 |
 |
Rozpad rodiny
Moji dobří přátelé, manželé se čtyřmi dětmi se rozešli.
Nevím, jak se k tomu mám postavit. Má cenu pokoušet se
dát je znovu dohromady? Jak? |
| Eva Šplíchalová, psycholožka |
|
|
Rozpad rodiny, navíc rodiny se čtyřmi dětmi, oprávněně patří k momentům, které silně zneklidní. Víme, jaká je realita rodinných vazeb vyjadřovaná statistikami. Téměř lze říci, že rozpady manželských vztahů patří k projevům normy současného života. Nezbývá, než se učit s tímto fenoménem žít a vytvářet určité obecné zkušenosti, které mohou umožnit všem zúčastněným se situací se vyrovnat, nedělat zbytečné chyby především ve vztahu k dětem .
Pokud se taková krize vztahů odehrává v blízkém okolí, v naší mysli zazvoní alarm - máme v sobě od dětství poskládané zkušenosti se vztahy - jak příznivé pro naši stabilitu a důvěru v druhé, tak i méně příznivé - se všemi těmito zkušenostmi jsme se museli víceméně vyrovnat.
A tyto zkušenosti skládají první přede-vším emoční reakci na tuto realitu. Můžeme se cítit rozzlobeni, zklamáni, bezmocni, puzeni k záchraně rozpadající se rodiny, ohroženi ve stabilitě vlastních vztahů...
Jak se k tomu postavit?
Především je dobré porozumět vlastním pocitům. To proto, abychom svojí zneklidněnou emocionalitou ještě nekom-plikovali obtížnou situaci dané rodiny. Náš postoj k takovému dramatu by měl být po projití fázemi výše zmíněných emocí pro naše přátele a jejich děti srozumitelný.
Výčitky, bezmoc, odsudek nepomohou. Pokud opravdu o náš postoj dotyční stojí (nejlépe je se otevřeně zeptat), pak by měl být pokud možno nehodnotící, ale spíše provázející. Možná pomůže moje blízkost a přítomnost s tím či s těmi, kteří jsou v dané situaci slabší či ji hůře zvládají. Zvláště děti rády přijmou jakousi dočasnou „náhradní“ autoritu tehdy, když je doma nepříznivé klima.
A neostýchejme se opět přímo zeptat svých známých, jak jim můžeme být prospěšni. Odpověď může být překvapivě jednoduchá a pro obě strany účinná.
Pokud jde o konkrétní otázku, zda se pokoušet dávat manželství znovu dohromady, troufám si říci - nikoliv. Snaha dávat rozpolcené vztahy dohromady může být velmi ošidná - k takovému řešení si musejí aktéři dramatu dojít sami, nejlépe s podporou zkušeného manželského poradce či terapeuta. Vést rozcházející se partnery jako jejich přítel k obnovení soužití může být nebezpečné - jsem v problému emočně zaangažován a nemusím umět ukočírovat destabilizované partnery či jednoho z nich. Znovu doporučuji odkázat na odborného pracovníka.
Je známo, že se lze také tzv. „šťastně“ rozejít, rozumějme minimalizovat škody nezpracovaných emocí obou partnerů především na psychice dětí. Rozpadlým manželstvím nekončí jejich rodičovství. Pokud dokážeme pomoci svým přátelům zvládnout se ctí své pokračující rodičovské vztahy ke svým dětem, pak může být naše pomoc nasměrována smysluplně.
|
|
|
