ročník 43/2002:
                   
026Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Poslední soud anebo soudek
Zastavení
Dusilo mě to, tlačilo se to na mě, tak jsem otevřel dveře
Co o tom čteme v bibli:
Neobléknu Boha do černého taláru
Bojíte se Božího soudu?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Co si pod tím představujete?
Homosexualita v manželství?
Proces je důležitější než produkt
Prameny-Sources Dalibor Štrunc
Vysvědčení: Bát se, či nebát?
Svět podle Prota
Rok ďábla:
Rostock měl smůlu
Proč ten oheň tolik stál?
Chvála údivu
Třebechovické okénko
Životní styl
To není válka dvou náboženství
Telefon
Chilkiášovy jarní svitky
Camphill České Kopisty
Kavárna Vesmírna
Evangeličtí svatí
Drátkování
Soutěž
Muž, Bohem stvořený
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Mučedníci současnosti  
Proč ten oheň tolik stál?
Jan Palach ( 11.8.1948 - 19.1.1969 )
Jan Zahradníček
 
Jan Palach
Ticho, a lidé proudí ulicí
a málokdo se smál...

 
Je mrazivý lednový den. V horní části Václavského náměstí v Praze chodí lidé a koukají se do země. Již pátý měsíc zůstává Československo okupováno vojsky Varšavské smlouvy, rozbíhá se éra ''normalizace'' - násilného udušení započaté demokratizace v naší zemi. Ticho náhle přeruší výkřiky. Od Národního muzea vybíhá hořící člověk. Před Domem potravin padá na zem, nějaký muž na něho hází kabát. S těžkými popáleninami je převezen do nemocnice, kde po třech dnech umírá.
    Syn cukráře ze Všetat Jan Palach se narodil v bouřlivém roce 1948. Otec je postupující komunistickou mocí zbaven své živnosti a musí pracovat jako dělník v pekárnách. Jan chodí na základní školu ve Všetatech, je tichým a nadaným žákem, zajímá se o přírodu a historii, hodně čte. Rád naslouchá otcovu vyprávění o velkých postavách českých dějin. Otce si velmi váží a jeho smrt v roce 1962 jej hluboce zasáhne. Rok na to nastupuje Jan na mělnické gymnázium. Mezi spolužáky i učiteli je znám jako člověk se smyslem pro spravedlnost, nenávidící křivdu a připravený zastat se slabšího. Po maturitě se hlásí na Filosofickou fakultu UK, ale není přijat. Začne tedy studovat na Vysoké škole ekonomické, po dvou letech znovu zkouší FF, tentokrát je úspěšný a nastupuje na obor dějepis - politická ekonomie.
    To už se však píše rok 1968. Pražské jaro i jeho násilné přerušení srpnovými událostmi Jan velmi intenzivně prožívá. Nehodlá se smířit s postupující rezignací svých spoluobčanů. ''Někdo by měl národu sáhnout na svědomí. Probudit lidi z beznaděje. Zastat se národa proti tomu bezbřehému násilí.'' Stává se členem skupiny dobrovolníků, kteří tak chtějí učinit sebeobětí. Jan je určen losem jako první v pořadí. V předvečer svého činu zaslechne v libišském evangelickém sboru, jehož je členem, slova evangelia: ''Blahoslavení, kteří trpí pro spravedlnost...'' 16. ledna 1969 se stává ''první pochodní''. 25. ledna jeho čin zopakuje Jan Zajíc a postupně si takto berou život ještě další čtyři lidé.
    Z chodníku před Národním muzeem nenápadně vystupuje malý pomníček. Těžko jednoznačně hodnotit takovýto čin. Bratr Hejdánek, profesor filosofie, sice se vší úctou k Palachovi, k jeho skutku cituje Masarykovo ''Je snadnější pro nějakou věc zemřít, než pro ni celý život pracovat.'' Co k tomu dodat? Dávám si ruku na ústa. Nanebevzetí Palacha není ostatně záležitostí nikoho z nás, ale pouze Pána lidí - mrtvých i živých.
 
...zemřel živý člověk
a mrtví zůstali žít...
 
pozn.: Nadpis a verše jsou z písně Ticho od Bohdana Mikoláška.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Proč ten oheň tolik stál?:    | vložit příspěvek |