ročník 45/2004:
                   
041Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Dort
Zastavení
Abych se nepřihlásil na pilotní kurz
Liturgii nemáme a nepotřebujeme
Co k tomu Bible?
Přitahuje nebo odrazuje Vás u církve liturgie?
O té naší liturgii
Usmát se můžeš vždycky
Strado & Varius
Stát
Prostředí, kam lze přijít
EkoIntro
Co bylo
Co bude
Překážky pro seznámení
Polární Ural
Podobenství zase jinak
Drátěné ozdoby
Viktor Fischl Obžalovací spis
Konvent
Křížovka
Okno naproti
Svatí blázni
Čeká má duše
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Naše předsudky  
Liturgii nemáme a nepotřebujeme
David Sedláček
 
Že liturgii nemáme? Dobře. Co pak ale jsou evangelické bohoslužby? Chce se tím říci, že naše bohoslužby jsou neřádné, ba dokonce nepořádné? To asi bude sotva kdo tvrdit. Přesto, vezměme tento předsudek vážně a zamysleme se, odkud a jak se tu vzal.
     Slovo liturgie je ve slovníku nás evangelíků velmi vzácné. Dříve se neužívalo vůbec a vyskytovalo se toliko v teologických knihách. V Bibli se slovo liturgie kupodivu užívá, žel jen v řeckém originálu. Bylo možno se s liturgií v evangelickém prostředí setkat, ale to už bychom museli přes hranice, třeba do Němec. Zdá se tedy, že pro českého evangelíka liturgie byla vyhynulým druhem. Ovšem bylo a je tu prostředí, kde je liturgie hojně pěstována. Ano, jde o římské katolíky. Český protestant protestuje a listuje biblí a nejednou mu na jazyk připadnou slova proroků na adresu baalových uctívačů. Takovou středověkou temnotu brát jen trochu vážně?! Došlo k setkání s liturgií, ale také k jejímu odmítnutí. A zde bychom mohli říci, konec příběhu. Ale je tomu tak skutečně?
     Nemůžeme zůstat jen u takto popsané zákopové války mezi českými evangelíky a katolíky. Byl to snad záměr reformačních otců – liturgii zrušit? Je tedy evangelická bohoslužba neliturgická? Reformace liturgii nezrušila, ale začala ji nově promýšlet. Ať už to byli kalvinisté či luteráni nebo husité či Jednota bratrská, všichni měli a slavili bohatou liturgii, každý podle své tradice. Přesto je zapomenuta nebo odmítána.
     Po Bílé hoře jsou protestanti zakázáni, přežívají hloučky tajných evangelíků. Důsledek? Bohatá evangelická tradice, i ta liturgická, pomalu upadá do zapomnění. Toleranční patent přichází po dlouhých letech (pozdě, ale přece) a v jinou dobu, v pietismu 18. století. Klade se důraz na vnitřní zbožnost a čistotu, na niterné prožívání Ježíšova příběhu. Vše vnější, tedy i liturgie, je nepodstatné. Bohoslužba je radikálně zjednodušena: písně, modlitba, Písmo, kázání, občas Večeře Páně. A hlavně: je potřeba se odlišit, nebýt jako oni, katolíci. Reformace je nahlížena očima pietismu, vznikají mýty a nepřesnosti. Několik příkladů: věří se, že už reformace zrušila každonedělní Večeři Páně a prosadila její občasnost, že zrušila svíce, kříže, liturgické barvy nebo zpívanou liturgii atd.
     Jestliže máme pochopit evangelický předsudek vůči liturgii, pak jeho kořeny hledejme zde: v zapomnění doby protireformace, v pietismu s jeho specifickými důrazy, v potřebě se odlišit, jak od římských katolíků, tak i od Němců luteránů, ano, mnohdy svou roli sehrál i český nacionalismus se svými mýty o době husitské jako revoluci proti katolictví, proti vůbec celému dosavadnímu křesťanstvu.
     Odtud pramení nechuť se liturgií zabývat. Pořád převažuje pocit, že je vlastně nepotřebná. Ano, kdybychom ořezali křesťanství úplně na kost, abychom získali to podstatné, co bychom měli zachovat v největší nouzi, pak zůstává zvěstování evangelia a víra. Liturgie by byla nepodstatná a nepotřebná. Ale žijeme v takové nouzi? Nemáme spíše liturgii přijímat jako Boží dar, co nám Bůh dává navíc a zdarma?
     Dnes liturgii znovu objevujeme a s ní také reformaci; vůbec celou církev obecnou. Zjišťujeme, že dějiny církve nezačaly v roce 1781. Objevujeme katolíky a jejich liturgické bohatství, oni zase objevují nás a reformaci. Je to vzájemné. Liturgie nevede válku mezi křesťany, ani nestojí proti Božímu Slovu, naopak, vyrůstá z něj.
 
Autor je studentem ETF UK, členem evangelické liturgické iniciativy „Coena” (http://coena.edunix.cz)
 
 
 
 
Liturgie?  
Co k tomu Bible?
Michal Kitta
 
Zatímco ortodoxní Židé v Bibli nacházejí mnoho předpisů pro oběti, očišťování, liturgická roucha apod., křesťané ji čtou trochu jinýma očima. Bible pro nás není učebnicí, manuálem, návodem. Je pro nás stále nově ožívajícím svědectvím o tom, co Bůh pro lidi udělal. Jak na dobrou zprávu kterýkoli adresát zareaguje – je jeho věc. Černoch si v kostele zatancuje, britský lord se odváže tím, že si ležérně přehodí nohu přes nohu. Liturgie bohoslužeb není předepsána.
     Přesto je v Bibli proces vznikání křesťanské liturgie zmíněn, např. v 1. listu Korintským ve 14. kapitole. Nebo v ustanovení večeře Páně – 1. Korintským, 11. kapitola. Tak, jako lze chodník považovat za organizované kameny, po kterých se dá lépe chodit, je i liturgie organizované setkání křesťanů, aby byl co největší duchovní užitek z času, který společně stráví. Vždyť Bůh není Bohem chaosu, naopak chaos přemohl.
     Když i polocivilizovaní ruští anarchisté poznali, že cara přeperou, jen když se zorganizují do komunistické soldatesky (hodně negativní příklad), tím spíše by měli křesťané vědět, že církev nemá být babylón, ale jednota. Jde totiž o víc.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Liturgii nemáme a nepotřebujeme:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Co k tomu Bible?:    | vložit příspěvek |