 |
|
Jak jsme si to
představovali? |
|
|
|
|
Andělské hierarchie - pasionál abytyše Kunhuty, 14.století |
Anděl (z řeckého angelos posel) je buď člověk nebo bytost od člověka nerozeznatelná, která předává Boží poselství nebo zastupuje Boha samotného. Může to být i nebeská bytost, která přebývá v bezprostřední Boží blízkosti. Andělé vystupují v mnoha příbězích Starého i Nového zákona (např. vyhnání z ráje, zvěstování Panně Marii). Čteme o andělech trestajících (2Kr 19,35) i chránících (anděl strážný: Mt 18,10, Sk 12,9). O zvláštních nebeských bytostech mluví apoštol v Ko 1,16. Jak si nebeské bytosti představovali, proroci se dozvíme u Iz 6 nebo Ez 1.
Křesťanská církev uznávala existenci andělů s výhradou, aby na sebe nepoutali příliš velkou pozornost. Od 5. století rozděluje církev anděly do devíti kategorií. Nejvyšší hierarchii, která obklopuje Boha, tvoří serafové, cherubové a trůny. Druhou skupinu, která vládne hvězdám a živlům, tvoří panstva, síly a mocnosti. Nejnižší kategorii tvoří knížactva, která chrání pozemské říše, archandělé a andělé.
|
ilustrace ke Zj 13 - Albrecht Dürer, Apokalypsa, 1498 |
Devět andělských kůrů se stalo vhodným námětem k zobrazení nebe. Serafové jsou červené postavy s křídly a svíčkou, cherubové modří nebo zlatožlutí s knihou. Trůny nesou trůny, panstva mají koruny a žezla, síly poznáme podle lilií, mocnosti a nižší kategorie andělů mají brnění.
Archanděly známe z bible i jménem: Gabriel ( Bůh je silný Da 8), Michael ( Kdo je jako Bůh? Da 10), Rafael (Bůh uzdravuje Tob 3).
Za anděly jsou považováni všichni ostatní Boží poslové. Pro rozlišení mají obvykle křídla. Křídla jsou symbolem příslušnosti k nebeskému světu. Měla je už babylonská posvátná zvířata a poslové římských bohů (Viktoria, Merkur či Isis). V renesanci dostávají andělé svatozář. Všichni známe barokní andělíčky zobrazované jako okřídlené malé děti, kteří jsou k nerozeznání od antických amorků.
|
|
|
( O andělích a ďáblu .) Mezi všemi tvory vynikají andělé a lidé. O andělích prohlašuje Písmo Boží: Kterýž tvoří posly své duchy a služebníky své oheň plápolající (Žalm 104, 4). Nebo i (Žid. 1, 14): Zdali všickni nejsou služební duchové, kteří bývají posíláni k službě pro ty, kteří mají dědičně obdržeti spasení?
O ďáblu však svědčí sám Pán Ježíš: On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, ze svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži (Jan 8, 44). Učíme tedy, že jedni andělé setrvali v poslušenství a že jsou určeni k věrné službě Bohu a lidem; jiní však že svévolně padli a vrhli se do záhuby, i stali se nepřáteli všeho dobrého i věřících, atd.
|
|
|
|
Levituje vždy před samoobsluhou asi tři metry nad zemí, je totiž duchovně na výši. Nevím, jestli existují ještě jiné odrůdy andělů, ale tohle je zaručeně seraf. Má šest křídel, dvěma si zakrývá hlavu, dvěma nohy a za poslední dvě visí ve vzduchu. Projevuje o mě zájem, když jdu náhodou okolo, a tradičně přidá pozdrav: jak se máš?, how do you do? a podobné fráze ze základů konverzace. On je duchovně na úrovni, plynule mluví jazyky. Vždycky mu odpovídám, že se mám dobře, což je pravda. Kdykoli se s ním vidím, mám se dobře a lhal bych, kdybych tvrdil, co není pravda. Chodím zvláštní shodou okolností nakupovat velice často.
On určitě původně jen oslavoval Boha, ale v tomto oboru je silná konkurence a prosadí se jen ti nejpokornější, a tak byl tenhle efektní třpytivý showman exhibicionista zavěšen před naši samoobsluhu. Ale není tam za trest. Je tam přece proto, aby oslavoval mě. Promiňte, oslovoval.
Ve věcech víry je samoobsluha k ničemu. Člověk se sám neobslouží. Proto jsou alespoň paní na pokladnách a anděl před vchodem. Kdybych se mu svěřil, že se bojím, určitě by mi (i když je divnej) odpověděl neboj se a to je přesně to, co potřebuju slyšet.
|
