ročník 44/2003:
                   
037Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nový svátek
Zastavení
Blahoslavení tvůrci pokoje
Co o tom čteme v Bibli
Nechat krásu pod závojem
Jak se pozná cudný člověk?
Cudnost
Jak si ji představíte a jak se pozná?
Ve výtvarném umění
Dorkas
Minulé zkušenosti
Frída
Petr Eben: Religious works Arie Ruth
Co bylo
Co bude
Českobratrské Horácko
Jan Spálený Má vina
Krize
Ve výtvarném umění
Drogy. Proč?
Sjezd YMCA
Tábor východního bloku
Společné seniorátní dny
Duhové svíčky
Milý Pane Bože
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Mládež  
Tábor východního bloku
19.--26. července 2003 -- Zbytov
Jan Skála
 
Řekli mi, ať přijedu na „tábor východního bloku“. Polekal jsem se. A přijel jsem. Pozdě. Ale přece.
     Nesmím plýtvat papírem na popis zaznamenáníhodné cesty přírodními krásami Hornosvratecka, jen chci zmínit, že jsem k večeru za Novým Městem chytil téměř plně obsazený evangelický trabant, který mě dovezl do Jimramovských Pavlovic, a tam, když jsem se zeptal prvního člověka, přes který kopec to vede na Zbytov, ptal se, co se tam děje, a vzpomněl, že potkal Filipa Kellera v kostele. Bylo tam s ním plno mládeže. Řekl jsem, že je tam tábor... vlastně ne, věděl jsem, že je to kurz. Kurz pro mladší mládež z českých sborů (.ua, .ro, .hr, .pl a .cz), toho druhu první a pokusný.
     Byl již poslední večer kurzu. Při mém příchodu právě Michal Kitta kázal. O písničkách. O tom, že Boží písničce rozumí všichni, i když jinak mluví různými jazyky. A to my jsme mluvili. Pak byla večeře Páně. (Normálně bylo již po večeři.) Našel jsem tam skupinu lidí, kterým se nechtělo odjíždět. Po dlouhém překonávání jazykových -- ty byly roztomilé -- i jiných bariér se vytříbila parta, která se líbila i mně, ostych ale zůstal v mnohých silný. Kurzovníci z jednotlivých zemí vytvářeli více či méně uzavřené skupinky, v nichž byli tací, kteří rozuměli výborně česky a překládali ostatním, kteří rozuměli méně výborně nebo skoro hodně málo. Ale vlastně si pomáhali všichni. Někdy se taky bavili kupř. Rumuni a Ukrajinci česky a Češi tomu rozuměli docela málo.
     Všude po zbytovském statku jsem nalézal podivné předměty, ať z hlíny, papíru či drátu.
Dozvěděl jsem se, že to jsou modly, a mnohé taky rituálně spálili. Denní program byl nabitý jako šestiranný revolver: 1. ranní pobožnost z úst samotných mládežníků, 2. Michalovo povídání o knize Jób - těžký text, že? - musel se snažit o co nejsrozumitelnější výklad, aktivně své posluchače zapojil a mnoho důležitého jim sdělil - jak jsem se dozvěděl při poslední pobožnosti poslední ráno, Jób je výborná antimodlářská kniha, která nás učí, že si nejde dělat modlu ani z vlastních zásluh, na což Jób v poslední kapitole přišel a Bůh mu požehnal, 3. odpolední tvorba model či batik trik a další hry a hrátky, 4. večerní pobožnost a povídání o našich různých zemích a společenstvích a hry večerní -- výhodou bylo, že nás již nudící hry naši bratři a sestry ze zahraničí neznali, a tak je přijímali vděčně a s nasazením, 5. jídlo, 6. činnosti ostatní a výjimečné, např. výlet na Pernštejn nebo dvojí koupání v nádržce.
     V ten důležitý večer, kdy jsem tam byl i já, se hrál mrkací vrah, pudink a Romeo, gdzie jesteś? Polky a Rumuni hráli celou noc poker.
     Nazítří odjela nejpočetnější skupina, ta z Ukrajiny, nadobro pryč a zbytek zažil šok rychlým přesunem do Prahy. Kurz končil postupně pražským „dojezdem“, skupinky a jedinci se odtrhávali a odjížděli hned i ještě po několik dalších dnů. Ti, kdo jeli do Prahy, nemuseli litovat, že již nejsou v přírodě, neboť jsem s nimi šel druhý den do zoologické zahrady. Byla tam se mnou klasická sestava děvčat z Polska a chlapců z Rumunska, kteří k sobě a ke mně neobyčejně přilnuli.
     Ještě tady musím uznale poklepat po rameni Evu Drozdovou, která to spoluvedla, vařila, na programu se podílela a tvářila se jako by nic, pak jednou večer únavou neviděla, neslyšela a mluvila z cesty, ráno ovšem již opět vedla. Normální člověk by to nezvládl. A hned, co to skončilo, odjela na kurz.
     Snad proto, že tohle nebyl kurz, ale ZOO.
     Ale na tom není koneckonců nic špatného, naopak, je to fajn.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Tábor východního bloku:    | vložit příspěvek |