ročník 45/2004:
                   
041Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Dort
Zastavení
Abych se nepřihlásil na pilotní kurz
Liturgii nemáme a nepotřebujeme
Co k tomu Bible?
Přitahuje nebo odrazuje Vás u církve liturgie?
O té naší liturgii
Usmát se můžeš vždycky
Strado & Varius
Stát
Prostředí, kam lze přijít
EkoIntro
Co bylo
Co bude
Překážky pro seznámení
Polární Ural
Podobenství zase jinak
Drátěné ozdoby
Viktor Fischl Obžalovací spis
Konvent
Křížovka
Okno naproti
Svatí blázni
Čeká má duše
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Liturgie?  
O té naší liturgii
Pavel Prejda
 
ilustrace - Olga Smrčková
V našem sboru vypukl liturgický spor, který se v dalších měsících proměnil v malou liturgickou válku.
     Při malování totiž bratr Karel odstranil z kostela kalich a na jeho místo dosadil kříž. Sestra Věra mu to oplatila hned druhý den. V nestřeženém okamžiku pověsila na kazatelnu archaickou dečku s třásněmi a husitským červeným kalichem uprostřed. Bratr Karel se urazil, že jsem se ho nezastal.
     Abych si ho udobřil, zařadil jsem následující neděli do přímluvné modlitby společně opakovanou prosbu: „Pane, smiluj se!“ Jeho burácivý hlas zněl celým kostelem. Sestra Věra, naopak, zarytě mlčela. Příští týden mi ale přinesla sbírku Karafiátových modliteb. Prý ji doma náhodou našla při úklidu. A tak ji napadlo, že by se mi mohla hodit.
     Bratr Karel, povzbuzen posledními bohoslužbami, prosadil na staršovstvu užívání ubrusů v barvách liturgického roku. Raději jsem ani oči nezvedal směrem, kde seděla sestra Věra. Marné bylo vysvětlování, že i Luther se křižoval a Hus zpíval mariánské písně. Ačkoli se bránila, byla, chudinka, přehlasována. Ale nakonec to pro ni dopadlo nečekaně dobře. Mezi přítomnými presbytery se totiž nenašel nikdo, kdo by koupil látku a ubrusy ušil. A bratr Karel nemá doma šicí stroj.
     Aby svůj nedostatek napravil, nechal u své známé vyrobit keramickou mísu a pohár na večeři Páně. Když už neslavíme eucharistii pravidelně každou neděli, tak ať alespoň při tom používáme moderní nádobí. Stříbrný pohár se nám prý stejně pomalu rozpadá a navíc, jak řekl, je po Němcích.
     Sestra Věra zase nemá ráda svíčky. Zjistil jsem to, když na neděli připadl svátek všech svatých. Chtěli jsme si při bohoslužbách připomenout všechny letos zemřelé členy našeho sboru. Na stole Páně ale nebylo co zapálit. Místo připravené svíčky se tam objevila vázička s odpudivě vyhlížejícími umělými květinami. Přiznávám, že tohle mě rozzlobilo. Bez výčitek jsem ji nemilosrdně a krutě potrestal. Příští týden jsme zpívali pouze písně z Dodatků.
     Sestra Věra je naše věrná duše. Každou neděli je v kostele. Mám ji upřímně rád. Ale že s sebou jednou na biblickou hodinu přinese bustu Komenského (na klavíru je totiž takové prázdné místo...), to jsem opravdu nečekal. Sestra Věra po biblické odešla domů, Komenský však zůstal. Nedá se nic dělat. Myslím na bratra Karla a říkám si, že už dlouho jsme při bohoslužbách nezpívali Otčenáš...
 
 
 
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku O té naší liturgii:    | vložit příspěvek |