 |
|
|
Jak
spirituály obohacovaly
a komplikovaly život Jiřímu Tichotovi, posléze jeho ženě Zdence
a všem lidem kolem nich, se dozvíte v již třetí knížce
rozhovorů nakladatelství Kalich. Tentokrát se Miloš Rejchrt, sám
již zcela vyzpovídán, postavil do role vyptávače.
A že se vyptával důkladně! O některých událostech
a postojích k nim chce vědět opravdu všechno. Jiří a Zdenka
však jeho otázkám neuhýbají, a tak si člověk mé generace
vybavuje mnoho situací, které zažil na vlastní kůži, a rozhovor
ho provokuje, aby si i sám trošku zopakoval, jak události 60.,
70., 80., až i 90. let sám prožíval. Protože je to rozhovor
životopisný, začínají Jiřího vzpomínky již za války, zatímco
Zdenčiny až na začátku 60. let. Jsou to hodně rozdílné
souřadnice, do kterých byli vrženi a jak se jim jevil
svět jejich dětství. Jejich cesty se však sešly u muziky
a ta jim udávala společný směr. Ať skupina Spirituál
kvintet vytahovala na světlo různé písně třeba z českých
archivů, přece páteří jejich koncertů byly vždy spirituály. Jakou
sílu ty písničky mají, jaký rozruch se kolem nich vytvářel, jak
dokázaly lidi stmelovat a povzbuzovat, jak se i písnička
dá zneužít… Podtitul knížky by se docela dobře mohl
jmenovat Život spirituálů v Čechách.
Na závěr
ještě citát - je to vyznání vztahu Jiřího Tichoty ke kytaře,
která mu tak učarovala, že ji neopustil celý život. Loutnové
a kytarové hře se věnuje odborně jako muzikolog.
„Nejkrásnější
je muzika vlastními silami provozovaná. A spousta lidí to
pochopila. Začali se učit na nástroj, který má ten dar,
že se může vzít všude s sebou, dají se na něm
provozovat nejrůznější hudební styly. Už po několik desetiletí
je kytara symbolem lidí, kteří mají rádi veškerou muziku, kromě té,
kterou jim někdo ordinuje, jako že je to ta jejich. Jak
v rokenrolu, tak ve folku, v jazzu, umí být kytara
sólistou, doprovazečem, umí hrát rytmicky, umí hrát lyricky. Je to
nádherný nástroj s dědictvím loutnové
tradice.“
|
|
 |
 |
|
|
Globalizace
je pěkná mrcha. Dá
se na ni svést ledacos: že bohatí bohatnou a chudí
chudnou, že kvantita vytlačuje kvalitu a oblbuje masy nebo
že se Země otepluje. Vskutku lze vědecky doložit,
že globalizace prohlubuje rozdíl mezi bohatými a chudými,
tím, že bourá bariéry mezi státy – např. celní. Ale jde
i počítat škody, které páchá ochranářství. Někteří hledají
protiváhu ke globalizaci v hospodářské soběstačnosti malých
komunit a oblastí.
Ale
rozvrací současný svět skutečně globalizace? Není to spíš její
kamarád kapitalismus? Oba tyhle pojmy se užívají k vysvětlení
světových dějů, ale můžeme si pod nimi představit velmi různé věci.
Globalizace přináší jednotvárnost i různost, informace
i deformace, práci i nezaměstnanost. A kapitalismus
podle mě za nic nemůže. Co je špatného na soutěži, zisku
a určité míře soukromého vlastnictví? Jde o to, jaká má
pravidla, jak je lidi dodržují a jestli na sebe berou
navzájem ohledy.
Některé
věci jsou ovšem jednoznačně globální. Například to, že lze
„srovnat Zemi se zemí“ stiskem tlačítka i jinak.
Či světem se plížící symboly jako Pizza Hut a irské puby,
často irštější než v Irsku. Dokonce v Olomouci jsou myslím
dva. Zkuste si tam ale gaelsky objednat pití. Nebudou vám rozumět.
Kvůli vašemu českému přízvuku. A nestyďme se za něj!
|
|
