
Muziku máte evidentně v krvi i hluboko v srdci. Jaké jsou Vaše hudební kořeny?
     Tak, kořeny? Pokud připustíme, že jistou muzikálnost v sobě člověk má, tak mé první setkání s hudbou a tedy ty mé kořeny jsou v rodině, což je myslím dobře. Myslím si, že dnešní doba trošku strádá na to, že rodiče na své děti mají míň a míň času - a tím pádem je zanedbávají po stránce citové výchovy, kam i ta setkávání s hudbou, zpěvnost a to všecko patří.
     Mé první setkání, a za to jsem vděčný především mamince, bylo v rodině.
 
Mottem sjezdu je Zbožnost má možnost. Jaký význam má pro Vaši tvorbu spiritualita?
     Možná větší, než si myslíte. Po mnoha a mnoha tvůrčích pokusech v hudbě nejrůznějších žánrů, v nejrůznějších projektech atd., se člověku stává tohle: něco napíšete, složíte, jenže pak najednou zjistíte, že jste to vlastně nenapsal vy, že to přišlo shůry. A je jenom na vás, abyste to moc nepokazil. Takže se necháte prostoupit tím, co k vám přijde shůry, a vaší povinností je to předat lidem. To je velké téma, já jenom říkám, že tohle je základ.
 
Jak vnímáte pozici hudby ve společnosti, na jejímž žebříčku jsou peníze až na prvním místě?
     Velmi negativně, pochopitelně, protože si myslím, že to je špatně. Kdybych se to pokusil shrnout do sloganu, tak si myslím, že před x lety, tedy v letech komunismu, jsme byli všichni ochotni přisluhovat ďáblu komunismu. Ten ovšem ve srovnání s tím, co je dnes, byl hloupý ďábel, hloupý ďábel komunismu. Místo něj dnes přišel chytrý ďábel konzumu. A ten je daleko rafinovanější. Znovu a znovu, když se podíváme kolem sebe, tak je spousta lidí ochotna mu přisluhovat a sloužit. Takže si myslím, že to nejdůležitější je se prostě zastavit, ztišit, srovnat si, co je v životě podstatné a co ne, co si do života nechám vstoupit a co ne. A když zjistíte, že k životu člověk potřebuje tak strašně málo, tak strašně málo z těch materiálních věcí, tak přijde na to, že ty supermarkety nabité od základů až po střechu konzumním zbožím nepotřebujete.
 
A kde v tomhle stojí muzika?
     V podstatě žijeme v době, která všechno zhmotňuje, tudíž i tu hudbu. Já jenom chci, aby ten můj přístup k hudbě byl takový, že, jak jsem to u předeslal, mojí povinností je věc vytvořit a předat lidem. Co se děje dál, na to nemáte vliv. Vy nemáte vliv na to, jestli uděláte úspěšnou píseň nebo úspěšnou desku, a jestli je i komerčně úspěšná. Mojí povinností je věc vytvořit, předat lidem a dál na to nemám vliv. Já se jenom cítím být zodpovědný za ten prvotní impuls, který v tvorbě udělám, to, že něco vznikne. Ten musí být čistý. A pak dál u věřím v to, že každá takhle vzniknuvší věc je čistá a má i čistý dopad na ty, kteří ji přijímají.
 
 
 
 
Rozhodně se nedá říci, že by Jiří Pavlica, potažmo Hradišťan, měl úzký obzor. Vlasta Redl je docela blízký, Dizu Plaatjies z pořádné dálky. Za čím míříte, když se pouštíte do spolupráce s muzikanty jiných žánrů, jiných kultur?
     Za něčím, co je pod povrchem komunikace. V první fázi je to jakoby jenom komunikace - ale to je velká věc, to je věc tolerance, věc porozumění, věc vcítění se.
     Je to vlastně velmi jednoduché. Já jsem přesvědčen, a v dnešní době je to zase víc aktuální, že chceme-li přežít na této planetě, tak se prostě musíme domluvit. Je to o toleranci, je to o poznání, o pochopení. A pochopitelně bychom pak mohli dál jmenovat kategorie jako láska, víra - a v tom je naděje a tak dál, ale to už zacházíme dál. Já chci zůstat v té základní rovině, že to je o poznání a tím pádem i o toleranci, a ve výsledku o přežití na této planetě.
 
Jak se díváte na boom lidových písniček v podání Čechomoru? Je to jen módní záležitost, nebo je za tím něco hlubšího?
     Já bych to nespecifikoval jenom na Čechomor, to jsou mí kamarádi. Ten boom vůbec přišel jako jistá reakce na globalizační proces v kultuře, v hudbě, a nakonec i globalizační proces v ekonomice a tak. Takže já se vám přiznám, že jak jsem se tím zabýval vlastně odjakživa, docela profesionálně, a do hloubky jsem to studoval, tak mi mnohé přístupy poněkud překážejí v tom, že jsou povrchní. Ale pořád si myslím, že to prověří čas. Co z toho bylo poctivé, tak prostě zůstane, co ne, tak odpadne, jako módní vlna. Takže já se na ten boom dívám velmi zdrženlivě a velmi si vybírám a zkoumám, kdo to skutečně dělá poctivě a kdo se jenom veze na módní vlně.
 
Před několika dny jste se vrátili z Paříže. Přijímají Vás v cizině jinak než tady, doma?
     Já mám takovou docela příjemnou zkušenost s tím, že ať jsme kdekoliv na světě, nejenom v Paříži, ale třeba v Tokiu nebo ve Washingtonu nebo v Kapském městě nebo třeba v Mexico City, tak je to v podstatě jedno. Já si myslím, že lidé po celém světě slyší na nějaké dobré, pozitivní sdělení. Přemýšlel jsem o tom hodně, proč třeba nás přijímají i venku, ačkoliv často nerozumí textům. A nevím, vysvětluju si to tak, že jednoduše přijdeme, zahrajeme, zazpíváme, abych tak řekl od srdce k srdci, z očí do očí, a oni tomu nějak porozumí. Porozumí, protože jsou normální lidé, kteří chtějí porozumět. A i my tam přijdeme proto, že chceme porozumět, a naše hudba je o komunikaci. Ona je o komunikaci mezi lidmi. My nejsme ti, kteří přicházejí a z jeviště manipulují s lidmi nebo s davem. Bytostně nesnáším manipulaci prostřednictvím decibelů, možností mikrofonů a tak dál. Čili v tom to já vidím: v té rovině lidského sdělení - je to tajemství nebo klíč k jistému našemu úspěchu.
 
Co chystáte do budoucna?
     Já jsem od loňského podzimu připravil pět kompaktních disků, co je docela sebevražda. Počínaje vánoční mí, která mi vyla s komorním orchestrem, přes desku s Dizu Plaatjiesem, konče deskou s Bambini di Praga. Takže mám jistý deficit fyzických i psychických sil. Především si chci odpočinout. Teď dodělávám hudbu pro divadlo, dramatizaci Radúze a Mahuleny, takže to je další kláda.
Jiří Pavlica     Abych odpověděl: v příštím roce nepředpokládám ani nechci další CD. Ale připravuji kantátu, která je pro smíšený pěvecký sbor a neurčený počet nástrojů, která by měla být jistým dialogem vesmíru se zemí, jistým dialogem světa materiálního a duchovního. To samo o sobě mi určitě dá hodně práce a chci se tomu úplně věnovat. Nehledě k tomu, že vedle toho je pochopitelně spousta takových těch prozaických věcí, jako třeba že máme jet do Bombaje a do Ameriky, a víte, co v dnešním světě to cestování je.
     Takže tím se teďka nejblíž budu zabývat, protože samozřejmě nedělám jenom s Hradišťanem, to je jenom jedna výseč vší té činnosti. Chci se teď hlouběji zakousnout do oblasti vážné hudby, to bude takový nejbližší a asi do této mé chvíle také nejzávažnější tvůrčí počin.
 
Děkuji za rozhovor.
   
 
 
 
Diskusní fórum k článku Nejdůležitější je se zastavit:    | vložit příspěvek |