 |
|
Viktor Fischl Obžalovací spis |
|
|
Kniha
pěti povídek Viktora Fischla Obžalovací spis se tématicky
vztahuje k jednomu dějinnému období naší země – padesátým
létům 20. století. Nepovažuji se za literárního odborníka,
ale mám dojem, že mnoho románových zpracování popisujících
právě tuto dobu u nás nevyšlo. Jako mnozí ze čtenářů znám
historii diktatury 50. let pouze z vyprávění rodičů či jiných
lidí žijících v té době, z dokumentů apod., při kterých mi
vždy leze mráz po zádech. Stejně tak mě mrazí pocit, že jsme
se v našem národě s touto dobou nijak zvlášť
nevyrovnali, že hrůza, teror, manipulace s lidmi z té
doby se připomíná nějak méně než jiná období prožitá pod
nadvládou komunistů. I proto považuji knihu Viktora Fischla
za velmi přínosnou – nastiňuje dusnou atmosféru
pronásledování, udavačství, politických procesů, popravy a mučení
lidí, rozpady rodin; nemorálnost a kariérství na jedné
straně, statečnost, neuhýbavost a pravdivost na straně
druhé.
V povídce
Obžalovací spis žalobce Klimov vypracovává
své žaloby podle svých osobních potřeb, vždy dosáhne doznání
„nevinného“, protože zná jeho slabá místa; nezáleží
na tom, co kdo udělal, vše visí na vůli mocipána, jak on si
pohraje se svými „loutkami“. V povídce Státní
pohřeb se zápletka odehrává mezi ministrem kultury a lidmi
obdivovaným umělcem. Ten je potrestán za to, že měl
úspěšnější vystoupení než „přátelé“ ze Sovětského
svazu. V Pasti (název třetí povídky) se náhle octne ten,
který do té doby o komunistických vězeních a metodách
vyšetřování Státní
bezpečnosti pouze psal, nyní zažívá hrůzu jím popsanou na vlastní
kůži. Povídka Slepýš přibližuje nenápadného osamoceného muže, který
nenásilně a slovem bojuje proti režimu a nese za to
následky. Poslední povídka Samota soudružky Prokopové vystihuje
rozpor mezi zaslepenou oddaností a službou straně hlavní hrdinky
a skutečnými potřebami lidí okolo ní; zaslepeností, kvůli které
hlavní hrdinka nakonec zůstává zcela sama, bez lidí i svých
ideálů.
Viktor
Fischl zde sám v této době nežil. Myslím, že ale v knize
nejde tolik o přesné historické vylíčení doby, ale o vystižení
toho ohromného napětí, které v zemi muselo vládnout, napětí
z dusivé atmosféry, která musela na všechny nějak dopadat.
A autor jako vnímavý mistr jazyka toto napětí zdá se mi
dobře vystihuje.
|
|
Co je to konvent?
- zahradní nádoba na zalévání květin,
- neznámý předmět z vesmíru,
- návštěva faráře u nemocného,
- v některých evangelických církvích se jedná o shromáždění
řádně zvolených členů církve, kteří rozhodují o důležitých
otázkách v církvi, mají oprávnění volit své zástupce, přednést
námitky a problémy a hledat jejich řešení.
Pokud
jste zaškrtli odpověď d), hádali jste správně. Ale existuje i jiný
výklad slova konvent. Konvent znamená sbor mnichů nebo řeholníků
jednoho kláštera. Není to však pouze shromáždění nebo schůzka,
ve slovníku najdeme i význam budova
kláštera. V historii existoval za velké francouzské
revoluce tzv. Národní konvent
(1792–1795), což byl nejvyšší zákonodárný a výkonný
orgán. A pokud půjdeme úplně mimo hranice církve,
do EU, zjistíme existenci Konventu o evropské
budoucnosti, jenž navrhl v rámci nové evropské ústavy
hlavní prvky konstrukce EU.
|