 |
 |
...i jeho
rodinu?
Do jaké míry platí, že s partnerem si beru i jeho rodinu? |
| Marie Rybářová, psycholožka |
|
|
V manželství setrvávám v těchto dnech 34 let a s manželem se známe ještě o 5 let déle. Z tak dlouhé zkušenosti potvrzuji, že vždy si berete nejenom svého vyvoleného, ale i další členy jeho rodiny. Alespoň já jsem to tak zažila a stále zažívám. S manželovými rodiči a sestrou jsem žila dlouhou dobu pod jednou střechou, se svojí tchýní do dneška. (Bude jí letos 90 let.) Naše životy jsou velmi propojené. Záleží na žebříčku hodnot, který si vytvoříte, jestliže je v něm smysl pro větší celek, smysl pro povinnost nejen k nejbližším, vydržet případnou kritiku, unést protichůdné názory, myslet na životní potřeby i rodiny, do které jsme se přivdali či přiženili. Podle mého názoru je jednodušší žít se svým životním partnerem sám, od vlivu dalších, ale i tak jste nekonečně propojeni. Např. stylem výchovy, hodnotami, které jste získali, zájmy, stylem života, např. prožíváním nedělí a svátků, ale také dovolených a volného času. Velmi důležitá je schopnost kompromisu, od chvíle svatby vědět, že vše nemůže jít jen podle Vás, ale že ten druhý (a také jeho rodina), začínají být součástí Vašeho světa. Naplnit v tomto smyslu ideál (aby všem bylo vždy dobře) je obtížné a takřka nemožné, ale za křesťanský pokus i s těmi obtížemi to určitě stojí!
|
|
 |
 |
Svět - rok
po 11. září...
|
| profesor a přednosta psychiatrické kliniky 3.LFUK |
|
|
|
Svět se po 11.9.2001 skutečně změnil a můžeme to posoudit již dnes, několik měsíců poté. Všichni cítíme, jak se organizovaná represe, odůvodňovaná bezpečnostními opatřeními, stává samozřejmou. Pociťujeme to na letištích, imigračních úřadech, ve styku se státní správou, vidíme to tváří v tvář narůstající hrozbě cenzury, ztrátě smyslu pro humor v každodenních situacích. Jsme svědky náhlého zvratu celospolečenské atmosféry od bezbřehého a relativizujícího postmodernismu globální éry v diverzifikaci národních zájmů, v určitý typ etatistického izolacionismu, kulturní sebevymezování a náboženskou identifikaci. Svět, zdánlivě velmi sekularizovaný, začíná vytvářet nové hodnoty, nové bariéry a nové cíle, tak odlišné od liberálních proudů devadesátých let. Začínají se vyplňovat předtuchy, formulované ihned po útocích na Světové obchodní centrum, jako varování, že svět už nikdy nebude takový, jakým byl před 11. zářím. Vstoupil do nové dějinné epochy. Její pravou podobu však bude možné odhadnout až s historickým odstupem. Již dnes je však téměř jisté, že to nová epocha vskutku jest a že staré futurologické extrapolace v mnohém již dnes neplatí, zatímco se rýsují nové, formulované v dílech jako je Huntingtonův Střet civilizací. Do jaké míry jsou tyto předpovědi validní, uvidíme v nejbližších letech.
|
|
