ročník 43/2002:
                   
022Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Tak nečekejte a otočte o stánku dál
Zastavení
Aspoň modlitby a sliby kdyby bylo kam strkat
Co o tom čteme v bibli:
Stvoření: věda kontra víra?
Odporuje si podle vás biblická zvěst o stvoření a vědecký výklad vzniku světa?
Pán prstenů Společenstvo prstenů
Proč to nevydáš vlastním nákladem?
Odškodnit za narození?
Lidé s poruchami chování postižení nepostižení
Náš člověk v Nizozemí: Nizozemec a sport
Rodina mého kluka
Wang Zhiming
O slunovratu Jiří Pavlica, Jan Skácel
Ubytovat odděleně!
Můj bratr číšník
Hadův přehmat
Malování na sklo
Soutěž
Stůj, ó, stůj
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Potřební  
Lidé s poruchami chování
postižení nepostižení
Kateřina Fučíková, učí na speciální ZŠ pro děti s poruchami chování
 
Liz slyšela, jak na ni zespodu Simon křičí: ''Mami, chci snídani, proč jsi pořád v posteli!''  Rezignovaně si přes sebe přehodila župan, bylo chvilku po šesté, vypadalo to, že byl vzhůru nejméně půl hodiny.   ''Krávo!'' ozývalo se, zatímco šla dolů. ''Zabiju tě, ty krávo!''  Okřikla ho: ''Nech toho, Simone!'' Vrhnul se na ni, bil ji pěstmi a kopal  Byla už úplně vyčerpaná ­ sotva vstal a takhle začal, už to prostě nemohla snášet.
(A. Train: Specifické poruchy chování a pozornosti. Portál 1997,s. 14)
 
    Řeknete si: fantazie, nemožné, no jasně Amerika. Tady u nás zatím naštěstí ne. A navíc: kdoví, co je ta matka zač. Určitě rozvedená, nejspíš se o toho kluka ani moc nestarala a jestlipak náhodou není alkoholička.
    Dětí se specifickou poruchou chování je u nás podle odborníků asi 3 až 5 %. Odborníci je označují jako děti s lehkými mozkovými dysfunkcemi, hyperaktivní děti, děti s ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Učitelé si na ně často stěžují jako na nesoustředěné žáky, kteří jim záměrně ruší hodiny, rozhodí celou třídu a ''pijou jim krev'', spolužáci a vrstevníci cítí, že jsou nějací divní, nedá se s nimi bavit a navíc zkazí každou hru. Sousedky z okolí a spolucestující v tramvaji kroutí hlavou nad tak nevychovaným děckem a myslí si, jaká je to neschopná matka, že s tím nic neudělá.
    Rodiče dítěte se specifickou poruchou chování bývají nejčastěji unavení, fyzicky a psychicky vyčerpaní péčí o ně. Matky se mohou cítit méněcenné, protože selhaly ve výchově, vždyť Evička a dokonce i Jakoubek, děti jejích kamarádek, jsou tak milé, dokážou si už samy hrát, Eva a Alena, jejich matky, je mohou svěřit babičce či kamarádce.
    Zatímco já jsem Vojtu dala k babičce dvakrát a pak mi řekla, že si to ve svém věku prostě nemůže dovolit. ''Nejdřív roztahal všechny hračky, ten Petříkův vláček úplně zničil, než jsem mu nachystala svačinu, pokreslil dveře. Pak tak zlobil kocoura, až ho poškrábal. No já se Ferdovi ani nedivím. Nic to nebylo, jen dvě škrábnutí, ale on tak ječel, nemohla jsem ho uklidnit, trvalo to snad dvě hodiny. Nakonec usnul a já si myslela, že uvařím, musel být po tom křiku strašně unavený. Ale on spal jen 20 minut a byl hrozně protivný. Na hřišti ho nebavila ani houpačka ani koloběžka a nakonec udělal strašlivou scénu v tramvaji. Takže nezlob se, ale snad až bude větší.''
    A matka se ani nediví, protože takto vypadá její úplně normální den. Možná, že babička ještě zatajila, že jí vnouček sprostě nadával. Už si ani netroufne chodit na návštěvy. Její dítě totiž působí jako rušivý živel, kamkoli přijde. Kdyby jí tak chtěl někdo poradit, jak na něj. Ale nezabírá nic, dítě je pořád v pohybu, špatně spí, zlobí u jídla, nechce se mazlit, ničí věci, je nesamostatné, vůči jiným dětem agresivní.
    Matka, i když se snaží, nechápe, proč je ten její Vojta takový, nechápe jeho chování, zdají se jí nelogické jeho reakce.
    Později si učitelka ze školky stěžuje, že naprosto nerespektuje pravidla, neposlouchá, nic ho nebaví a neumí si hrát.
    Po nástupu do školy se nápadnosti v chování dítěte zvýrazňují a vystupňují. Vojta, Tomáš nebo Marek (chlapci bývají specifickou poruchou chování postiženi třikrát častěji než děvčata) nejsou pro školní práci dostatečně zralí, což neznamená, že by neměli dostatečně vyvinutou inteligenci, jsou zbrklí, těžko ovladatelní, jejich výkony jsou velmi nevyrovnané. Někdy se zdá, že to snad musí dělat schválně. Doma se násobilku dvou naučí, jak když bičem mrská, a ze školy donese čtyřku. Na třídní schůzce si učitelka matku nechává déle a stěžuje si a stěžuje a stěžuje. Důtka třídního učitele, důtka ředitele školy, pozvání na pohovor k ředitelce. Ublížil Kristýnce, křičel sprostě na učitelku, zničil hrad, který celá třída společně lepila. Domlouvání, výčitky, tresty ­ pořád dokola. Každý druhý den záznam ve školním notýsku. Ani známky nestojí za moc, a přitom on se snaží.
    Učitel a ostatní děti ve třídě cítí v dítěti se specifickou poruchou chování viníka nepříjemné atmosféry ve třídě. Učitelka je nervózní, občas ji ''ten kluk'' přivede do stavu bezmoci a vyčerpání, její výchovné zásahy, které na všechny děti vždycky platily, se stávají neúčinnými, je na něj stále přísnější a asi časem rezignuje.
    A co na to Vojta, Tomáš či Marek? Ve škole nemá mnoho kamarádů, jedniček je zoufale málo, donekonečna se opakující kritika ve škole i doma vede k vytvoření záporného postoje ke škole a učení vůbec. Zdá se mu, že ať se snaží jakkoli, stejně to dobře nedopadne. Postupně si takové dítě vytváří obranné mechanismy, aby si zachovalo alespoň přijatelné sebehodnocení a sebeúctu: vytěsňuje nebo odmítá realitu, nebo ji přetváří do přijatelné podoby.
    Snad víc než problémy s učitelem a učením trápí děti se specifickými poruchami chování odmítáním ze strany vrstevníků, které ale má své důvody. Děti s touto poruchou jsou velmi egocentricky zaměřeny, nedokáží se vcítit do situace druhého člověka, a tak působí jako necitlivé k ostatním lidem. Upřednostňují činnosti, které vedou k vlastnímu uspokojení, nejsou schopny podřídit se normám, jejich reakce na různé podněty jsou nepochopitelné a nepředvídatelné. Tyto děti i ve starším školním věku působí infantilně, jsou neobratné a v jejich chování jsou různé zvláštnosti, které jsou ostatním dětem směšné. Ústrky a posměšky vrstevníků dostávají děti se specifickou poruchou chování do role šaška. A tak je z Vojty šašek, jako by nestačily ty problémy, které už má. Předvádí se před celou třídou, dělá ze sebe hlupáka, chechtá se ... Proč? Jako každý člověk touží po pozornosti, obdivu a uznání okolí. Z důvodu jejich nedostatku upoutává pozornost alespoň takovýmto způsobem.
    Starší školní děti a mládež se specifickou poruchou chování je náchylná k agresivnímu způsobu jednání, snadněji se přizpůsobuje rizikovým partám, je náchylnější k vzniku řady závislostí.
    Takto by mohl vypadat příběh dítěte se specifickou poruchou chování. Připomíná vám někoho z vašeho okolí, spolužáka ze školy nebo nějaké dítě z kostela? Je to možné, příběhy rodin s dítětem s touto poruchou jsou různé. Závisí velmi na stupni poruchy, na schopnosti rodiny vyrovnat se s tímto handicapem, na učitelích, které dítě během školní docházky potká, na reakcích širší rodiny a okolí... Všechny tyto faktory mohou přispět ke zmírnění nevhodného chování nebo k rozvoji dalších nepřijatelných reakcí.
 
Co tedy potřebují děti s specifickou poruchou chování?
    Důslednost ve výchově, trpělivost, porozumění a pružnost při jednání s nimi, jasná pravidla, trpělivé kamarády, jasné a jednoznačné pokyny, zaslouženou pochvalu, pevné, ale laskavé vedení. Rozhodně nepotřebují podrážděné reakce, peskování, neustálé napomínání, vyčítání, nekonečné připomínání svých nedostatků.
Co potřebují rodiče těchto dětí?
    Ocenění okolí, protože často podávají při výchově svých dětí výkony nesrovnatelné s jinými rodiči, pochopení příbuzných, odpočinek, přátele, poučené a vstřícné učitele. Rozhodně nepotřebují odsuzování, poučování ''zkušených tet'', kroucení hlavou a zvedání očí v sloup, to jsou spolu s otočením se zády nejčastější reakce okolí, kterých se jim dostává.
Co potřebují rodiny s dětmi se specifickou poruchou chování od vás/nás, evangelická mládeži, evangelický sbore?
    Odložení našeho přesvědčení, že nám by se ''něco takového'' stát nemohlo, protože my si své děti vychovat umíme. Vytvoření prostředí, kde se mohou bez pocitu provinění cítit dobře. Společenství, kde by se mohly zapojit i jejich tolik problematické a všude odmítané děti. A zapomeňme na to, že děti s poruchami chování jsou pouze v Americe, Praze, na sídlištích nebo v problematických rodinách 
 
Slovníček
    Specifické poruchy chování zahrnují poruchy chování vyvinuté na podkladě oslabení, poškození anebo změn v centrální nervové soustavě. Přítomnost zmíněných nezvratných změn není nutnou podmínkou rozvoje poruch chování. Porucha se netýká rozumových schopností.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Lidé s poruchami chování postižení nepostižení:    | vložit příspěvek |