 |
 |
|
Začneme
stvořením, kdy jako by vzniklo všechno, co dnes minimálně na naší
planetce máme, o co se máme starat, nad čím máme panovat
a z čeho máme brát. Také zvířata do této barvité
skupiny výtvorů patří a u těch, která se nám podařilo
takzvaně domestikovat, se zastavíme. Některá totiž měla tu
smůlu, že se dala zkrotit = ochočit, a člověk tak mohl
víceméně určovat podmínky, ve kterých se dále budou
nalézat. Když se člověk stal technicky zdatným, i ty
podmínky upravil tak, aby se mu se zvěří především snadno
manipulovalo. A vymýšlí se stále rafinovanější způsoby, jak
ji přimět žít v co nejlevnějších podmínkách a zároveň
produkovat více prodejného materiálu. Posledních 40 let tento boj
slepice, krávy a prasata prohrávají; koho to zajímá, nechť si
dohledá, co je nutí snášet, dojit a růst i v totálně
průmyslovém prostředí. Je přitom zřetelné, že není přímá úměra
mezi „životní pohodou zvířat“ a výdělkem
společnosti, co je chová. Tím pádem je možné brát ohledy i na živé
tvory až po zasunutí motivace co největšího zisku
na nejméně druhé místo. A věřte nevěřte, jsou lidé, kteří
se tohoto kroku odvážili. Dodávají pak na trh produkty,
kterým se říká „bio“ či „eko“,
nejpřiléhavěji však „organické“. Jsou drahé tak, jak
drahá je krávě louka se sluncem nad hlavou a travním
šelestem pod kopyty.
Organik
především sleduje, jak kteří zástupci zvířecí říše žijí ve svém
přirozeném prostředí, a vyhráno má, když pochytí, za jakých
podmínek je jim hej, a proto se i nejsnáze množí.
Tehdy, když to umí, jim takové podmínky na vymezeném území dodá
a jeho intervence se omezují na léčení, přikrmování
a výběr samce, který se hodí. Poznámka nakonec: valná
většina organických produktů je podle laboratorních testů
k nerozeznání od těch tzv. konvenčních. Kdo žije organicky,
nežije tak pro své zdraví, či co, nýbrž pro podmínky zvířat
a rostlin.
|
Den země
Od roku
1962 se americký senátor Gaylord Nelson snažil učinit ochranu
planety Země politickým tématem. Něco jako výsledek se dostavilo,
nicméně až o osm let později, když demonstrantů
za ochranitelský přístup bylo zhruba tolik, co viditelných
odpůrců války ve Vietnamu. To bylo v USA a jelikož
Země není jen tam, týká se svátek všech jejích obyvatel.
Na celém světě se rozhodnutí ve prospěch planety dějí
politikům spíše navzdory. Stát coby instituce nás nemotivuje k žití
v souladu s potřebami planety, tím pádem není divu, že 22.
dubna budeme své společné chudince matičce přát to, co jí chybí
nejvíce: zdraví.
|
|
 |
|
Imre Kertész
Člověk bez osudu |
|
|
|
Ačkoli
na jiných místech Evropy se nedá mluvit ani o živoření,
budapešťským Židům se i v roce 1944 žije relativně
dobře. Zvláště pokud jste čtrnáctiletý kluk s nesourodou, tím
pádem zajímavou rodinou a spoustou kamarádů. Guyrka, ale ani
jeho dospělé okolí, si nepřipouští nějaké ohrožení života. Když ho
spolu s dalšími židy zatknou četníci, odchází s nimi jako
ovce. Co by se mu taky mohlo stát. Zatčená skupina „smí”
dobrovolně odjet do pracovního tábora. Co tento eufemistický
název znamená, pochopí až příliš pozdě. Guyrka ztrácí všechny
jistoty. Jeho bezstarostnost a nechápavost se mění
v obezřetný boj o každé sousto a vteřiny odpočinku.
Žije zlo a utrpení jako základní skutečnost – to je
„normální“ každodenní zkušenost. Radost, dobro
a slitování vybočují. Vyprávění příběhu hlavní postavou umožňuje
čtenáři žít každou vteřinu zároveň s hrdinou v jeho
postřehu, naivitě i konečné odevzdanosti, ani o krok
napřed.
S chlapeckou
roztržitostí a prostotou vypráví příběh o krutosti,
bezradnosti a chaosu. Právě ten mírný, nechápající tón šokuje.
Tuto knížku doporučuju k přečtení ani ne tak pro její
faktografickou hodnotu, jako pro mistrovské zachycení atmosféry
a lidského – dětského vnímání nepochopitelných dějů.
Kniha
byla v roce 2002 oceněna Nobelovou cenou za literaturu.
|
|
|
Promítání filmu Ježíš, kteří byl za dobrovolné vstupné k vidění v mnoha pražských multikinech. provázela masivní reklamní kampaň (včetně rozesílaných spamů). Podle organizátoru (sdružení Nový život) proběhla akce od roku 2000 už ve 110 městech naší republiky. Jenom zajištění pražské části dlouhodobé akce vyšlo na 5 milionů korun.
V deníku
MF DNES Ondřej Vaculík píše: „Co bezvěrecká společnost není
schopna sama vytvořit, to uloupí církvi. Tím nemyslím jenom umělecká
díla z kostelů, kaplí, klášterů a far. Tím myslím zejména
duševní dědictví, kulturu, obřad, symboliku, styl. Když televizní
estrádní umělec potřebuje vytvořit opravdu třeskuté zesměšno, oblékne
komparsistky za jeptišky a nechá je v zástupu přes
scénu cupitat drobnými krůčky, svatý výraz ve tváři, dlouhé
svíce v rukou jako symbol - ale nikoliv světla. Když potřebuje
vytvořit velebno, vyloudit z lidí pohnutí, zase vyžene na scénu
kašírované jeptišky, tentokrát se sepjatýma rukama a pohledem
upřeným k nebi. A do toho z reproduktoru duchovní
zpěv, nejlépe Ave Maria.“
V rozhovoru s mládeží rabín Sidon řekl: „Ve zbožné židovské rodině je jasná dělba rolí jasně ženská a jasně mužská. Neštěstí západní kultury je vtom, že ženě jsou dnes nabízeny role mužské, neboť ženská role není u nás nijak společensky zajištěna. Žena musí obléci kalhoty, aby získala hodnotu. Nikdo ji nezhodnotí za to, že se stará o děti.“
|
V Humpolci
bude 13. března v 19.00 přednášet Bohumil Baštecký o Kvalitě
života.
Zpívejte ze SVÍTÁ až do SVÍTÁní. Tak se jmenuje maratón ve zpěvu všech písní ze zpěvníku Svítá. Maratón se koná 19.- 20. března v Kolíně. Vyrazte do Duškovy síně v Kolíně. Můžete si vzít l hudební nástroj.
13.
března 2004 od 17.30 bude papež prostřednictvím telemostu
(televizní přenos bude oboustranný) spojen s mladými lidmi v 10
hlavních městech přistupujících zemí EU. V České republice
se přenos uskuteční ze studentského kostela Nejsv.
Salvátora v Praze. Více na http://www.signaly.cz.
Až do 12. dubna potrvá v prostorách Centrální katolické knihovny v Praze výstava věnovaná křesťanským motivúm v díle básníka a zpěváka Karla Kryla s titulem Stvořil Bůh ratolest. Ústředním motivem výstavy jsou písně z EP desky Carmina resurrectionis. Výstava je součástí projektu Česká hudba 2004. Je otevřena denně od 9 do 17 hodin., v úterý a ve středu do 20 hodin.
27.
března 2004 v Praze pořádá Hnutí pro život ČR tradiční Pochod
pro život, který je jednou z příležitostí, jak dát současné
společnosti najevo, že kultura života je jedinou možnou
budoucností pro naši civilizaci. Pro zájemce bude mj. umožněna
prohlídka poslanecké sněmovny parlamentu ČR.
|
|
