ročník 43/2002:
                   
026Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Poslední soud anebo soudek
Zastavení
Dusilo mě to, tlačilo se to na mě, tak jsem otevřel dveře
Co o tom čteme v bibli:
Neobléknu Boha do černého taláru
Bojíte se Božího soudu?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Co si pod tím představujete?
Homosexualita v manželství?
Proces je důležitější než produkt
Prameny-Sources Dalibor Štrunc
Vysvědčení: Bát se, či nebát?
Svět podle Prota
Rok ďábla:
Rostock měl smůlu
Proč ten oheň tolik stál?
Chvála údivu
Třebechovické okénko
Životní styl
To není válka dvou náboženství
Telefon
Chilkiášovy jarní svitky
Camphill České Kopisty
Kavárna Vesmírna
Evangeličtí svatí
Drátkování
Soutěž
Muž, Bohem stvořený
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Boží soud  
Neobléknu Boha do černého taláru
Tomáš Matějovský
 
Vepředu stůl. Kousek před ním katr. A já za katrem! Čelím řadě nepříjemných otázek: ''Pane obžalovaný, odpovězte proč, zač a nač... Nezapomeňte, že cokoli před námi řeknete, bude jistě použito proti vám!''
    Obžaloba se činí. Vědí všechno. Už to pomalu praská! Jedno mé tajemství za druhým. Vědí, kam jsem zabloudil v myšlenkách a kam na internetu. Mluví o tom, na koho jsem se vykašlal a koho jsem srazil z cesty. Na čele mi vyvstává ledový pot: Obžaloba ví opravdu všechno! Očima hledám obhajobu. Místo ní jen prázdná židle! Posměšně se šklebí: ''Braň se sám, chytráku! Co sis nadrobil, to si pěkně vyžer!'' Tak se honem dívám, kdože tady tomu předsedá? Za nejvyšším stolem sedí sám Pán Bůh! Aby pak nevěděli všechno! Obžaloba si čte z knihy života, kterou pro ni sepsali práskači s křídly. A všichni tady ''jedou'' po mých nepravostech! Vzpomínám si na všechno a tak si pro sebe říkám: dostaneš křeslo! To elektrické, které tě sveze rovnou do pekla! TAK DOST! TAKHLE NE!
    Zkusím to znovu od začátku. Neobléknu Boha do černého taláru. Nechám mu podobu milosrdného otce, který s otevřenou náručí běží vstříc ztracenému synu. Nechám mu podobu dobrého pastýře, který se naklání nad propastí, aby zachránil ztroskotanou ovečku. Ale mám problém! Může milosrdný otec soudit ztraceného syna? Může dobrý pastýř soudit ovečku, která se mu zaběhla? Může! Být dobrý a milosrdný - to není slabost, která před našimi chybami zavírá oči. Boží soud je skutečnost. Nemohu ho prostě nevidět. Nemohu se tvářit, že to Pán Bůh vlastně ani tak nemyslel. Bible nám jasně říká: Nic neujde Božímu soudu. Je to realita!
    Ano, realita, ale jaká? Z Bible slyším krásnou větu: Pán Bůh je láska. A právě tato láska se zajímá o to, jak žiji. Ptá se na to, kdy jsem žil poctivě a kdy jsem se jen tak poflakoval. Zkoumá, co se stalo se mnou - s jeho dobrým stvořením. Kde je moje láska k Němu (z celého srdce a mysli a všech sil)? Kde je moje láska k bližnímu (jako ke mně samému)? Tak nějak si to teď představuji. Vím, že neobstojím. Málo se modlím. Málo miluji Boha. Málo o něm vyprávím. Málo dělám dobré skutky! A mnoho lidí nechávám ležet v příkopu u cesty. Mnoho lidí nechávám být bez lásky. Jak si to jen zodpovím? Existuje vůbec nějaké přijatelné vysvětlení? Nemilosrdně přesnými slovy pojmenovává Bůh můj hřích. Mám ještě nějakou naději...?
    Mám! Boží soudy nejsou beznadějné. Tam, kde smíme vidět Boží milost a odpuštění, je naděje vždycky. Ježíš svým věrným slibuje pomoc a záchranu: Budete vysvobozeni ze svých vin jako ochrnutý mládenec z Markova evangelia. Smí uslyšet osvobozující větu: ''Synu, odpouštějí se ti hříchy!'' Spustili ho na nosítkách dolů, aby byl uzdraven. On i jeho blízcí možná čekali jen nápravu tělesného neduhu. Ale stane se víc. Ježíš nad tělem nemocného prohlásí, že Boží milost je mocnější silou než všechny síly tohoto světa.
    A já se dívám proraženým stropem na mladíka vstávajícího z nosítek a raduji se, že i v Božím soudu vítězí odpouštějící láska.
    Opouštím představy soudní síně s černým talárem soudce, s obžalobou i obžalovaným. Tento obraz poněkud vybledl. Ztratil na aktuálnosti. Nahradil ho obraz jiný. Obraz Otce, který přesně zná moji potřebu být jen sám svůj. Zná moji touhu dělat to, co se mi zlíbí. Přesně pojmenovává můj hřích a mé sobectví. Vede mě k soudnímu dvoru a tam čeká dobrý pastýř, aby mě zavedl domů do svého stáda.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Neobléknu Boha do černého taláru:    | vložit příspěvek |