ročník 44/2003:
                   
037Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nový svátek
Zastavení
Blahoslavení tvůrci pokoje
Co o tom čteme v Bibli
Nechat krásu pod závojem
Jak se pozná cudný člověk?
Cudnost
Jak si ji představíte a jak se pozná?
Ve výtvarném umění
Dorkas
Minulé zkušenosti
Frída
Petr Eben: Religious works Arie Ruth
Co bylo
Co bude
Českobratrské Horácko
Jan Spálený Má vina
Krize
Ve výtvarném umění
Drogy. Proč?
Sjezd YMCA
Tábor východního bloku
Společné seniorátní dny
Duhové svíčky
Milý Pane Bože
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Cudnost  
Nechat krásu
pod závojem
Samuel Titěra
 
V jednom večerním pořadu rakouského rozhlasu, zaslechnutém kdesi na dálnici, zazněla zajímavá věta: „Erotika, to je umění skrývat.“ Když mi o tom otec vyprávěl, dlouho jsem to nemohl vstřebat. Mám přeci jen trochu horkou krev. Ale onen výrok doceňuji stále víc a víc. Myslím si, že to, co dělá erotiku krásnou (oproti ubohosti pornografie), je právě cudnost. A ta nemizí, nemění se a neubývá spolu s kazícími se mravy. Tam, kde je cudnost, není třeba se pohoršovat.
     Ale není to nic, co by se omezovalo jen na erotiku:cudnost patří všem krásným věcem.Našim tělům, ale i naší radosti, našemu chování, našim mezilidským vztahům.Cudnost je přiznání se ke kráse a křehkosti, jemnosti a nezachytitelnosti. Má v sobě nenahraditelné koření tajemství.Právě proto, že krása sama je nepostižitelná:když se snaží ukázat v plném světle, vyprchá a zbyde jen škleb. Abychom se jí mohli přiblížit, musíme ji nechat pod závojem. A tím je právě cudnost.
     Zkuste si představit dva zážitky:úžasný a zářivý úsměv krásné herečky (třeba Julie Roberts...)a jemné cuknutí v koutku úst a záblesk v očích, když pustíte cizí ženu jako první do dveří.Úctyhodný dekolt Haliny Pawlovské i Lucie Bílé a jemná nabíraná bavlněná halenka, docela ke krku zapnutá, zakrývající ta nejnádhernější ňadra, nechávající jim jejich tajemství a svůdnost. Vidíte, taky se nějak nemůžu od té erotiky dostat dál.
     Jenže cudnost má být také vlastní zbožnosti. I víra je krásná, i můj vztah k Bohu může být plný energie, napětí, vzrušení, překvapení.Ale jde opět o věc velmi intimní. Možná intimn jaí než je všechna moje nahota. A stejně jako má sexualita, i víra si zaslouží mít svoje soukromí, svůj prostor pro zápas, pro rozvíjení, svůj tichý koutek v srdci. Když budeme chodit po ulicích nazí (ať už žijeme v jakémkoli podnebí), brzo nás to unaví a nebudeme už schopni si svou jedinečnou intimní sexualitu užít z plna hrdla.Když budeme na potkání hovořit o svých náboženských zážitcích a dávat na odiv svou víru, jednak tím mnohé znechutíme, jednak svou religiozitu můžeme vyprázdnit a obrat o možnost rozvíjení. Vždyť víra je tajemství. A co je krásné a cenné, to je krásné a cenné pro mne - a pro toho, s kým se o to mohu sdílet.Ne pro ostatní.
     A mohl bych pokračovat.Velký kus cudnosti je například v úctě k poezii a opatrnosti při jejím vykládání, interpretaci a čtení.Když se budeme snažit odhalit podstatu krásy v umění, jakkoli důmyslným rozborem (nemluvě o tom šakolním), o mnoho se připravíme.To co odhalíme, nebude esence krásy, ale jen pachuť pohledu na útroby. Cudnost je šetrnost.Cudnost je ohleduplnost, cudnost je tajemství.A stojí za to se jí učit.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Nechat krásu pod závojem:    | vložit příspěvek |