Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

Jak vzniklo nakladatelství Eman? Kdo mu co dal do vínku? Jaká byla původní představa? Co znamená Eman?
     EMANský šerý dávnověk se datuje do poloviny 80. let, kdy jsme v Třebíči s partou mániček opisovali a vázali knížky autorů, kteří nemohli - a nebo už ani nechtěli - za bolševika vycházet oficiálně. Vedle Magorových Labutích písní to byl třebas i „ekumenický katechismus“ v pracovním překladu Jardy Vokouna. Posléze se na neoficiálních kazatelských setkáních „Libštát“ mluvilo o vydávání nezávislého časopisu (tato idea se po převratu zhmotnila do Protestanta). Zhruba v té době jsme se Štěpánem Hájkem jednoho večera v Horních Dubenkách vymysleli EMANa - neboli „Evangelické manufakturní alternativní nakladatelství“. Při láhvi vína jsme nejdřív přišli na zkratku, pak vymysleli, co by ta písmena mohla obnášet, a když už tu byl takový hezký nápad (dneska by se řeklo projekt), bylo škoda ho nezačít uvádět v život. Vidíš, a už to - s krátkou přestávkou - funguje nějakých patnáct let.

Jaká je tedy realita?
     Samizdatově vyšly čtyři tituly - mimochodem, básnická sbírka Magor dětem s ilustracemi Zdeňka Šorma v nákladu 600 ks. Od r. 1992, kdy jsem si EMANa pořídil jako živnost, vyšlo asi 40 titulů (několik v dvojjazyčné mutaci, zejména české a nizozemské). Leckteré z nich ovšem nákladu 600 kusů zdaleka nedosahují... K té realitě ovšem také patří, že kolem EMANa byl od začátku houfec pro věc zaujatých duší.

Podle čeho volíš knihy? Jak si vybíráš - tohle vydám a tohle ne?
     Zajímali mě autoři, kteří se pohybují na pomezí teologie, potažmo církve a kultury, politiky, historie, filosofie. Důležitou oblastí je vedle toho (ale ne zas tak úplně) katecheze. Někteří teologové ohrnují nos nad mými paperbacky a brožurkami, ale pro naši generaci (nebo aspoň její část) byly nepostradatelnými teologickými podněty jednotlivé samizdatové studie, příp. různé podařené časopisecké články. Zůstal mi z toho pocit, že teologie, která se nevejde do písničky, postrádá životaschopnost (a životodárnost). A tak s chutí vydávám tématické sborníčky, postily, meditace, Spisy Boženy Komárkové (což také není metr knih ale svazeček knížeček), memoáry, biblické eseje (jako Miskotteho Biblická abeceda) nebo Pracovní listy pro práci s dětmi. Časem by mělo dojít i na poezii - zatím vychází alespoň v literární příloze Protestanta zvané Proscripta.

Vydáváš třeba něco „populárního“, co Tě (nakladatelství) živí?
     Vydal jsem nizozemský bestseller Povídá se Nico ter Lindena, ale neměl jsem už sílu ho v komerčně-bestsellerovém stylu uvést na zdejší trh... V běžné distribuci se nečekaně dobře prosadily např. knihy historika Jana Fialy.

Kdo Ti pomáhá? Dělá knihy celá rodina? Protestanta balíš do písemek svých dětí...
     Správně sis všiml, že při distribuci recyklujeme, co se dá, to ovšem z ekonomických a výchovně ekologických důvodů. Děti občas lepí štítky, známky a razítkují obálky. Knihy se tisknou zcela konvenčně v tiskárně. Pomocí víc než vydatnou jsou finanční injekce z nizozemské SKGO (Nadace pro budování sborů ve východní Evropě).

Baví tě to ještě? Ještě ti knihy voní?
     Nebaví mě, že nestíhám slíbené termíny a ediční plány. Ale když jsi mne přinutil o tom všem trochu přemýšlet, zjišťuji, že mě to pořád ještě baví. Navíc si benešovský sbor téhle mé práce docela považuje, a tak nemám pocit, že je tím šidím. A na některé tituly, co snad letos konečně vyjdou, se vyloženě těším.

Jaké je místo evangelické knihy na českém trhu?
     Těsné.

Děláš si nějakou reklamu?
     Do reklamy investuji výběrově, u menšinových žánrů dobře funguje osobní kontakt.

Hledáš si nástupce? Dá se ještě skončit - zavřít nakladatelský dům?
     Dům se dá vystěhovat, zavřít, zbořit, zapálit, odkázat, věnovat či prodat - o nakladatelském to, domnívám se, platí zrovna tak.

Jak vzniklo nakladatelství Mlýn, kdo na ten nápad přišel?
     Ve Švýcarsku začal jeden evangelický farář vydávat knížky, které by (za prvé) vyjadřovaly základy křesťanské víry a seznamovaly se světem Bible a (za druhé) nebyly moc dlouhé. Na podstatně vyšší úrovni než barevné agitační letáky a zároveň srozumitelnější a čtivější než odborná literatura. Něco, co byste se nestyděli dát člověku, který o víře moc neví, a přitom měli naději, že to opravdu bude číst.

Ten nápad se ujal a před deseti lety ho sem přivezl jiný (tentokrát francouzský) farář, kterého fascinovalo, jak u nás začátkem 90. let lidi začínali podnikat a měnili profese, a hecoval mě, abych zkusil vydávat podobné knížky tady.

Proč Mlýn?
     Tak se jmenuje ta švýcarská edice. První tituly jsme od nich převzali (poskytli nám práva na překlady a úpravy) a pojmenovali jsme se po dohodě s nimi Mlýn. Od té doby už jsme jinde, našli se čeští autoři (což byl i původní záměr) a začali jsme vydávat překlady i odjinud, teď např. vzniká řada „učebnic“ nejen pro studenty teologie.

Co člověk potřebuje, aby mohl vydat knihu? Máš nějaké zaměstnance, redaktory?
     Knihu může vydat kdokoli, potřebuješ na to rukopis, pokud možno sazeče, grafika a někoho, kdo udělá korektury, a pak hlavně peníze. Od rukopisu k hotové knížce to netrvá tak dlouho, ale pak přijde druhá fáze: chtělo by to zákazníky, kteří si tu knížku koupí. Pokud se nenajdou, budeš mít spoustu sběrového papíru a nejspíš i slušné dluhy.
     Nakladatelství mám jako živnost (která by mě neuživila), zaměstnance nevedu, to už by nezbylo na knížky. Ale spolupracovníky mám hned dva a pár dalších lidí se na vzniku knížek podílí v rámci smlouvy o dílo.

Podle čeho volíš knihy? Jak si vybíráš - tohle vydám a tohle ne? Vnucují se ti autoři?
     Moc se nevnucují, spíš je to tak, že musím dost loudit, aby něco napsali. (I když jsou i tací, kteří by vydávali všechno, co kdy hodili na papír, a nebývají vždycky úplně soudní.) Kritéria jsou daná od začátku: základy křesťanské víry, svět Bible, to vše co možná srozumitelně (v základní řadě skoro s vyloučením cizích slov). Druhá podmínka je taky jasná: Někdo to musí koupit.
     Jak velký máte náklad?
     Před 25 lety pravil tehdejší šéf Kalichu, že se z evangelické produkce prodá tak 600 výtisků skoro ode všeho (kromě úplných propadáků) a pak už to jde jen po kapkách. Platí to pořád a náklad tomu odpovídá.

Největší úspěch, největší prohra?
     Vyslovený průšvih snad zatím nebyl, však se taky držíme při zdi. A úspěch? Už to, že se ode všeho prodá tolik, aby to vydělalo na další knížku, a povedlo se to tak už dvacetkrát. Hitparádu nejprodávanějších titulů si nedělám, ale kdybych dělal, na špici by byli Petr Pokorný, Bernard Gillieron, Jiří Mrázek a Daniel Ženatý - ze čtyř autorů tři domácí, to přece není špatný, ne?

Jaké je místo evangelické knihy na českém trhu?
     Mezi trháky určitě ne. Z Mlýna bere knížky tak dvacet knihkupectví, ale jen v malém množství (a ne všechny tituly). A z nich tak pět knížky znovu objedná, když je prodají. Na knižních trzích a podobných akcích si lze snadno ověřit, že se u stánků s evangelickými knihami zastaví skoro všichni evangelíci, co jdou kolem, a pak ještě přijde zalistovat pár dalších, ale ti už jsou v menšině.
     Vnímáš dělání knih jako součást své víry?
     Jako součást zrovna ne, ale určitě se víra projeví při výběru rukopisů: to když se mi zdá, že tenhle (rozumí se: autorův) pohled je originální, žádná barvotisková „spasenka“, přitom něco říká... Třeba knížka Žít se smrtí pro mě byla docela objev; je stručná a některé vážné otázky neřeší, ale základní křesťanský pohled na místo smrti v životě nabízí, aspoň mně ho nabídla.

Co konkurence?
     Pokud jde o Kalich, Susu a Emana, ty beru jako kolegy (oni mne snad taky). Každý máme svůj směr a víme, že na tak malém trhu je boj o výsluní trochu směšný, spolupráce přinese víc.