ročník 44/2003:
                   
033Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Popeleční středa a svátek Zvěstování Páně
Zastavení
Blahoslavení tiší
O trpělivosti
Sedm zastavení nad trpělivostí
Co o tom čteme v bibli:
Kdy ztrácíte trpělivost?
Ve výtvarném umění
Kde ztrácíte trpělivost?
Škola je sice malá
B. Tůma Přeloučský
Kult
Jak ještě voní knihy
Nebe
Fimfárum
Co bylo
Co bude
Nechci dávat naději, nechci také ranit
Želary
Jozova Hanule
Válka s Irákem
Oboustranná radost
Tkalcovský ministav
Vigilie trochu jinak
Thank you Lord
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Kdysi dávno  
B. Tůma Přeloučský
( asi 1440 - 1518 )
Ota Halama
 
Tůma Přeloučský žil pod neustálou hrozbou, že skončí jako přední člen Jednoty bratrské buď v emigraci, na hranici nebo ve vězení. Přežil setkání s jedním z nejznámějších inkvizitorů všech dob. Pracoval neúnavně ve službách své církve a svých bratří. Přesto je dnes prakticky zapomenut a na útlou knížku s jeho spisy pomalu padá prach...
 
Vzdělaný laik Tůma (Tomáš) Přeloučský byl jedním ze tří bratrských kněží, kteří volbou ve Lhotce z Rychnova z roku 1467 stanuli mimo řady mateřského utrakvismu a položili tak základ společenství, které vešlo do dějin jako Jednota bratrská.
     Do roku 1494, kdy se rychnovskou synodou Jednota bratrská otevřela světu a Tůma spolu s dalšími bratry stanul ve správním centru Jednoty, tzv. úzké radě, nemáme o jeho životě žádných zpráv. Zřejmě žil na Moravě, ve slavném přerovském sboru, kde působil i nadále. Roku 1499 spolu s bratrem Eliášem Chřenovským přijímá od biskupa Matěje Kunvaldského světící pravomoc - biskupský úřad, koncem roku 1500 diskutuje s proslulým inkvizitorem Jindřichem Institorisem, jedním z autorů proslulého „Kladiva na čarodějnice“ a rok poté přijímá i funkci sudího Jednoty. Další léta zasvětil Tůma jak pastýřské péči o svůj svěřený sbor, kázání, vysluhování svátostí i povinnostem plynoucím z jeho úřadu, tak i literárním polemikám a písemným obranám Jednoty, potřebným zejména po vydání tzv. svatojakubského mandátu krále Vladislava Jagellonského z roku 1508. Tůma Přeloučský zemřel 23. února 1518 v domovském Přerově a byl také pochován na zdejším bratrském hřbitově. Bratrské „Nekrologium“ nám o něm svědčí, že byl „muž dosti učený za svého věku po mnohá léta slavným byl v Jednotě ... pracoval v kněžství 51 let“.
     České spisy, které se z Tůmova pera dochovaly, jsou převážně polemikami. Líčí v nich počátky Jednoty bratrské, obhajuje právoplatnost bratrského kněžství a brání Jednotu v nastalém čase pronásledování. Nalezneme u něj však také obranu poddaných „chudých lidí“ před zvůlí panstva, která je pro nás cenným dokladem sociálního myšlení tohoto bratrského myslitele a první generace Jednoty vůbec.
     Letos uplyne od úmrtí jednoho z prvních kněží, člena úzké rady, biskupa a sudího Jednoty bratrské, bratra Tůmy Přeloučského, 485 let. Jeho dílo je nám k dispozici a může k nám promlouvat i dnes. Rozhodně stojí za přečtení!
 
Okénko Jan Skála
Kult
Jan
Skála
 
Jedna moje kamarádka zbožňuje Evropskou unii a kult provozuje tak, že ji na besedách a náměstích propaguje. Možná by to tak každý nenazval, ale já mám za to, že je to opravdu pohanský kult.
     Slova zbožňovat a kult jsou v české řeči dnes dosti obvyklá, ač spjatá s náboženstvím, a tedy zvláště pro křesťany znepokojivá. V čem je jejich oblíbenost? Snad že znějí zajímavě a podezřele, divně, a to je vzrušující. Aspoň zpočátku. Pak už je to taky nuda a uniformní móda, nedivte se, zbožňujeme kdekoho a kdeco, kult osobnosti má kdekdo a kultické symboly nosí na krku taky kdekdo.
     Stejně tak to dopadlo s kultem naším, evangelickým. Kam zmizelo vzrušení? Je to nuda. Scházíme se ke kultu či obřadu, ritu v sakrálních budovách a místnostech, farář se obléká do rituálního roucha, součástí toho je i jakési mystérium, zpíváme chorály z kultických kancionálů a při andělském hlasu harmonií, slavíme svátosti a uctíváme Stvořitele, odpoutáváme se od pozemských statků a dokonce s Ním rozmlouváme v meditacích a přijímáme evangelium. Stereotypně.
     Kamarádka na náměstí s vlaječkou EU v ruce má ze svého kultu jistě častokrát větší radost než my. Ale se svými dlouholetými zkušenostmi přece jen pochybuji, že jí to nadšení vydrží. Náboženství je prostě rutina.
 
 
 
Diskusní fórum k článku B. Tůma Přeloučský:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Kult:    | vložit příspěvek |