ročník 44/2003:
                   
033Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Popeleční středa a svátek Zvěstování Páně
Zastavení
Blahoslavení tiší
O trpělivosti
Sedm zastavení nad trpělivostí
Co o tom čteme v bibli:
Kdy ztrácíte trpělivost?
Ve výtvarném umění
Kde ztrácíte trpělivost?
Škola je sice malá
B. Tůma Přeloučský
Kult
Jak ještě voní knihy
Nebe
Fimfárum
Co bylo
Co bude
Nechci dávat naději, nechci také ranit
Želary
Jozova Hanule
Válka s Irákem
Oboustranná radost
Tkalcovský ministav
Vigilie trochu jinak
Thank you Lord
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Blahoslavenství  
Blahoslavení
tiší
Jan Keřkovský
 
Před 55 lety se v jakési jeskyni našel rukopis Lexikonu blažených (pochází prý z přelomu letopočtů). Aspoň pár hesel z kapitoly Páni země:
     A: „Blaze vám, agresivní a uřvaní, protože vy si v tomhle zatraceným světě, kde by jeden druhýho sežral, vymůžete aspoň něco. V lepším případě to, co chcete; a kdyby to nešlo, tak aspoň kus pozornosti, patnáct minut slávy, cenu útěchy. Lidi jsou tupé stádo, žumpa ideálů, močál, který vás táhne ke dnu. Když se nedáte, něco urvete, kus země pod sluncem, který bude jenom váš...“
     U: „Blaze vám, ukňákaní, ufňukaní, vždy připravení chytit druhé do pasti soucitu a zavalit je svými diagnózami, chorobami, truchlivými zážitky, bebíčky, příběhy o tom, co kdo kdy řekl a co jste na to moudře řekli vy, blaze vám, protože vám aspoň nikdo nebude závidět. Budou před vámi trochu prchat (ale když je čapnete, jsou vaši, kydněte na ně další dávku, uleví se vám). Kdekoli se sejdou dva neb tři, hravě je ovládnete, tenhle kus země je na chvíli jenom váš...“
     I: „Blaze vám, intrikáni, co břehy nenápadně podemíláte: tam pomluvu vypustit, tuhle něco utrousit, půlku pravdy zmínit. Třeba až se na sebe lidi vzájemně dopálí si vás vyberou za přítele, za šéfa, za důvěrníka, ani nepostřehnou, že jste jim to tak nachystali, a jsou vaši...“
     D: „Blaze vám, důležití, kteří z ničeho uplácáte kuličku a valíte ji před sebou, tak aby všichni viděli; blaze vám nepřehlédnutelní (byť i zbyteční, to nevadí): blaze vám, protože bez vás se nic neobejde, všude jste, každý vás zná. Vy nezapadnete a ten kus země, co na něm zrovna jste, je vždycky váš...“
 
V Bibli je to kapku jinak: Blaze vám, kdo se pro sebe nedomáháte všech možných i nemožných výhod a předního místa na slunci: vězte, že Boží země, co se o ni lidi rvou, vám patří celá. Tak si to nějak přeberte.
 
Trpělivost  
O trpělivosti
Marie Hermanyová
 
Když mě oslovil pan redaktor, abych napsala něco o trpělivosti, řekla jsem si: „Já přece o trpělivosti nic nevím. Vždyť jsem sama taková netrpělivá a někdy až zbrklá. Ale když jsem o tomto tématu popřemýšlela, všimla jsem si, kolik je kolem mě trpělivosti a na-konec kolik je jí i ve mně. Jenom si představme, kolik trpělivosti je v mámě, která učí své dítě první slova, první návyky. Taky nemůže za týden říct: „Mám toho dost a jdu od toho“. Musí trpělivě opakovat něco snad donekonečna, ale když si na to po několika letech vzpomene, často si řekne: „Jak málo trpělivosti jsem měla.“ Často vzpomínám na svoji učitelku z první třídy, která mě učila první písmena a slabiky. Byla jsem totiž dítě ze samoty a abych se nenudila, koupili mně rodiče slabikář, mysleli to dobře, ale jenom mi z toho četli. A já se svou celkem dobrou pamětí jsem se naučila celou učebnici nazpaměť. Když se v listopadu přišlo díky mé nepozornosti na to, že neumím číst, vynaložila moje třídní učitelka i moji rodiče mnoho trpělivosti, abychom vše dohnali. A i já netrpělivá, jsem se od doby, kdy jsem vážně onemocněla, musela velmi učit trpělivosti. Jenom kolik stovek infúzí do mě nakapalo, kolik dní a hlavně nocí jsem strávila na jednotce intenzivní péče. Věděla jsem, že mně nic nepomůže víc, než poslouchat trpělivě lékaře. Tehdy jsem opravdu poznala, že se zbrklostí nic nesvedu.
     A taky se zamýšlím nad tím, kolik trpělivosti musí mít s námi lidmi Pán Bůh, abychom mohli vstoupit jednou k němu. Každý den si jako v té písničce „Odpusť“, říkáme, jak se budeme pěkně chovat, a když večer uléháme, zjistíme, kolik chyb jsme za ten den udělali. Je marné říkat si, že zítra už to bude lepší, najdou se jiné chyby. A tak nám nezbývá, než se opřít o Písmo. Jen si vzpomeňme, kolik trpělivosti měl Pán Bůh se Židy, kteří vyšli z Egypta. Taky reptali a někdy i selhali, a přece je dovedl do země zaslíbené. Nakonec i samotní Židé prokázali svým způsobem trpělivost, když přes všechny pochyby šli pouští čtyřicet let a věřili, že nakonec přece jen dojdou. A kolik trpělivosti bylo v Jóbovi, kterého Pán Bůh přetěžce zkoušel, a přece vytrval. To, že mu potom nahradil všechno dvojnásobně, je pro nás velkou posilou, ale i když nám nenahradí to, co jsme ztratili, vždycky si nás jeho spravedlnost najde a my v jeho trpělivosti můžeme hledat velkou posilu. A nakonec kolik trpělivosti měl Pán Ježíš, nejen s námi lidmi, mezi kterými žil, ale především ve svém utrpení. I když se jako každý bál, přece jenom se trpělivě podrobil Boží vůli a jako obětní beránek šel trpělivě na smrt. A právě v jeho utrpení musíme hledat sílu a i trpělivost v našem konání, abychom se s ním nakonec setkali u „prostřeného stolu“.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Blahoslavení tiší:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku O trpělivosti:    | vložit příspěvek |