ročník 44/2003:
                   
032Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Svátek uvedení Páně do chrámu
Zastavení
Blahoslavení plačící?
Závist nemusí jít ruku v ruce s nenávistí
Ve výtvarném umění
Co o tom čteme v bibli:
Odkud se v lidech bere závist?
Je rozdíl mezi touhou a závistí? Jaký?
Svatojánská kolej
Woodstocký doušek
Robert Křesťan a Druhá tráva
Svátky v životě Židů
Co bylo
Co bude
O sexuální výchově
Doba ledová
Komunikace
Rady zkušeného ďábla
Má cenu doufat?
Soutěž
Obrana závisti
Malý příběh před spaním
Černá mračna
Děkuji ti, bože
Maxi bubliny
Výbor mládeže?
Milý Pavle!
Džongilimara
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Dělníci víry Tomáš Lavický
Woodstocký
doušek

Tomáš Lavický - festival „Otevřeno“
Ptal se Filip Keller
 
Oboroh
Jimramovský festival, Otevřeno, festival křesťanské a spřátelené hudby nebo krátce Jimramov. Různé názvy pro tutéž akci, která se koná na Vysočině pravidelně na konci srpna. Už 12 let, od roku 1990. Oč jde? Něco naznačují uvedené názvy, jinak také „hudba, divadlo, filmy, dílny, vernisáž, vycházky, pivo, víno atd. to všechno a ještě mnohem víc, totiž setkání.“ Tak to psala Irena Škeříková v jednom čísle Bratrstva (99/8). Začínalo se sobotním odpolednem, dnes je z toho téměř týden. Od počátku stojí za „Jimramovem“ Tomáš Lavický, inženýr a správce sítě (“rybář bajtů“), který žije na evangelické faře v Telecím, protože jeho manželka je tamní farářkou.
 
Tomáši, jak to vlastně začalo?
     V roce 1989 jsem se připletl ke skupině lidí, která chystala folkový festival „Poličská studánka“. Ten byl nakonec nepovolen, ale udělali jsme si u nás na zahradě v Telecím v červnu aspoň takový pidifestiválek v rámci poslední předprázdninové seniorátní mládeže. Z pozvaných muzikantů sice Karel Vepřek a Oboroh nedorazili, ale Tomáš Najbrt měl velmi povedený koncert pod rozkvetlou hrušní a Jerichu (tenkrát ještě bezejmennému) jsme natáhli prodlužovačku oknem k nám do ložnice, takže si i návštěvníci přilehlého hřbitova užili. I bez nich ale byla zahrada poměrně hustě zaplněná, seniorát tehdy mládeží docela oplýval a navíc přijela řada brigádníků, kteří na Zbytově připravovali lodě na letní sezónu. Pamatuju se, že se tenkrát probírala přikázání a na Aničku zrovna vyšlo “Nesesmilníš“ a že z toho byla až zaskočená, kolik je tam lidí. Docela je to, myslím, zaujalo, diskutovali, navíc bylo krásné počasí a k tomu ta muzika... takový ten woodstocký doušek jakoby se tam tehdy vznášel nad hlavami. A jak si člověk lokne, tak už by pak chtěl pořád a víc. V listopadu padnul režim a najednou nic nebránilo uspořádání „opravdového“ festivalu. Ale z poličských kumpánů nakonec nikdo nezbyl, všichni byli vytížení jinými záležitostmi, zůstali jsme na to sami s Dušanem Svíbou a i ten pak na léto vyrazil někam do ciziny. A v téhle situaci mi Honza Keller, který se tehdy stal v Jimramově starostou, nabídl, že by festival mohl být tam, a taky se na prvních ročnících spolu s tebou a zbytovskými brigádníky významně podílel.
 
Jak jsi přišel na nápad festivalu v Jimramově?
     Já jsem takovej pohrobek 60. let. Když mi táhlo na pubertu, tak jsem o nich hodně přečetl a už mi to zůstalo. A open-air festivaly byly svým způsobem esencí sixties. Dneska už si Woodstock sice až tak moc neidealizuju, ale ještě když jsme se stěhovali do Telecího, obhlížel jsem okolní kopce a snil, kde by se něco podobného dalo podniknout, kdyby... No a pak se přihodilo, že ta možnost byla.
 
Sám jsi muzikant, hraješ v Jerichu. Asi to nějak souvisí...
     No jo, nepopírám, že jedním z důvodů vzniku festivalu bylo i to, abychom si měli kde zahrát. Z nostalgie taky Jericho pořád zařazuju do programu, i když jinak se ho snažím obměňovat. Zatím se ještě snažej, staříci, a těch příležitostí nemají o moc víc než tenkrát.
 
Co člověk potřebuje k tomu, aby se do něčeho takového pustil?
     Těžko říct čeho všeho bylo potřebí. Určitě to bylo i dobou, nově otevřenými možnostmi, nadšením, nezkušeností... Prostě byla příležitost, tak jsem to zkusil a měl jsem štěstí na dobré spoluputovníky a rosu zhůry.
 
Dvanáct ročníků je slušný počet. Z festivalu je zavedená akce. Co tě na vývoji (na dnešní podobě) těší?
     Je to sice 12 let, ale loňský ročník byl už třináctý. Těší mě, že přes všechny peripetie si festival, aspoň jak já to tak vnímám, zachoval svého „ducha“ (marně se pokouším to pojmenovat nějak výstižněji). Že tam muzikanti rádi hrajou, i když jinde by vydělali víc (a zájem je takový, že by to naplnilo čtyři festivaly). Že tam pořád jezdí lidi a aspoň pro některé z nich je to dle ohlasů docela důležité, i když festival nemá podoby ani krásy podle mediálních měřítek. Že se kolem Klubu Sluníčko-Unijazz stále drží skupina lidí, která festival připravuje a zajišťuje (tady bych rád poznamenal, že se sice cítím být „otcem zakladatelem“ odpovědným za dramaturgii a ksicht festivalu, ale že si myslím, že zdaleka nejsem nejpodstatnější osobou pro jeho existenci a že by festival určitě fungoval dobře i beze mě). tři Tomášové: Blažek, Jun a Lavický Že je to otevřená záležitost (v mnoha významech toho slova). Že to pořád má smysl, i když se těžko vtěluje do slov (a ještě hůře do projektů pro žádosti o granty či sponzorské příspěvky). A že na nás Pán Bůh stále shovívavě shlíží a prodlužuje nám lhůtu splatnosti.
 
Posunulo se to v určitém ohledu někam, kam jsi nezamýšlel?
     Já jsem nezamýšlel skoro nic, jen takové setkání přátel a jejich přátel s muzikou. Původně to byla téměř ryze evangelická akce, blízká tomu, co jsem znal z práce v odboru pro mládež. Posunulo se to hlavně s příchodem Tomášů Juna a Blažka, s nimiž jsme v roce 1993 založili Klub Sluníčko-Unijazz, který festival pořádá dodnes. „Otevřeno“ se stalo regulérním festivalem a jeho záběr se hodně rozšířil. Vedle hudby došlo i na divadla, filmy, výstavy, dílny, festivalové noviny ...
 
Je už dnešní festivalový trh nasycen nebo má ještě někdo šanci něco takového rozjet?
     Festivalový trh je přesycený, takže šanci má ten, komu nejde o zisk. Komerčně dobře udělaných festivalů je dost, i v tomhle oboru podnikání je konkurence velká. Ale i v době tržní nezbytnosti a nenasytnosti je pořád možné upřednostnit jiné hodnoty a penězi se zabývat jen tolik, kolik je nezbytně nutné (nutné to samozřejmě je, viz např. Lk 14,28-30, abych se taky trochu otřel o Bibli). Je spousta dobrých neznámých kapel a muzikantů, kteří si nemají kde zahrát, takže pokud by se někdo chtěl pustit do pořádání festivalu bez nároku na úspěch či slávu, nelze než doporučit.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Woodstocký doušek:    | vložit příspěvek |