ročník 43/2002:
                   
029Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Jen mýtus?
Zastavení
Aby život nebyl jen náhražkou, nýbrž doopravdy
Co o tom čteme v bibli:
Pomalu sám se ďáblem stáváš...
Vidíte za něčím ďábla?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Vidíte za něčím ďábla?
Na partnerovi mne štvou nepodstatné věci
Proč nebýt profíci?
Sjezd mládeže v Mladé Boleslavi
Autorita
Několik dat
Anketa o autoritě
Dušičky
Biskup, který se dvakrát narodil
Týden s mladými historiky ve Velké Lhotě
Kontaktník
Ostrovní zprávy
Ptačí svět
Tvoření stvoření
Soutěž
Ve dnech úzkosti (Ž 56)
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Ďábel  
Pomalu sám se ďáblem stáváš...
Tomáš Trusina
 
Jak se začne mluvit o ďáblovi, rozběhne se obrazotvornost na plné obrátky: Kdo to je? Jak vypadá? Když si nejde představit Boha, můžu v ďáblově případě popustit fantazii o to víc... Hrozná stvůra, zplozenec pekla, pán země Mordor. Chlupatec s kopytem a rohama. Nebeský prokurátor, který se ničeho neštítí, padlý anděl... Ale která představa platí?
    Jak se na nás poslední léta hrnou odevšad billboardy, klipy nebo aspoň ilustrace, nějak mi obrazy a představy čím dál míň říkají. A přistihl jsem se, že se mi líbí pomyšlení na to, že ďábel jako takový (jako namalovatelný odpudivý chlupatec, představitelný protihráč Boží) vlastně neexistuje. Že je to právě jen výplod naší náboženské či jaké obrazotvornosti. Vymysleli jsme si ho - a pak se za něj schováváme.
    Když jde o ďábla, zkusím za ním hledat lidi. Ne nejdřív ty druhé, ale sebe, nás - vždyť jsme ''dobrý i potvory'' (tohle si pamatuju, např. z dějin církve, jak se začne hledat ďábel u těch druhých, to se často dojde k ďábelským koncům).
    Když třeba ďábel nabízí Ježíšovi, přestaň hladovět a přestaň čekat, až tě nasytí Bůh, udělej chleba sám - nevyslovuje tu nahlas jen to, co bych já sám Ježíšovi tolikrát poradil? Ukaž se jako všemohoucí synáček všemohoucího tatíčka, zkrať ten nekonečný půst a nečekej...
    Anebo s tou mocí - jak s ním brouzdal po internetu a ukazoval mu ty potentáty a vlády - to se vždycky znova zasním, jak už mohlo být dávno na světě krásně, kdyby to Ježíš býval vzal... To přece chce každá křesťanská strana - mít moc - a pak prosadit ve společnosti křesťanské hodnoty. Proč na to Ježíš hned ''odstup satane''?
    A blesklo mi, tohle slavné odmítnutí zaznělo pak ještě - Petrovi. To když z pozice vrchního učedníka káral Ježíše za to, že si vybral cestu na kříž. A stoupl si do čela, že to teď povede sám. A Ježíš ho pak se slovy
    ''odstup satane'' pošle do - zástupu za sebe! A ještě mu stihne vysvětlit ''tvé smýšlení není z Boha - ale z člověka''. Věřil on Ježíš vůbec na ďábla?
    Když si v té věci čtu Ježíšův příběh, všímám si, že se o tom ďáblovi, satanovi mluví často v souvislosti s pokušením. Aspoň v Ježíšově případě určitě. Ďábel je ten, kdo to s ním (a pak i s námi) zkouší - cosi ukáže, poradí, obvykle to bývá ''nabídka lákavá, cena nízká''. Nebo Ježíši odpírá, že to má vzít vyzkoušenými lidskými cestami, tak jako ho opravoval Petr. Nám by se pak za ním šlo líp, ovšem kam bychom došli...
    Možná tedy - na pokušiTELi (tak jako třeba na učiTELi) není důležité, jak vypadá - ale co a jak SDĚLUJE, co nabízí. Asi to prostě nebude jedna postava - ale spíš role, nebo ještě spíš FUNKCE. Ďábel funguje jako svého druhu funkcionář. A takový funkcionář má vždycky spíš než odpuzující dech, kopyta a rohy elegantní kravatu, běloskvoucí košili a zářivý úsměv. Ale to jsme zas u obrazů, a u nich skončit nechci.
    Možná spíš, když předkládám lákavé katalogy úspěchů, moci, nemožného na potkání, zázraků do tří dnů ... když představuju Boha jako automat na (rychlé) splnění VŠECH našich přání a tužeb ... tak funguju jako ďábel. Tak se ďáblem STÁVÁM. ''Pomalu se sám ďáblem stáváš...'' poznamenal si ve valdickém vězení Magor (který jaksepatří uměl odporovat zlému).
    Stávám se ďáblem jako farář? Co by ne ... Když zamlčuju, že Ježíš odmítal řešit bolesti a trápení tohoto světa mocensky, autoritativně, mávnutím kouzelného proutku; že nasazoval vlastní kůži a krk; když mám na každou bolest a nesnáz hned po ruce vysvětlení...
    Ale že jsem se ďáblem stal, poznám většinou, až když slyším ''za mne, satane''. Vezmi svůj kříž (kříž bezmoci, půstu, cesty pouští, neozpovězených otázek) - a následuj.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Pomalu sám se ďáblem stáváš...:    | vložit příspěvek |