ročník 43/2002:
                   
022Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Tak nečekejte a otočte o stánku dál
Zastavení
Aspoň modlitby a sliby kdyby bylo kam strkat
Co o tom čteme v bibli:
Stvoření: věda kontra víra?
Odporuje si podle vás biblická zvěst o stvoření a vědecký výklad vzniku světa?
Pán prstenů Společenstvo prstenů
Proč to nevydáš vlastním nákladem?
Odškodnit za narození?
Lidé s poruchami chování postižení nepostižení
Náš člověk v Nizozemí: Nizozemec a sport
Rodina mého kluka
Wang Zhiming
O slunovratu Jiří Pavlica, Jan Skácel
Ubytovat odděleně!
Můj bratr číšník
Hadův přehmat
Malování na sklo
Soutěž
Stůj, ó, stůj
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Povídka  
Můj bratr číšník
Pavel Prejda
 
S Liborem jsem se seznámil pod kaštany městského pivovaru. Drobný a usměvavý postavil přede mne půllitr studeného piva. Není obvyklé, aby abstinující alkoholik dělal hospodského. Zvědavě jsem proto naslouchal svým přátelům, kteří mi vyprávěli o Liborově minulosti. Znali ho jako uměleckého kováře, který pocházel ze starého rodu na Vysočině, kde se kovářské řemeslo po generace dědilo a dědí z otce na syna. Svým kováním prý slavil úspěchy doma i v cizině. Dlouhá léta pití mu ale zničila zdraví, rodinu i cit pro práci. Jeho život se odehrával mezi hospodou a protialkoholní léčebnou. Jak a kde se setkal s církví, není známo. Faktem ale je, že když uvěřil v Boha, přestal pít. Tohle jeho veřejné tajemství bylo stejně podivné jako jeho nynější zaměstnání.
    Kdykoliv jsem vstoupil do zakouřené místnosti pivovaru, rozhlížel jsem se, jestli je v práci. Měl jsem radost, když nás obsluhoval právě Libor. Spolu s jinými církevníky jsem toho podivína v zástěře oslovoval důvěrným ''bratře číšníku''. Připomínalo mi to faraonova číšníka z příběhu o Josefovi. I jemu byla dána možnost začít znovu a jinak.
    Jednoho večera se mě Libor zeptal, jak se hebrejsky řekne ''spása''. Prý hledá jméno pro své štěně. Odpověděl jsem, že tešůva a kroutil hlavou nad jeho nápady. Uplynul sotva měsíc a Libor se mě - jakoby náhodou - opět zeptal, jak se hebrejsky řekne ''přijď''. Jeho štěně mu prý vběhlo pod auto a on si z útulku pořídil nové. Po mé odpovědi prohlásil, že se tedy bude jmenovat Lech. Bylo mi to odpočátku podezřelé. Nicméně řekl jsem si, že podivíny (a tím Libor skutečně je) není radno provokovat, a tak jsem se na nic nevyptával.
    Bratra číšníka jsem od té doby ale s žádným pejskem nikde neviděl. Mé podezření sílilo. Zanedlouho jsme se měli stěhovat pryč a já se rozhodl, že na Libora udeřím. A zjistím, jak to je s těmi jeho hebrejskými zvířátky ve skutečnosti. Na mou otázku zpočátku nereagoval. Když ale roznesl asi tucet půllitrů, přisedl si k mému stolu a odpověděl: ''Víš, bydlím na samotě. A vždycky, když se v noci vracím domů z práce, tak se zastavím na jednom vršku, odkud je hezký výhled. Dívám se na nebe a taky na město pode mnou. A potichu, někdy i nahlas, volám: ''Lech, Rabbuni, tešůva!''
 
Cosi syčí na vařiči  
Hadův
přehmat

Aneb hruška
taky funguje
Magdalena Titěrová
 
Co je potřeba přichystat:
    225 g listového těsta
    2 slaďoučké oloupané zralé hrušky
    1 tabulka hořké čokolády nahrubo nasekaná
    15 ml citrónové šťávy
    1 ušlehané vejce
    15 ml moučkového cukru
 
Těsto rozválíme na plát silný asi 0,5 cm. Vytvoříme čtyři čtverce. Připravíme si hrušky: z rozpůlených hrušek pomocí škrabky nebo nože vykrojíme jádřinec. Takto vzniklou dutinu vyplníme čokoládou. Hrušku položíme na plát těsta a potřeme citrónovou šťávou, aby nezhnědla. Předehřejeme troubu na 190°C. Těsto kolem hrušky ořežeme tak, aby kopírovalo její tvar, necháme asi 2 cm okraj. Zbytky těsta použijeme na lístky a okraje těsta potřeme rozšlehaným vajíčkem.
    Hrušky v těstu položíme na plech. Nožem do nich vytvoříme hluboké zářezy a celé je poprášíme cukrem. Pečeme 20 ­ 25 minut, dokud nebudou okraje těsta dozlatova upečené a těsto křupavé.
 
Podáváme horké nebo studené tímto kohokoli jako zlý had svedeme.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Můj bratr číšník:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Hadův přehmat:    | vložit příspěvek |