 |
|
|
V minulém roce jsme společně barvili Josefovo roucho. A když uděláme v „životě“ šatu a látky krok zpět, dostaneme se k tkalcovskému stavu. Staří Izraeliti určitě neměli velké tkalcovské továrny, ale každý ve svém stanu malý stav. Tak hurá na věc.
Na počátku si vezmeme nějaký karton dle velikosti požadované látky. Taky nějaké nitě a bavlnky různých barev nebo jen bílé (pak se látka obarví) a nůž. Nic víc.
Karton budeme mít jako základovou desku stavu, v níž si naděláme na jedné vodorovné hraně krátké zářezy blízko u sebe (dle předpokládané hustoty látky). Nit (bavlnku) spirálovitě provlečeme okolo základové desky stavu a skrze připravené zářezy na začátku a na konci zajistíme uzlíkem. Máme hotovou osnovu. Teď si připravíme nitě dlouhé dle šířky stavu a můžeme začít tkát.
Na krajní svislou niť navážeme volnou a provlékáme střídavě pod a nad svislými nitěmi. Po provlečení celou osno-vou tento postup opakujeme a vždy nově provlečený řádek pevně natlačíme k již hotovému (např. hřebenem), aby tkanina nebyla řídká. Takto postupně navážeme a provlečeme nitě přes celou osnovu. Hra s barevnými nitěmi a vzory je zcela v režii naší fantazie.
Ve finále stačí rozstřihnout nitě v mís-tě, kdy jsme si udělali zářezy do kartonu, čímž látku oddělíme od stavu, a volné konce nití zauzlíkujeme, by se nám látka nerozsypala. No a látka je hotová. Nezbývá než ji dále zpracovat.
|
|
 |
|
Vigilie
trochu jinak |
| František Zbořil, Polička |
|
|
Koncil nicejský určil datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku. S předvečerem těchto velkých svátků je nerozlučně spjata církevní slavnost - vigilie.
V našem seniorátním sboru mládeže už několik let trávíme vigilii společně. S tímto nápadem přišel náš farář pan Jan Dus a setkal se s velkým ohlasem.
Každý rok v sobotní předvečer se sjedeme na předem domluvené faře v okolí Poličky, kde je vždy pro účastníky připraveno pohoštění. Společně absolvujeme pobožnost a poté si při svitu svíček zazpíváme. Na kutě jdeme brzy, vždyť hned hodinu po půlnoci vstáváme a vyrážíme na meditační pouť. Cílem je vždy některá jiná fara, kde se zúčastníme bohoslužeb. Během cesty putujeme ve společenství a přitom každý sám se sebou medituje. Při zastaveních vždy někdo z nás přečte jeden z pašijních příběhů a přitom si zazpíváme vybrané kánony.
Vše se snažíme zvládnout tak, aby při východu slunce byl přečten poslední pašijní příběh - vzkříšení Ježíše Krista. Pozdravíme se podáním ruky a zvoláním Kristus vstal z mrtvých.
Za ranního kuropění dorazíme na faru, kde nás čeká snídaně, posezení v kruhu souputníků a po krátkém odpočinku se společně zúčastníme bohoslužeb.
Na vigílii se vždy moc těšíme a dá se říct, že se v našem seniorátu stala tradicí. Myslím, že by stálo za to, uspořádat něco podobného i u vás. Zkuste to a pak můžete dát vědět, jak se vydařila.
|
