 |
|
|
Ukradli
mi kolo, protože jsem ho lehkomyslně zanechala na kraji, místo
abych ho zavezla do středu trojúhelníku zaparkovaných kol. Jaká
začátečnická chyba u ostřílené uppsalské studentky. Ne že by
snad nebylo zamčené, to by byla nezodpovědnost, ba bláznovství. Ale
psychologicky vzato: vyzývalo ke krádeži. Opustila jsem ho
s lehkou myslí, důvěřivě. Při pohledu na prázdné místo jsem
nemohla pochopit, že mé, ne jiné kolo, nadobro zmizelo. Věřila
jsem, že právě mé kolo přece nikdo neukradne. Staré, s mizernými
brzdami, uříznutým zadním světlem. Spolehla jsem se na to
tak, že jsem ho nechala „na ráně”.
Lehkomyslnost
někdy vyplývá z nepřemýšlení o věcech, častěji však
ze spolehnutí se. Ze spolehnutí se, že všechno
zvládnu, že ten provaz vydrží, že druzí pomohou, že mě
Bůh opatruje. Často se vyplácí, proto jí mnozí z nás přímo
oplýváme. Když to nevyjde, vyčítáme si, že jsme byli lehkovážní,
nezodpovědní, neopatrní. Nebo to jiný obstará za nás. Proč ale?
Jakto, že najednou se z lehkomyslnosti, nad kterou
se shovívavě a spiklenecky usmějeme, stane něco
negativního? Není to ta stejná lehkomyslnost, i když její
výsledky jsou náhle tristní?
Pro
jasnost pojmu by bylo lepší, kdyby se lehkomyslnost říkalo tomu,
co nepůsobí pohromy, a třeba lehkovážnost tomu, co je působí. To
bychom ale museli předem vědět, co se stane. Něco se může
stát. Jak praví maminky: Nemusíš lézt po skalách, umřít lze
i na ulici.
Nevíme,
co se může stát. Nezávisí to na nás a nemůžeme
se vyhnout spoustě nepříjemností, jež s životem přicházejí.
Můžeme se zavřít do domu a nevycházet ze strachu
před auty, padajícími cihlami, cholerou či rakovinou. Můžeme vše, co
přichází, brát s lehkou myslí, se spolehnutím se. Důvěrou
hodně přijímáme i dáváme. Spolehněme se tedy. Zbývá už jen
maličkost, která závisí jen na nás:
Na koho?
|
|
|
|
| Lehkovážná bezstarostnost |
|
|
|
Ve slovníku
k heslu lehkomyslnost najdeme synonyma nerozvážnost,
lehkovážnost, bezstarostnost a příklad lehkovážného mládí. No,
to jsme to my mladí pěkně dopracovali, když v očích moudrých
starců jsme lehkomyslní. A tak jim dejme šanci a dokažme,
co vše umíme lehkovážně dělat: lehkomyslně se vyfláknout
na školu a zadané úkoly – vždyť nás tam stejně
posílají oni; s lehkou myslí se spontánně bavit
do hlubokých ranních hodin a vykašlat se na následky
pro naše zdraví i obecné blaho; nerozvážně se pouštět
do dobrodružných výprav za poznáním a za adrenalinovými
sporty; bezstarostně umět říkat ANO i NE na požadavky
druhých podle svých potřeb. Jak je to snadné, skoro tak jako žít.
Výčet je to nedokonalý, ale přiznejme si, není ten život bez starostí
přece jen krásný? Kdo by se měl trápit tím, co přijde zítra.
Vždyť následky bývají mnohdy drtivé.
A ejhle,
Ježíš říká taky něco o netrápení se zítřkem. Takže nás
i Bůh nabádá k nerozvážnosti? A tu pozor! Jediný
případ, kdy nemáme právo být lehkovážní, je případ naprosto
bezstarostného se spolehnutí na Hospodina. Ano, buďme
bezstarostní, ale pouze při životě v Kristu. Jenom tak můžeme
být i za bezstarostný život plný nerozvážných průserů komu
vděční a mít naději.
|
